Komentář: Síkela našel lék na drahé energie. Bez Němců ale nezabere

Ministr průmyslu Jozef Síkela (STAN) v pondělí přišel s novým plánem, jak zastavit rostoucí ceny elektřiny a plynu. Bylo načase.

Krátce před Síkelovou tiskovkou vystoupala elektřina na pražské energetické burze PXE na nový rekord 1 000 eur za megawatthodinu. Meziročně je to více než desetinásobný růst. Trh kolabuje, čím dál víc obchodníků odmítá uzavírat kontrakty s novými zákazníky. Ohrožuje to kritickou infrastrukturu státu, elektřinu na příští rok nemají například některé nemocnice, školy nebo České dráhy.

V pátek vydala Asociace krajů, v jejímž čele stojí jihočeský hejtman Martin Kuba z ODS, burcující prohlášení požadující radikální regulaci trhu. Ve stejný den prohlásil další vlivný člen ODS, ministr spravedlnosti Pavel Blažek, že pokud vláda energetickou krizi nevyřeší, padne. Včera k tomu dodal, že se začal sám věnovat hledání právních cest k regulaci cen.

V neděli zase vystoupil ministr zdravotnictví Vlastimil Válek z koaliční TOP 09 s tvrzením, že nepodaří-li se zajistit pro nemocnice energie do září, skončí ve funkci. Úsporný tarif pro domácnosti, který Síkela před týdnem slavnostně ohlásil jako hlavní lék na energetickou drahotu, označila za nedostatečný a neefektivní řada ekonomů i politiků. Včetně několika členů vládních stran.

Lidé z energetiky se ministrovi průmyslu otevřeně posmívají, protože při vysvětlování mechanismu zdražování elektřiny vytrvale používá neexistující termín „závětrná elektrárna“ místo běžně používaného „závěrná elektrárna“ (jde o poslední zdroj, který vstupuje na trh a určuje výslednou cenu elektřiny). Síkela ztrácí důvěru odborníků i politiků, tlak na něj sílí.

A tak ministr před pár dny popřel svá mnohokrát opakovaná předchozí tvrzení a připustil regulační zásah do nefunkčního trhu. Včera svůj plán upřesnil. Může fungovat, ale jen pokud o něm dokáže přesvědčit Němce.

Síkela chce prosadit „společné celoevropské řešení“, jehož podstatou je zastropování ceny plynu určeného pro výrobu elektřiny.

Strop na plyn pro paroplynové elektrárny doporučuje část odborníků i politiků, například bývalý šéf ČEZ Jaroslav Míl nebo zmínění hejtmani ve svém pátečním prohlášení. Snížila by se tak cena vstupů pro zdroje, které hrají roli oněch „závěrných elektráren“ a zvyšují cenu proudu na trhu. Tím pádem by klesla celková tržní cena elektřiny.

Stejný model si už na jaře vyjednaly s Evropskou komisí Španělsko a Portugalsko. Roční strop na plyn pro elektrárny je tam stanoven na 50 eur. A funguje to, průměrná cena energií pro domácnosti tu je lehce nad evropským průměrem, tedy nad 30 eurocenty za kilowatthodinu. To v Praze se podle žebříčku rakouského regulátora Energie-Control (srovnává ceny v hlavních městech) v červenci vyšplhala nad 50 eurocentů a byla vůbec nejvyšší v Evropě.

Síkela ve vysvětlování svého plánu nešel do detailů, ale hlavně neřekl to základní: zda už ví, jak se k němu staví Německo. A to je naprosto klíčové.

Vůbec není nutné snažit se toto opatření dohodnout na celoevropské úrovni. Na druhou stranu by nepomohlo ani zavést cenový strop na plyn pro elektrárny jen v Česku. Paroplynky máme dvě, z čehož jedna většinu tohoto roku stojí. Na cenu pro české spotřebitele nemají velký vliv.

Potřebujeme ovlivnit ceny v našem regionu, který má propojené sítě a společný funkční trh. V něm dominuje Německo. Cenu tu určují početnější německé plynové elektrárny hrající roli „závěrného zdroje“. V posledních letech nabyly na významu s tím, jak Němci zavírají jaderné a uhelné zdroje.

Pokud by strop na plyn pro paroplynky zavedlo Německo, srazilo by to nepochybně cenu elektřiny i pro nás. Němci ovšem zatím jdou jinou cestou – cestou kompenzací pro spotřebitele a snížení daní. Od října pak zavádějí zvláštní daň pro všechny spotřebitele plynu, aby je motivovali k šetření.

Nápad na cenový strop podle španělsko-portugalského vzoru mohl včera probrat český premiér Petr Fiala se svým německým protějškem Olafem Scholzem, který přijel na návštěvu do Prahy. Není známo, jestli tuto debatu vedli, ač byla energetika jejich hlavním tématem. Snad budeme moudřejší po jednání unijních ministrů pro energetiku příští pátek.

Pokud by Němci sami necítili potřebu plyn pro „závěrné elektrárny“ stropovat, může být jejich přesvědčování těžké. Také za to od nás mohou něco chtít. Co by to mohlo být, je naopak po včerejší Scholzově návštěvě v Praze jasné.

Německý kancléř v projevu na Karlově univerzitě mluvil hlavně o reformě Evropské unie. A o potřebě upustit u důležitých unijních hlasování od dosavadního principu jednomyslnosti, při němž může rozhodnutí zablokovat veto jediného členského státu. Obávám se, že při vyjednávání o společném léku na drahé energie přijde řeč právě na tuto záležitost. A na zdlouhavé a citlivé vyjednávání kompromisů nebude čas.

Čas totiž české vládě zcela chybí. Denně přibývá podniků i živností, které kvůli ceně energií končí, důsledky energetické drahoty začínají leptat společnost.

Česko přitom může sáhnout – tak jako jiné evropské země – i k regulačním zásahům na národní úrovni, pokud je obhájí v Bruselu. Nabízí se to hlavně v případě elektřiny, jíž vyrábíme víc, než spotřebujeme, a za výrazně nižší ceny, než jsou ty šílené tržní.

Konkrétní postup při regulaci cen elektřiny pro české domácnosti, veřejné instituce a podniky navrhli v pátek hejtmani. Denně s různými návrhy přicházejí experti z energetické branže.

Premiér ani ministr Síkela ale zásah do trhu na národní úrovni zatím nepřipouštějí. Tak jako celé měsíce nepřipouštěli vůbec žádnou regulaci, protože spoléhali výhradně na úsporný tarif.

Pokud na dalších scénářích nezačalo Síkelovo ministerstvo pracovat alespoň jako na záložním plánu, pokud teď spoléhá výhradně na španělsko-portugalský model jako dříve na úsporný tarif, je to obrovská chyba.