Komentář: Schváleno a odloženo. Proč nikdo nemluví o superdávce

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

Tisková zpráva Ministerstva práce a sociálních věcí z minulé středy mluví střízlivě o tom, že zavedením superdávky se „významně zjednoduší a zefektivní celý systém“. Proti tomu se ozvala jen místopředsedkyně sněmovny Olga Richterová (Piráti), podle níž „celý návrh může mít katastrofální následky pro zranitelné rodiny“. Hlavní chybou je přitom „neexistence kalkulačky, která by ukázala, jak se návrh lidí dotkne“. S obdobnou skepsí se na sítích netajili ani zástupci nevládních organizací.

„Superdávka“ přichází potichu možná z toho důvodu, že v některých ohledech zase tak super není. Jejím účelem, který nikdo nezpochybňuje, má být spojení čtyř dosud vyplácených dávek – příspěvku na živobytí, příspěvku na bydlení, doplatku na bydlení a přídavku na děti – do jediné „dávky státní sociální pomoci“, tedy superdávky. Až systém naběhne, omezí se tím nutnost podávat zvláštní žádost o každou dávku, navíc bude možné s pracovním úřadem komunikovat online.

V sociálním systému ovšem stejně nevzniká mimořádně velký balík. Loni stát prostřednictvím čtyř zmíněných dávek rozeslal do domácností 31,6 miliardy korun, zhruba tři procenta sociálního rozpočtu. Zhruba stejný objem peněz se vyplatí přes rodičovský příspěvek, o polovinu víc přes nemocenskou nebo příspěvek na péči. Náklady důchodového systému jsou řádově vyšší.

Za přívlastek „super“ nejspíš může ambiciózní plán ministra Jurečky, podle kterého se reorganizací dávek budou lidé „motivovat k aktivnímu řešení vlastní životní situace“, tedy k hledání práce. Výše superdávky bude mimo jiné záviset právě na tom, jestli si člověk najde nějakou, byť špatně placenou práci. Přesto i takové ekonomicko-morální poselství lze zlehčit, například slovy sociálního pracovníka Daniela Hůleho, podle kterého už dnes Česko vykazuje nejvyšší zaměstnanost v EU.

V jednom ohledu přesto nelze význam superdávky zpochybnit. Ovšem paradoxně právě v něm může být rozhodující důvod, proč se o ní přestalo mluvit.

Na výplatě čtyř dávek, které by měla superdávka nahradit, jsou závislé rozpočty půl milionu tuzemských rodin. Mimo jiné to znamená až milion voličů. Sám ministr práce Marian Jurečka při debatě ve Sněmovně upozornil, že objem peněz vyplácený ve čtyřech dávkách se jejich sloučením do superdávky v zásadě nezmění, ovšem, „u třetiny klientů ta podpora bude vyšší, u třetiny bude stejná a u třetiny dojde k jejímu snížení“.

Tím krátkodobé komplikace nekončí. Dokud ministerstvo nezveřejní kalkulačku, která by složitý výpočet superdávky pro konkrétního klienta bezchybně zvládla, nelze ani říci, kdo přesně na proměně vydělá a kdo ztratí. Nemluvě o tom, že dosavadní příjemci aspoň jedné ze čtyř rušených dávek budou muset při žádosti o superdávku dodat víc dokumentů než dosud, například majetkové přiznání.

Původně byl začátek reformy naplánován na 1. července, jenže rozjet operaci, jejímž vedlejším efektem má být snížení podpory stovkám tisíc voličů, by byl před volbami mimořádně riskantní podnik. To je přinejmenším z pohledu vládních stran dostatečný důvod, proč start reformy odložit. Sám ministr načetl ve Sněmovně pozměňovací návrh, podle kterého bude možné o dávku státní sociální pomoci žádat až od 1. října, nejdříve tedy v termínu, na který prezident plánuje volby. U klientů, kteří dosud dávky nebrali, budou mít úřady na odpověď 90 dnů. Až do března dostanou čas, aby vyřídily žádost o superdávku od klienta, který už nějakou podporu bere a bude ji pouze chtít nahradit.

Přechod na nový systém nebude rušit volby, to je jisté. Ze stejného důvodu je lepší schválení reformy neslavit. A není třeba spěchat ani s kalkulačkou, která by vypočetla, jak reforma dopadne na jednotlivé klienty.