Článek
Mnoho českých youtuberů, podcasterů a influencerů dostalo v posledních týdnech prazvláštní obsílky od Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Takzvaná velká mediální rada je vyzývala, aby se neprodleně registrovali do seznamu, který zjednodušeně řečeno eviduje provozovatele vysílání a „poskytovatele audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání“.
Nejen na sociálních sítích kvůli tomu nastal docela velký poprask z mnoha naprosto pochopitelných důvodů.
Například proto, že RRTV vyžaduje od tvůrců obsahu registraci s odkazem na zákon z roku 2010, přičemž dosud v tomto směru nevyvíjela prakticky žádnou aktivitu. Nelze se tedy ubránit dojmu, že se v radě po 14 letech kdosi probudil a s náhlým hnutím mysli se rozhodl, že „poskytovatelem audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání“ je vlastně každý, kdo má svůj kanál na YouTube nebo účet na Instagramu.
Registrovaný poskytovatel podléhá monitoringu rady, a především spadá pod její regulační pravomoc. Ta v tomto případě leží na dost gumových paragrafech.
Jeden z nich například praví, že služba nesmí obsahovat „sdělení záměrně zpracované tak, aby mělo vliv na podvědomí fyzické osoby, aniž by jej tato osoba vědomě vnímala, a aby nepodněcovala k násilí nebo nenávisti vůči skupině osob nebo členovi skupiny z důvodu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, náboženského vyznání nebo přesvědčení, politických nebo jiných názorů, etnického nebo sociálního původu, genetických rysů, státního občanství, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, narození, rodu, zdravotního postižení, věku, sexuální orientace nebo jiného postavení“.
Dále jsou tu požadavky na opatřování pořadů titulky, patřičné značení obsahu z hlediska prvků potenciálně závadných pro nezletilé osoby. Přičemž právě poskytovatel (a nikoli platforma, na níž svůj obsah zveřejňuje) je podle tohoto zákona odpovědný za to, aby se k závadnému obsahu nezletilí nemohli dostat.
Někde by aplikace 14 let starého zákona na dnešní mladé youtubery a influencery musela zahřát u srdce i absurdní dramatiky. Každý poskytovatel například musí vypracovávat „Akční plán zpřístupňování nabízených pořadů pro osoby se sluchovým postižením a osoby se zrakovým postižením“. A to ve spolupráci s organizacemi zastupujícími tyto znevýhodněné. Akční plán se pak pravidelně předkládá RRTV k vyhodnocení.
Abychom se ale neutopili v citacích zákona. Je zjevné, že norma, na niž se mediální radní odkazují, byla určena k regulaci úplně jiných „poskytovatelů“, než jsou influencerky předvádějící na instagramu nejnovější tvářenku. Evropská směrnice, kterou citovaný zákon vetkl do českého práva, měla vyjasnit prostředí především pro fungování větších i menších streamovacích platforem a internetových televizí. Seznam registrovaných služeb na vyžádání má aktuálně 128 položek a jde vesměs o velká média, vydavatelské domy a právě provozovatele VOD služeb.
Co si mediální radní slibují od toho, že by se seznam rozrostl o tisíce jednotlivců, kteří jsou aktivní na sociálních sítích? První, co by nastalo, by byl kolaps samotného aparátu rady. Jednak by mu vznikla povinnost produkci registrovaných poskytovatelů monitorovat. A jednak by jistě pár desítek registrovaných influencerů napadlo zatopit svým kolegům a konkurentům sériovými stížnostmi opřenými o citované gumové paragrafy, jimiž by se rada musela seriózně zabývat.
RRTV vznikla jako regulátor kmitočtů určených pro televizní a rozhlasová vysílání. Možná radním přišlo, že je načase setřást pavučiny a pořádně se veřejnému prostoru připomenout. A zapracovat na pocitu vlastní důležitosti v 21. století. Hloupěji to udělat nešlo.
To ovšem neznamená, že celý příběh nemá i druhou stránku. Rada je orgánem státní správy. Je sice volena Poslaneckou sněmovnou podle špatně skrývaného politického klíče, ale pořád je to nezávislý regulační orgán. Jakkoli blbý se její současný postup může jevit, pořád je to státní správa.
Rada není podřízena ministrovi kultury Martinu Baxovi, ani když ji vede jeho spolustraník, 81letý zasloužilý člen brněnské ODS Václav Mencl. A člen vlády by si měl dát velký pozor, než si na nezávislého regulátora začne vyskakovat a vysvětlovat mu, že jeho výklad zákona vlastně neplatí.
Postup RRTV je špatný a tak, jak ke prováděn, nedává smysl. Na druhé straně je výzvou k debatě o mediálním prostředí, kde podcasteři, influenceři a youtubeři získávají stále větší společenský i politický vliv, aniž by se s tím pojila jakákoli širší odpovědnost. Nějaká pravidla by tahle disciplína mít měla.
Influenceři, kteří dostali obsílku od rady, by se proti ní měli ohradit a jít prostřednictvím zákonných nástrojů do sporu. Bude to otravné, ale s ohledem na nesmyslnost postupu radních by to mělo dobře dopadnout.
Úkolem politiků všech stran je především chytit se za nos. Protože složení rady stejně jako zákonné prostředí, v němž se rada pohybuje, je jejich odpovědnost. Údiv není namístě. Složení rady je Baxovi i každému zainteresovanému poslanci známé. Stejně jako politické dohody, které za tímto složením jsou. A až se všichni dostydí, mohou se pustit do mediální legislativy, která bude dávat smysl i ve třetí dekádě 21. století.
