Článek
Miroslav Ševčík zřejmě už brzy nebude děkanem Národohospodářské fakulty pražské VŠE. Univerzitní akademický senát v pondělí večer schválil návrh rektora univerzity Petra Dvořáka a otevřel mu dveře k Ševčíkovu odvolání.
To ale musí být jen první krok, byť důležitý. Pokud chce vedení Vysoké školy ekonomické zachránit svou i školní reputaci, musí si teď položit jedinou otázku: Má po devíti letech Ševčíkova děkanování vůbec smysl zkoušet Národohospodářskou fakultu oživit? Nebude lepší ji rovnou zrušit, rozdělit či nahradit?
Ševčík kdysi vyhlášenou fakultu dokázal v podstatě úplně zlikvidovat. To nejsou dojmy, to dokazují jasná fakta. Především – o „pošpiněnou“ fakultu nemají zájem studenti. Podle výroční zprávy VŠE dramaticky propadl jejich počet. Dnes je jich jen polovina ve srovnání s rokem 2010, kdy se Miroslav Ševčík poprvé stal děkanem. Fakulta přitom za jeho působení zmírňovala podmínky pro přijetí, aby přilákala i méně nadané uchazeče. Ani to nepomohlo.
Pod Ševčíkem ztratila nejen talentované studenty, ale také nejlepší učitele. Frustrovaní a znechucení po sporech s děkanem odešli ve třech vlnách. Odcházeli ti lepší, s erudicí, se západním vzděláním, kteří spolupracovali s evropskými univerzitami a měli lepší publikační a grantové výsledky. Za všechny jmenujme alespoň vědecký tým z dnes již zrušené Katedry institucionální ekonomie – Miroslava Zajíčka a Libora Duška.
Miroslav Ševčík je nahradil učiteli, kteří podobné výsledky prokazatelně nemají. Úroveň akademické práce se posuzuje podle toho, v jak významných vědeckých časopisech vědec publikuje a jak jsou výsledky jeho bádání citovány. V tomto ukazateli zaznamenali Ševčíkovi „národohospodáři“ prokazatelný propad ve srovnání s těmi, kteří odešli.
Navenek se Ševčík rád nálepkoval jako liberální ekonom, ale fakultu na veřejné vysoké škole řídil jako autoritativní panovník, který loajálním členům své družiny dává léna, aby je odměnil a zavázal si je. Neposlušné naopak buzeroval a postupně vyštípal. Fakultní devítičlenný akademický senát nakonec obsadil věrnými lidmi, s nimiž měl těsné osobní vazby. Tím si udělal z fakulty vlastní pevnost.
Tato pevnost se ještě docela dobře může pondělnímu rozhodnutí velkého univerzitního akademického senátu vzepřít. Vždyť to budou pořád Ševčíkovi loajální lidé, kteří budou vybírat nového děkana fakulty. Klidně mohou jít do otevřené války s rektorem a na truc znovu zvolit Miroslava Ševčíka. Nebo z něj udělají proděkana a do čela postaví jeho loutku. A pojede se dál.
Zkrátka – šance, že se prohnilá fakulta změní, je minimální. Reálněji se jeví možnost ji celou zrušit a postavit od základu novou. Přitom existence Národohospodářské fakulty je pro společnost důležitá. Měla by chrlit třeba analytiky pro ministerstva nebo experty pro veřejnou a hospodářskou politiku. Zrovna dnes v politice vidíme, jak takoví lidé zoufale chybějí. Tuhle službu dnešní Ševčíkovo léno neplní, protože vůbec není v kontaktu s děním. A z pohodlnosti se brání jakýmkoliv inovacím.
Na celém příběhu je nejvíc zarážející, že vedení VŠE nezasáhlo dříve a nechalo situaci na důležité fakultě dojít tak daleko. Přitom nejvíc „nabito“ mělo už před deseti lety, v roce 2013. Ševčík byl sotva tři roky děkanem a po sporech s ním odešla první vlna kvalitních učitelů. Studenti se bouřili, fakultě kvůli tomu dokonce hrozilo odebrání akreditace.
Jenže tehdejší vedení školy nad tím zavíralo oči. Ukazuje se opakovaně, že samospráva univerzit, které se těší extrémní autonomii, není schopna napravit jakýkoli nevyhovující stav. Rektora i děkany volí akademické senáty – a všichni jsou si nějak vzájemně zavázáni. Ani rektor si to nechce rozházet s kterýmkoliv děkanem, zvlášť pokud fakulta přispěla k jeho zvolení.
I současný rektor VŠE Petr Dvořák dlouho váhal, než proti Ševčíkovi vyrazil. Dlouho jeho výstřelky a provokace toleroval s vysvětlením, že to pomáhá tříbení názorů na svobodné akademické půdě. Není jasné, jakému tříbení pomáhalo, když Ševčík studentům vyprávěl vyložené dezinformace třeba o covidu nebo o válce na Ukrajině.
Momentem, kdy rektorovi došla trpělivost, byla až účast Miroslava Ševčíka na březnové protivládní demonstraci, kde se pan děkan objevil mezi radikály snažícími se vniknout do Národního muzea a strhnout z něj ukrajinskou vlajku. To už od univerzity dávali ruce pryč i firemní partneři. Česká spořitelna jako generální partner VŠE oznámila, že pokud škola neodvolá děkana Ševčíka, ukončí spolupráci. Velká konzultační firma EY už předtím raději ukončila spolupráci přímo s Národohospodářskou fakultou.
Miroslav Ševčík, jak už ho za ty roky známe, se nejspíš bude odvolání bránit u soudu. Bude argumentovat cenzurou a pošlapáním svobody slova. Ano, setrvale svým obhroublým chováním dělal VŠE ostudu, provokoval a vyprávěl nesmysly. Byl asi jediným široké veřejnosti známým vysokoškolským děkanem v Česku – nikoli proto, že by byl tak geniálním makroekonomem a zahrnoval nás inspirativními myšlenkami, ale jen a jen kvůli svým skandálům.
Měl by ale pochopit, že klíčovým důvodem, proč končí, nejsou jeho politické názory, ale tragické manažerské a akademické výsledky. Ve stručnosti řečeno – likvidace Národohospodářské fakulty.
