Komentář: Proč volí lidé zasažení exekucemi proti vlastnímu zájmu

Přelomová novela oddlužení fyzických osob, která významně mění situaci pro mnohé dlužníky v exekuci, platí od začátku října. Zkracuje dobu oddlužení na tři roky, ale především přináší pro dlužníky stabilitu v podobě posuzování jejich úsilí už od samého začátku procesu. Otevírá se tím cesta pro velké množství dlouhodobě předlužených lidí zbavit se po letech dluhů, a výrazně tak zlepšit svou životní situaci. A dopady to bude mít i na politické preference.

Kolik z 625 000 občanů v exekuci, nebo spíše z 400 000, kteří jsou v exekuci už dlouhodobě, oddlužení využije? Těžko říct. Mnoho z nich však ani neví, že něco jako proces oddlužení existuje, nebo o něm má zkreslené informace. Pomohla by to změnit například komunikační kampaň státních institucí? Možná. Příliš bych si od toho ale nesliboval. Tito lidé totiž institucím ani tradičním médiím moc nevěří.

Možná by tuto problematiku, jež se, zahrneme-li rodiny předlužených lidí, týká více než milionu občanů naší země, mohl do veřejného prostoru vnést prezident Petr Pavel. Možnost jednoduššího oddlužení by mohli lidem připomínat i politici a politické strany. To nás však přivádí do poměrně paradoxní situace.

Novelu zjednodušující oddlužení prosadily strany vládní koalice, tehdy ještě včetně Pirátů. Naopak opoziční ANO změnu zákona nepodpořilo. Z průzkumu, který pro účely mého doktorského výzkumu loni v říjnu provedly agentury NMS a Median na vzorku 1003 respondentů, však vyplývá, že občané v exekuci a se zkušeností s exekucí nejčastěji podporují právě hnutí Andreje Babiše, tedy politický subjekt, který v zájmu této sociální skupiny nehlasoval.

V posledních parlamentních volbách v roce 2021 získalo ANO mezi těmito lidmi přes 39 procent hlasů, což je výrazně více, než byl jeho zisk v celé populaci, který činil 27 procent.

Opačný příběh vidíme u SPOLU. Hlavní politická síla současné vlády totiž v této sociální skupině v roce 2021 získala pouze 14 procent hlasů oproti téměř dvojnásobnému zisku 28 procent v celé populaci. V době sběru dat, v říjnu 2023, se tento trend ještě prohloubil. ANO by mezi těmito lidmi získalo ještě více hlasů a vládní strany naopak ještě méně. A to i v situaci, kdy vládou navrhovaná novela zjednodušující oddlužení byla už v legislativním procesu.

ANO v této voličské skupině zkrátka dominuje, a to i přes to, že ne vždy prosazuje její zájmy. Podpora hnutí ANO mezi těmito lidmi se ukázala i v posledních prezidenských volbách v roce 2023. V této sociální skupině dopadly totiž z hlediska výsledku i procentuálního zisku téměř přesně opačně oproti hlasování celé populace. Pokud by hlasovali pouze lidé v exekuci a se zkušeností s exekucí, Andrej Babiš by byl dnes prezidentem České republiky.

Politické postoje těchto občanů však nekončí u podpory ANO. Jejich kritické postoje se překlápějí i do dalších oblastí. Hned 85 procent z nich například souhlasí s tím, že by se měly důležité celospolečenské otázky rozhodovat v referendu. V celé populaci to podle dat CVVM není ani polovina občanů ČR.

Míru nespokojenosti těchto lidí se současným nastavením a fungováním našeho politického systému dále dokreslují jejich odpovědi na následující otázku: „Myslíte si, že by zákony byly kvalitnější a politika slušnější, kdyby bylo v Poslanecké sněmovně namísto 200 volených politiků 200 náhodně (losem) vybraných občanů z lidu? “

Více než polovina z nich odpověděla, že ano. De facto tedy nesouhlasí se současnou podobou zastupitelské demokracie. Říkají, že náhodně vybraní lidé z davu by byli lepší než politici, na jejichž výběru se mohou spolupodílet. To není dobré.

