Komentář: Reforma přijímaček neskončila. Je třeba ji dotáhnout

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

Letošní modernizované přijímací zkoušky na střední školy sice ještě neskončily, ale nejnáročnější fáze je snad již za námi. Je už zřejmé, že šlo o velkou změnu k lepšímu.

Zpětně je s podivem, jak dlouho se změna odkládala, jak dlouho byly přehlíženy problémy – jak kvůli strachu ze změn, tak kvůli nedostatku představivosti. Navíc ke změně došlo až kvůli loňskému úplnému kolapsu přijímacího řízení a také díky odvaze dvou lidí: ministra školství a ředitele Cermatu.

Hrozí ale, že tento modernizační krok bude na dlouho posledním – ze stejných příčin jako předtím. Přitom máme dlouhou řadu důvodů, proč reformní kroky dokončit.

Modernizovaný systém přijímaček odhalil nepříjemnou pravdu, kterou původní systém jaksi milosrdně skrýval. Nesoulad mezi strukturou nabídky středních škol a poptávky po středoškolském vzdělání je v Česku ještě mnohem větší, než si mnozí představovali.

V původním systému dvou přihlášek se spousta uchazečů na své nejpreferovanější školy vůbec nehlásila. Měli strach. Riskovali by totiž neúspěch v prvním kole přijímaček, kdy budou přijatelné školy rozebrány a na ně zbudou jen školy buď nezajímavé, nebo třeba jen obtížně dopravně dostupné.

Mnohé z těchto opatrných nešťastníků následně zachraňovalo frenetické obvolávání a obíhání škol jejich rodiči ve zcela neřízeném a chaotickém druhém kole. Tento systém, otevřeně nepřátelský a nespravedlivý vůči rodičům, žákům i školám, jsme přesto provozovali celé dvě dekády. V roce 2005 byl dokonce systém dočasně zredukován na jedinou přihlášku. Z ministerstva školství tehdy zaznívala úplně pomýlená myšlenka, že díky tomuto kroku se nabídka s poptávkou ještě více vyrovnají.

Nový systém tří prioritizovaných přihlášek spolu s digitalizací a centrálně uplatněným algoritmem rozdělování uchazečů mezi školy přinesl řadu zlepšení.

Samotné rozšíření výběru škol ze dvou na tři rozšířil uchazečům „menu“ o 50 procent. Algoritmus předurčil jako ideální řazení škol na přihlášce podle skutečných osobních preferencí, nikoli podle toho, kam se lze pravděpodobněji dostat. Snížení tlaku na strategizování přineslo jistou úlevu a snížilo nároky na shánění a vyhodnocování informací na straně rodičů.

Po prvním kole odpadlo frenetické obíhání škol. Nejlépe to dnes dokážou posoudit rodiče, kteří na vlastní kůži (přesněji řečeno na kůži vlastních dětí) a na vlastní nervy zažili starý i nový systém.

Na druhé straně rodiče, jejichž děti letos propadly do druhého kola, tyto změny zase tolik nepotěší. Jsou totiž v ještě horší situaci než v minulých letech. Sehnat „rozumnou“ školu bude i pro akční rodiče složitější.

Data generovaná novým systémem ještě více odhalila již zmíněný a dlouho bagatelizovaný problém obrovského nesouladu mezi strukturou nabídky škol a tím, co by žáci chtěli studovat. Díky systému tří přihlášek totiž oslabil strach se na nejžádanější školy hlásit. Výsledkem byl dobře patrný obrovský přetlak na gymnáziích a v oblasti všeobecného vzdělávání.

Soulad mezi nabídkou a poptávkou ovšem nezajistí reforma přijímaček. Řešením je pouze společné restrukturalizační úsilí ministerstva školství a krajů jako zřizovatelů středních škol. Doufejme, že nová zjištění zvýší ochotu krajských politických reprezentací k rychlejší proměně nabídky středoškolského vzdělání.

V novém systému sice odpadla potřeba strategizovat s pořadím škol na přihlášce, ale stále silně přítomná je potřeba strategizovat při výběru tří škol. Což nadále zkresluje data o struktuře poptávky. Problém omezení na tři školy je dále zhoršován i velkým počtem středoškolských oborů, ze kterých si uchazeči musejí vybírat. Toto omezení se přirozeně nejvíce projevilo ve velkých městech a jejich okolí. Tam se totiž v dostupné vzdálenosti nabízí mnohem více škol, ale hlásit se smíte jen na tři. Proto i v novém systému pořád hraje (příliš) významnou roli podpora rodičů při aktivním shánění a strategickém vyhodnocování informací.

