Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Andrej Babiš navrhuje zásadní změny ve struktuře a financování veřejnoprávních médií. Česká televize a Český rozhlas by se podle jeho představ měly spojit do jedné organizace placené ze státního rozpočtu. Ve sněmovně tento nápad obhajoval tím, že „může přinést řadu výhod, včetně významných úspor a dalších synergických efektů v oblasti kvality produkce“. Jako příklad dobře fungujících propojených televizních a rozhlasových redakcí uvedl média ve Finsku, Velké Británii nebo Rakousku. Na sloučení podle něj pracují také ve Francii.
Jenže britská BBC, finská Yle i rakouská ORF od začátku a po celou svou historii fungovaly jako jedno médium. Nikdo je dodatečně nespojoval, jak to chce předseda hnutí ANO. Český systém oddělených médií veřejné služby je podobný jako ve Francii, Švédsku, Polsku nebo Rumunsku. Také Němci mají na celostátní úrovni samostatné televizní stanice a Deutschlandradio.
Francouzský systém médií veřejné služby zahrnuje několik institucí včetně filmového archivu nebo mezinárodního vysílání. Bývalá francouzská vláda skutečně plánovala částečnou fúzi, kvůli stávkám a politickým turbulencím ale záměr zůstal jenom na papíře. Kabinet současného premiéra Françoise Bayroua plánuje v reformě pokračovat, namísto čistého sloučení však prosazuje holding. Fungovat by mohl od příštího roku a televize, rozhlas nebo filmový archiv by v něm pořád byly samostatně řízené dceřiné společnosti.
Andrej Babiš ve svém projevu klasicky míchal připravené podklady se spontánními komentáři, které prozrazují, že o problematice ve skutečnosti nic bližšího neví. Hodí se mu jakékoliv zpochybnění kritických médií a povídání o západních příkladech je jenom kouřová clona. Potvrzuje to jeho dlouhodobý styl vyjadřování o České televizi a Českém rozhlase, který je spíš přehlídkou emocí než propracovaných návrhů.
Za posledních pětadvacet let spojilo veřejnoprávní média Estonsko, které má desetkrát méně obyvatel než Česká republika, a z větších států Slovensko a Maďarsko. Nemusíme dlouho tipovat, kde by se chtěl Babiš reálně inspirovat.
Na Slovensku stačily vládě Ivety Radičové pouhé dva měsíce od nápadu k realizaci. Argumentovala příšernými dluhy Slovenské televize a úsporami, které sloučení přinese. Ministr kultury tento plán představil na konci října 2010, o měsíc později parlament schválil potřebný zákon a od ledna 2011 už fungoval spojený podnik pod názvem Rozhlas a televize Slovenska. Protože to byla po právní stránce nová organizace, musel skončit televizní ředitel Štefan Nižňanský, spojovaný s tehdy opoziční stranou Směr.
Současná vláda Roberta Fica nejdřív zvažovala, že by rozhlas a televizi zase rozdělila. Vůbec se netajila, že chce vyhodit ředitele Ľuboše Machaje a dostat z obrazovky nepohodlné moderátory. Nakonec ale zpřeházela slova v názvu a přijala zákon o Slovenské televizi a rozhlasu, který má dvě samostatně hospodařící organizační složky. Od loňského roku se tedy dostaly do popředí názvy Slovenská televize a Slovenský rozhlas na úkor zastřešující zkratky STVR. Jedním z oficiálních argumentů pro novou koncepci bylo, že sloučení stejně nepřineslo úspory, s nimiž se počítalo.
Zatímco Slováci spojovali televizi a rozhlas, Viktor Orbán prosadil širší mediální reformu, za kterou v roce 2011 sklidil mezinárodní kritiku. O pár let později maďarský parlament schválil fúzi všech veřejnoprávních médií do jediné státem kontrolované neziskové organizace Duna. Hlavním argumentem bylo opět efektivnější hospodaření. V praxi se média včetně národní tiskové agentury sloučila od července 2015. Stovky novinářů dostaly vyhazov, kritici mluví o neprůhledných finančních tocích a Reportéři bez hranic hodnotí produkci spojených médií jako „propagandistickou mašinerii“.
Proto je nutné zbystřit, když předseda hnutí ANO tvrdí, jak by se ve sloučených médiích projevily údajné synergické efekty při distribuci obsahu a sdílení informací. „Jedním z hlavních přínosů sloučení České televize a Českého rozhlasu je možnost výrazně posílit dopad jejich novinářské produkce ve veřejném prostoru,“ prohlásil. „Například zprávy připravené pro televizní vysílání by mohly být rychleji adaptovány pro rozhlasové vysílání a naopak. To nejen zvýší dosah, ale také zajistí větší jednotnost a kvalitu informací, které veřejnoprávní média poskytují,“ četl z podkladů. Jestli nebude háček právě v té „větší jednotnosti“.
Kdyby však Andreji Babišovi skutečně šlo o efektivitu, ekonomiku a dosah veřejnoprávních médií, mohl pro to něco udělat už dávno. Místo toho se jeho hnutí vydalo cestou obstrukcí a podporovalo do kontrolních orgánů lidi, kteří si dohled nad hospodařením pletli se šikanou a paralelním řízením. Nápad na sloučení televize a rozhlasu se mu prostě hodí do předvolební kampaně. Zní to stejně líbivě jako myšlenka odstěhovat média do nové budovy někde na konečné stanici metra, aniž by bylo jasné, z čeho by se souběžná výstavba platila a jestli by se reálně vyplatila.
Silná, samostatná a stabilně financovaná veřejnoprávní média se špatně ovládají. Vize společné organizace placené ze státního rozpočtu proto některé politiky přitahuje jako můru světlo lampy. Dostali by na hraní nový podnik s novými pravidly a vedením. Mluví o západní Evropě, ale dívají se přitom na východ.