Alarmující a nejvíce vypovídající o politické frustraci či nedůvěře těchto lidí jsou však jejich odpovědi na otázku, zda si myslí, že u sněmovních voleb dochází k manipulacím a podvodům při sčítání hlasů. Spíše ano a určitě ano totiž v součtu odpovědělo 57 procent respondentů. Jinými slovy, nadpoloviční většina z těchto občanů nedůvěřuje v řádný a poctivý průběh nejzákladnějšího demokratického procesu, od nějž je odvozena legitimita celého systému vládnutí. To je hodně negativní obraz reality.

Široce sdíleným pohledem je mínění, že to, že je někdo v exekuci, je ideálním indikátorem dělání špatných rozhodnutí. Pokusím se nastínit, proč si myslím, že to není úplně pravda.

V Indii byl proveden výzkum inteligence na tamních zemědělcích, jehož výsledky si zaslouží pozornost právě v tomto kontextu. Před sklizní totiž ti samí farmáři dosahovali výrazněji nižších výsledků v IQ testech než po ní. Šlo o to, že byli v napětí/stresu/nejistotě, jak se jejich životní situace vyvine, tedy zda bude dobrá sklizeň. Do určité míry podobné situaci (zda zvládnou zaplatit účty, nepřijde-li jim exekutor zabavit věci atd.) jsou lidé v exekuci vystaveni dlouhodobě. Poznatky z oblasti medicíny ukazují, že je-li někdo dlouhodobě vystaven stresu, výrazně se snižují jeho kognitivní, tedy i rozhodovací schopnosti.

Co je však pro problematiku exekucí v České republice stěžejní: Nemalé množství z oněch 400 000 lidí, kteří jsou v exekuci již dlouhou dobu, se do této tíživé životní situace dostalo, alespoň částečně, i kvůli v minulosti platným, vůči nim nepříznivě nastaveným zákonným institutům. Šlo například o rozhodčí doložky, které zjednodušeně řečeno znamenaly, že spory mezi věřiteli a dlužníky nerozhodovaly soudy, ale tzv. nezávislí rozhodci, kteří byli často spjati s věřitelem, a neměli tudíž motivaci rozhodovat proti jeho zájmům.

Dalším, pravděpodobně nejdůležitějším, vůči dlužníkům negativně působícím zákonným institutem byly neregulované sankce a úroky z prodlení u spotřebitelských úvěrů. Půjčil-li si člověk od nebankovní společnosti určitou sumu peněz a nestihl včas splatit, dluh mu výrazně vzrostl. Běžně až na několikanásobek původní dlužné částky, což je v západních zemích včetně tržně liberálních USA nezákonná praxe.

Podnikatelský model značného množství společností v této oblasti byl tedy v ČR postaven na tomto excesivním úročení z prodlení. O tom, jak moc šlo o rozšířenou praxi, svědčí fakt, že poté, co se zákonodárce rozhodl racionálním způsobem tuto oblast regulovat, klesl počet poskytovatelů tohoto typu úvěrů z několika desítek tisíc na osmdesát.

Mnoho z občanů, kteří čelí exekuci dlouhodobě, se tedy do této situace dostalo i kvůli zákonným parametrům v této oblasti. Nejde tedy říci, že by to byli veskrze neschopní či hloupí lidé, kteří byli vždy předurčeni dělat špatná rozhodnutí všeho druhu.

Toto tvrzení podporuje fakt, že ani covidová pandemie a válka na Ukrajině, které přinesly inflaci a vysoké ceny energií, nezapříčinily nárůst lidí v exekucích. Ba naopak, počet lidí v exekuci po přijetí řady racionálních regulací setrvale klesá.

Jsou to spíše lidé zklamaní, na systém naštvaní a politicky frustrovaní, kteří se v komplikované změti exekuční legislativy, stejně jako zbytek české populace, nevyznají.

Je to však také sociální skupina, kterou dokázal oslovit a získat Miloš Zeman, za jehož vlády na přelomu tisíciletí zákonný rámec, jenž poslal tolik lidí do exekucí, vznikl. A jak vidno z výše uvedených dat, dnes jí volebně vévodí Andrej Babiš, jehož spolupracovníci Radek Vondráček a Jaroslav Faltýnek mají také obchodní zájmy v této oblasti. Nemají tudíž velkou motivaci zlepšovat postavení dlužníků.

Velmi podobné zákonné úpravy oddlužení, jako je ta současná česká, mají téměř všechny státy EU, obdobně nastavený institut oddlužení funguje také v USA. Jestliže tedy takovýto systém funguje v absolutní většině zemí našeho kulturního okruhu, není důvod k tomu, aby nefungoval i u nás.