Také letos museli uchazeči a rodiče podávat přihlášky, aniž měli sebemenší ponětí, jak posléze napíší testy. Tento aspekt výrazně snižuje racionalitu výběru škol a snižuje efektivitu a spravedlnost výsledků přijímaček. Jistě, dostihové sázky se přece také uzavírají před tím, než koně vyrazí na trať. Ale vzdělávání by přece jenom nemělo být primárně zdrojem zábavy pro diváky.

Nový systém také, stejně jako starý, dál přehlíží žáky, kteří se na maturitní obory vůbec nepřihlásí. Ačkoli mnozí z nich jistě na studium maturitního oboru mají, nedozvědí se o tom ani od učitelů, ani od rodičů. A z přijímacích testů se to dozvědět nemohou, protože je vůbec nedělají – testy se píší až po podání přihlášek. Přitom právě tito zapomenutí žáci a jejich potenciál by měli být předmětem zájmu státu a případných podpůrných opatření.

Letošní změny přijímaček asi představují maximum toho, co bylo možné realizovat v krátkém čase, který jsme měli po loňském neomluvitelném chaosu k dispozici. To ale neznamená, že máme hotovo a další změny by měly navazovat.

Na podzim loňského roku jsem ve svém komentáři ještě rýsoval implementaci změn v přijímačkách na jaře 2025. Po půlroce je jasné, že jsem byl tehdy přehnaně optimistický. Ale žádoucí změny a důvody stojí za rekapitulaci.

Uchazeči by měli podávat přihlášky na střední školy až v okamžiku, kdy budou známy jejich výsledky v přijímacích testech. Testy by měli povinně psát všichni deváťáci, nejen ti, kterým rodiče či učitelé doporučili přihlášku na maturitní obor. Díky tomuto kroku nebude nutné omezovat počet škol na přihlášce na tři. Vše bude také uzavřeno hned v prvním kole. Přijímací testy lze v tomto systému také konat na půdě základních škol, tedy v prostředí žákům známém – ovšem pod dozorem učitelů z jiných škol.

Školy, které chtějí mít nadále i své vlastní testy, si uchazeče mohou zvát na základě výsledků v jednotné přijímací zkoušce, známek na vysvědčení, prioritního pořadí školy uvedeného na přihlášce či podle dalších kritérií.

Dotažení podoby přijímaček bude mít řadu přínosů. Začneme se konečně dozvídat něco o vzdělávacích výsledcích žáků, kteří se dosud na maturitní obory nehlásili. Někteří z nich se díky tomu dozvědí, že mají na víc, a přihlásí se (a dostanou se) na maturitní obory. Výrazně se sníží informační a strategická diskriminace žáků se sociálně slabším rodinným zázemím. Rodičům i uchazečům se ještě o něco více uleví od nervozity, protože nebudou nuceni vybírat na přihlášku jen tři školy. Systém bude ve výsledku spravedlivější a efektivnější. Stát a krajští zřizovatelé škol konečně dostanou nezkreslené informace o nabídce a poptávce – a ocitnou se pod větším tlakem s jejich nerovnováhou něco dělat.

Dnešní systém je lepší, než byl ten minulý, ale stále má daleko k dokonalosti. Nadále znevýhodňuje žáky se slabším sociálním zázemím, nadále generuje zkreslené informace o struktuře poptávky. Stále není ani spravedlivý, ani efektivní. Nemá smysl si jej hýčkat a na dlouho jej betonovat.

Popsané další změny v přijímačkách však budou opět vyžadovat změny zákonů a prováděcích předpisů, což je proces zdlouhavý. Školy si budou muset další změny osvojit. I to chvíli trvá.

Teď, na prahu léta 2024, lze proto stěží očekávat, že se změny podaří připravit už pro přijímačky na jaře roku 2025. Úleva z lepší funkčnosti dnešního systému, únava ze změn i strach ze změn dalších, to všechno může snahu o dotažení reformy přijímaček odsunout na vedlejší kolej. Byla by to chyba. Není radno usínat na vavřínech. Příprava dalších změn by měla začít co nejdřív, aby systém mohla dotáhnout k dokonalosti vláda vzešlá z příštích voleb. Tedy nejlépe už pro jaro roku 2026, nejpozději rok poté.