Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Třetí pilíř důchodového systému, tedy dobrovolné penzijní spoření, v Česku ani zdaleka neplní funkce, které by plnit měl. Dominují v něm totiž jednorázové výplaty naspořených prostředků, zatímco pravidelně vyplácených penzí je jako šafránu.
Zato poplatky účtované za správu úspor jsou neúměrně vysoké. Čisté reálné výnosy z úspor jsou i kvůli tomu dlouhodobě záporné. Spoření ve třetím pilíři se lidem vyplácí jen a pouze kvůli státnímu příspěvku a možnosti daňového odpočtu vkladů. Příspěvek ale stát posílá střadalům z peněz, které druhou rukou chvíli předtím na daních a povinných odvodech vytáhl z peněženek většinou týchž lidí.
Zhruba tak by se dala laicky interpretovat zásadní a varující zjištění nové studie Národní rozpočtové rady.
Za zvláštní pozornost stojí zjištění ohledně výše poplatků, které penzijní společnosti účtují penzijním fondům za správu úspor, respektive investic. Poplatky jsou v mezinárodním srovnání opravdu vysoké. Ještě více to vyniká vzhledem k extrémní investiční konzervativnosti spravovaných fondů.
Tyto poplatky spolknou více než polovinu všech výnosů penzijních fondů. A dokonce mají rostoucí trend.
Budoucnost penzí není růžová
Zatímco ziskovost penzijních společností v čase rostla, výnosy penzijních fondů, které náleží střadatelům, měly dlouhodobě klesající tendenci. Nemalou roli v tom sehrály právě poplatky. Stát tedy v tomto případě za peníze daňových poplatníků podporuje (a propaguje) systém, ze kterého profitují spíše finanční instituce než poplatníci. Ti z celého třetího pilíře nic moc nemají, byť mnozí podléhají mylnému dojmu, že ano.
A zde si připomeňme velmi důležitou, ale polozapomenutou událost z let 2014 a 2015. Tehdy zákonný prostor pro vysoké poplatky nafoukla zdatná lobby finančních institucí.
Byl jsem tehdy členem důchodové komise známé jako Potůčkova, podle profesora Martina Potůčka, který ji vedl. Prací v komisi a nejrůznějšími jednáními jsme ve volném čase a zadarmo strávili možná stovky hodin. K tomu jsme navíc věnovali spoustu času potřebným analýzám. Analytická podpora zvenčí byla totiž poměrně omezená. Z řady významnějších doporučení komise se tehdejší vládě podařilo uvést do praxe jen máloco.
Pro zájemce může být zajímavý kšaft, jakýsi odkaz komise nazvaný „Tezaurus problémů a návrhů k pokračování důchodové reformy“.
Ale propracované a prodiskutované návrhy naší komise tehdy tiše obešla zkušená lobby finančních institucí. Za svým cílem šla nestandardní, byť u nás spíše standardní cestou poslaneckých pozměňovacích návrhů ve finále schvalovacího procesu v Parlamentu.
S profesorem Potůčkem jsme na to ze zoufalství tehdy upozornili takto: „Odborná komise pro důchodovou reformu se shodla na řadě návrhů změn doplňkového důchodového spoření a předala je prostřednictvím resortně příslušného Ministerstva financí k dalšímu odbornému zpracování vládě. Příprava příslušné novely zákona (nová regulace) však obešla proces RIA (hodnocení dopadů regulace, pozn. red.). Novela zákona připravená bez RIA doznala změn i v průběhu jejího projednávání v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. Legislativní návrh tak vznikl pro odbornou i laickou veřejnost nepřehledným způsobem bez solidního posouzení variant a jejich dopadů.“
Naše snahy ale byly marné. Změny tehdy asi unikly pozornosti Ministerstva financí a prošly Parlamentem.
Tehdejší zvýšení poplatkových stropů prosazené lobbisty významně přispělo k dnešnímu problému příliš vysokých poplatků. Šla tehdy řeč, že tiché navýšení poplatků v zákoně bylo úlitbou za to, že dotčené finanční instituce nebudou žalovat tehdejší zrušení druhého pilíře u Ústavního soudu. Nevím. Jisté je, že většina penzijních společností poplatky dnes stanovuje na hraně zákonného maxima. Kvůli tomu za tu dobu za nehty penzijních společností zůstalo mnoho miliard korun. Kdyby zákonné limity byly nižší, byly by nižší i poplatky.
Výnos z poplatků může být kolem miliardy ročně. K tomu musíme přičíst náklady sedm až osm miliard korun ročně ze státního rozpočtu na státní příspěvek. Ale vysoké poplatky zdaleka nejsou jediným problémem našeho třetího pilíře.
Jaké z toho pro dnešek plyne poučení? Nespoléhejme se, že na vše zvládne dohlédnout Ministerstvo financí. Dávejme, včetně ekonomických novinářů, pozor na obsah novel zákonů o kapitálovém trhu a připravovaných úprav důchodového systému. A hlavně si dejme pozor na změny, které neprojdou důchodovou komisí ani řádným vyhodnocením a oponenturou a které budou předkládány až jako pozměňovací poslanecké návrhy ve Sněmovně.
