Článek
Komentář si můžete poslechnout také v audioverzi v podání Miloše Čermáka.
Lidé sympatizující s vládou Petra Fialy se trumfují v tom, kdo v zimě bude ledově klidnější. A to doslova. Zdá se, že dva roky poté, co do Česka dorazila móda otužování a všichni se v zimě fotografovali, jak se koupou v díře v ledu v rybníce, přicházejí ke slovu otužilci političtí.
A používají takzvaný selský rozum, což je sice nástroj, který se v covidových letech moc neosvědčil, ale zjevně i nadále zůstává oblíbený. Takže slyšíme i výtky, že kdo se bojí nedostatku plynu, je zpovykaný alarmista, a když náhodou klesne teplota v našich bytech o stupeň nebo o dva, tak si prostě oblečeme další svetr. Nebo dva.
Kdo by však přesto chtěl nárokovat teplo, je označen za nemravného. Jako příklad poslouží národy, třeba Angličané nebo Holanďané, které tradičně vytápějí své byty v zimě na mnohem nižší teploty, než jsme zvyklí v Česku. Což je tradice zároveň ekonomická a ekologická. A v dnešní politické situaci přínosná i proto, že z peněz utržených za plyn Rusko financuje invazi Ukrajiny. Vše nasvědčuje tomu, že se teplo v zimě stane opozičním a proruským, zatímco otužování bude vládní a prozápadní.
A navíc je zdravé, jak víme od guru mrazivého jsoucna Wima Hofa, takže je to takzvaná situace win-win. Podobně jako když covid vyděsil lidi s nadváhou a oni začali kvůli lepší imunitě hubnout…
No, kéž by to bylo tak jednoduché. Avšak radu, že když budeme mít v zimě v obýváku chladno, tak si oblečeme svetr, dnes od politiků slyšet nepotřebujeme. To uděláme i tak. Lidé se v krizi chovají překvapivě racionálně a odpovědně. Nikdo nebude sedět v obýváku v tričku a nadávat na Fialu. Obleče si „svetr“, žádný strach.
Nechceme slyšet ani to, jak moc jsou dnes naplněné plynové zásobníky, protože pod tím si nedokáže většina z nás nic představit. Nebo jaké všechny chyby předešlých vlád ta dnešní už napravila, protože to nám stále nic neříká o tom, jak jsme připraveni na zimu nadcházející.
Komentář Martina Čabana k vládní pomoci:
Chtěli bychom slyšet, že týmy státních úředníků a odborníků zpracovávají detailní scénáře, co během zimy může nastat, a jak to různě může ovlivnit různé skupiny obyvatel. Protože jestli nás něco naučily dva roky pandemie, pak to, že dopady krize jsou asymetrické. Každý je pocítí jinak.
Když vláda vyhlásila kvůli covidu nouzový stav, našli se lidé, pro které to bylo období vyšší produktivity a zisků, a často i příjemnějšího života. Zatímco pro jiné to bylo období nanejvýš stresující, nekomfortní a pro někoho i ekonomicky likvidační. Covid znamenal – v průměru – něco úplně jiného pro lidi mladé a staré, pro hubené a tlusté, pro pracující hlavou a rukama.
Jednoduše řečeno, byla to otázka náhody. Covid přišel nečekaně a nemohli jsme se na něj připravit. O tom, že zima 2022 a 2023 bude kritická, víme od jara. A jak měsíce utíkají, tak se výhledy nevylepšují, spíše naopak. Zase bude platit, že každý prožije krizi jinak. Bude záležet na tom, kdo kde bydlí, čím topí, na čem vaří a kde pracuje. A podobně jako v covidu, a vlastně jako skoro vždy, budou mít výhodu bohatí nad chudými.
Předpokládám, že vláda už ví o těch nejchudších, které to postihne nejvíc, a ví, jak jim cíleně a efektivně pomůže. Chápu i jistou informační uměřenost, zejména tímto směrem, protože na nejhorší scénáře nemusí dojít a vyšší nervozita by nikomu nepomohla. Ale věřím, že to nějací vládní experti mají propočítané.
Ovšem přesto mi nejvíc vadí právě nedostatek informací. Doléhají k nám spíše zprostředkovaně. Třeba zprávami z e-shopů, které hlásí, že mají vyprodaná kamna na dřevo a skoro vyprodané přímotopy, a dokonce i výrazně vyšší poptávku například po kempinkových vařičích. Na Twitteru byl před pár týdny virální obrázek grafu, podle něhož Němci googlují „topné dřevo“ dvacetkrát víc než v předešlých letech. Vidíme na sociálních sítích lidi, kteří fotí nařezané a naštípané dřevo, zateplují střechy a kupují solární panely.
Všechna čest, jak se říká, kdo je připravený, není zaskočený. Zároveň to dokazuje i ochotu lidí, kteří mají prostředky a peníze se na krizi připravit. Důležité je, aby ty peníze utratili správně. Protože pokud ne a utratí je podobně hloupě jako lidi, kteří na začátku pandemie kupovali toaletní papír, domácí pekárny a plechovky fazolí, pak může jít o peníze, které – pokud dojde na nejhorší scénáře – budou v ekonomice chybět.
Dluh vlády vidím v tom, že energetickou situaci Česka víc nevysvětluje. Že kromě „signálů“ premiéra a „svetrů“ šéfky Sněmovny nepřišly konkrétnější rady. Mám kamaráda žijícího ve Švédsku, jenž od státu dostává pravidelně dokumenty s praktickými radami. Někdy mi je přeposílá. Na začátku pandemie se týkaly šíření viru, letos v únoru to byly pokyny pro případ jaderného útoku a teď to jsou informace k energiím.
Slyším námitku: máme dnes pravicovou vládu, která vychází z toho, že občané jsou svéprávní a zodpovědní. A že si dokážou všechno potřebné zjistit sami. Jenže to není pravda. Roky diskutujeme, jak je nízká finanční či mediální gramotnost. Avšak to není nic proti gramotnosti energetické. Ta je katastrofálně nízká, i mezi lidmi vzdělanými a solventními.
Je to důsledek chování distribučních firem, které svůj byznys postavily na tom, že jejich smlouvy i ceníky jsou pro běžné klienty prakticky nesrozumitelné. Čekal bych, že s tím vláda v této situaci něco udělá. Tím spíš, že jde o sektor, kde role státu je víc než významná.
Zbývají nám dva tři měsíce na to, aby se zodpovědná a bohatší část společnosti – a domnívám se, že statisticky jde převážně o voliče dnešní pětikoalice – mohla efektivně a správně připravit na to, co v zimě může nastat. A vládě tak uvolnila ruce v pomoci těm, kteří ji asi většinově nevolili, ale pomoc budou potřebovat. Jestli ne, zbyde už jen rada, ať si oblečeme svetry. Což je, obávám se, trošičku málo.
