Článek
Už to není ani vtipné. Nahlédnete-li do programového prohlášení jakékoliv vlády za posledních 20 let, naleznete kolonku Podpora rozvoje regionů.
Obsah je k uzoufání stejný.
Přestavba zpustlých továren neboli brownfieldů na inovativní centra. Česko jako „start-up nation“. Z toho tedy nic moc evidentně nebude. Silnice především v příhraničních krajích pořád lemují trosky někdejších skláren a textilek. Zkuste se projet z Liberce přes Jablonec nad Nisou a Smržovku, Tanvald a Desnou k polské hranici. Stezka zmaru.
Pak tady máme evergreen: rozvíjení cestovního ruchu. Což znamená, že se k polní cestě vydávané za cyklostezku píchne papundeklová cedule pojednávající zběžně a očekávatelně o historii destinace. Do půl roku ji zpravidla někdo rozláme. A tím je rozvoji cestovního ruchu učiněno zadost.
Plus je tu samozřejmě vyhlašování Vesnice roku. Jen málo „soutěží“ považuji za zbytečnější než tuhle.
Ale k zásadnějším věcem. Současná vláda v programovém prohlášení k rozvoji regionů kromě jiného píše: „Místo, kde člověk žije, nesmí tak zásadně ovlivňovat kvalitu vzdělávání, dostupnost zdravotní péče, dopravní obslužnost i digitální konektivitu. (…) Zaměříme se na další zkvalitňování veřejné dopravy, která musí být cenově dostupná, lehce dosažitelná a musí nabídnout pohodlnou alternativu k individuální dopravě.“
Mohlo by vás zajímat:
Coby venkovan se hořce usmívám. Já a se mnou mnoho lidí mého věku, ale především těch mladších, máme centrální pracoviště v Praze. Leč makáme obvykle z domova, případně z lokálních firemních poboček. Do metropole jezdíme na důležité porady a schůzky. Jednou, dvakrát týdně.
Pokud chceme zanechat co nejmenší uhlíkovou stopu a třeba cestou do Prahy vyřídit e-maily nebo si pro obohacení duše číst knížku, nabízí se veřejná doprava. Když budu konkrétní: z Jablonce nad Nisou ta autobusová.
Demonstrujme si takzvanou podporu regionů právě na jejím příkladu. V úterý po prodlouženém víkendu se do Prahy na dopolední poradu nedostanete. A to ani pokud se rozhodnete koupit si jízdenku už ve středu, týden předem. Poznámka „vyprodáno“ je u autobusových spojů jedoucích z Jablonce v 6:20, 7:20, 7:56 a 8:20. Tedy u všech. Další bus tedy jede v půl jedenácté dopoledne, ale to už je pro pracovní účely dost k ničemu.
„Proč nejede vlakem,“ řeknete si možná. Inu, proto, že pokud z Jablonce vyjedete vlakem v 5:52, vystoupíte v Praze na hlavním nádraží po několika přestupech v 9:42. Po krásných čtyřech hodinách cesty. A dlouho po poradě.
A to nepočítám čas, který potřebujete k přesunu z domova ke kolejím. A poté ještě v Praze z nádraží do kanceláře. Dohromady to dá pět hodin. Plus cesta zpět.
Z oficiální 8,5hodinové pracovní doby se rázem stává hodin skoro devatenáct. Pokud doma okamžitě po příchodu ulehnete a vytuhnete, dopřejete si pět hodin spánku. A vyrazíte nanovo. Rodina: nula hodin. Děti: nula hodin. Koníčky: nula hodin. Cokoliv: nula hodin.
Dokud nezemřete vyčerpáním.
19 hodin v práci, nebo na pracák
A to platí navíc jen v případě, že máte štěstí. Na pražském Černém Mostě pravidelně vpodvečer čekají ostrůvky lidí, kteří doufají, že někdo spoj do Jablonce nestihne, místenka propadne a oni se po vzájemné verbální rvačce do vyprodaného vozu přece jen nacpou. Smůla. Obvykle zůstávají bezprizorní na nástupišti a hrozíce odjíždějícímu busu pěstmi. A pak jdou na stop.
Otázku, zda lze takto dlouhodobě (pře)žít, asi netřeba vůbec klást.
Připomíná mi to pokaždé loterii o zelenou kartu pro legální pobyt migrantů v USA. Uspěje jen minimum uchazečů.
A český stát se bohužel chová k lidem z regionů podobně jako Spojené státy k přistěhovalcům. Kdo má štěstí (a uvědomí si, že si musí místenku koupit měsíc předem) možná uspěje. Ostatní ať jdou do fabriky „na lajnu“ za osmnáct hrubého, případně žebrotou na pracák.
Jak Seznam Zprávy nedávno upozornily ve své datové analýze, v českých regionech je vlastně nemožné přestoupit do jiného oboru. Třeba v Německu se v někdejších hornických oblastech – ale nejen tam – investuje do zelených technologií, jako je výroba autobaterií nebo recyklace. Na druhdy textiláckém a sklářském Jablonecku se to moc nekoná. O hornickém Ostravsku a Karvinsku nemluvě. Řečeno natvrdo: neděje se to v podstatě nikde v Česku.
Smysluplná rekvalifikace, profesní přešaltování do oblasti, která člověka důstojně uživí, je zpravidla jen fráze. Opravdu se bývalí horníci hromadně přizpůsobí potřebám pracovního trhu a přeškolí se na IT odborníky? „Taková představa je nereálná,“ upozorňuje ve zmíněné analýze sociolog Daniel Prokop.
Takže co? Zbývá jezdit za prací do Prahy neekologicky a za velké peníze sólo autem. A postupně zešílet v kolonách na nepřetržitě rozkopaných a dnes již dávno těžce poddimenzovaných dálnicích.
„Budeme předcházet dalšímu rozevírání nůžek mezi regiony a řešit problémy, které vedou k vylidňování venkova a pohraničí,“ píše vláda ve svém programovém prohlášení. Ostatně jako kterákoliv předešlá.
Tady už dochází i nejčernější humor.
