Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Je skoro jisté, že takhle si to šéf Pirátů, vicepremiér a ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš nepředstavoval ani v těch horších snech. Digitalizace stavebního řízení, stěžejní projekt „pirátské“ digitalizace státní správy, plní už měsíc mediální prostor zprávami, které nejde vyložit lichotivě ani při nejlepší snaze.
Ano, je to velký projekt. Ano, je v něm hodně zúčastněných na všech stranách procesu. Ano, má velké ambice posunout českou státní správu blíž k 21. století. A ano, víme, že velké IT projekty mívají při náběhu problémy.
Jenže ani velikost ambicí, ani složitost nemůžou být politickým bianco šekem, který ministra výměnou za odvahu projekt rozběhnout zbaví odpovědnosti za komplikace a selhání. Tato odpovědnost naopak musí být součástí oné odvahy. Navíc měsíc od startu už je docela dlouhá doba na to, aby byl jakýkoli nový systém alespoň v lepším stavu, než ve kterém začínal. Což se podle posledních zpráv z terénu opravdu nezdá a ministerští úředníci celkem otevřeně mluví o tom, že plný náběh fungování nového stavebního řízení, které mělo šlapat od prvního července, může trvat klidně do konce roku.
Situace kolem stavebního řízení se opravdu vymyká obvyklým „porodním bolestem“ velkých IT projektů, jaké jsme viděli třeba u eReceptů, elektronických dálničních známek, covidových aplikací nebo EET. Tohle nejsou dílčí výpadky. Měsíc od spuštění hlásí faktickou nefunkčnost, případně obří komplikovanost systému starostové, úředníci, architekti, urbanisté i stavebníci.
Je pravda, že česká státní správa se k inovacím staví obecně nedůvěřivě. Digitalizace bývá často vnímána jako vrtoch, nebezpečná snaha vylepšovat něco, co desítky let jakž takž funguje, případně snaha zařídit přilepšení sobě nebo nějakým kamarádům. Nikdo nepředpokládal, že nové stavební řízení se zrodí bez problémů. Množství stížností na zcela zásadní nedostatky je však přece jen překvapující.
A neznějí jen od úředníků, ale i od lidí, kteří ještě před startem nového systému vyzývali k optimismu. „Nový stavební zákon urychlí bytovou výstavbu,“ těšil se ještě na konci června v rozhovoru pro Newstream architekt a někdejší pražský primátor Jan Kasl. O měsíc později už píše z pozice předsedy České komory architektů ministru Bartošovi: „Podporuji digitalizaci stavebního řízení a vždy jsem chválil Vaši snahu v této oblasti. Nicméně současný stav, po třech týdnech od spuštění, je neudržitelný. Systém DSŘ (digitalizace stavebního řízení - pozn. red.), nejen Portál stavebníka, nefunguje ani v základních funkcionalitách, natož ve slibovaném rozsahu, což má závažné dopady na každodenní práci našich členů.“
Zdá se, že hlavní příčiny jsou ve spěchu. Ivan Bartoš tak moc toužil trumfnout škarohlídy a přes všechny problémy (konečně) spustit nový systém od července, že zjevně zanedbal mnoho věcí. Školení úředníků bylo nedostatečné. Bartoš odmítl připustit přechodnou fázi souběhu nového systému se starým (s výjimkou projektů podaných před 1. červencem, které „doběhnou“ postaru). Vystavil systém riziku tím, že zakázku pro dodavatele zadal „z ruky“, takže dle rozhodnutí antimonopolního úřadu může současný dodavatel pracovat pro ministerstvo jen do konce září – co bude pak, zatím není vůbec jasné. A tak dále.
Při pohledu na všechny problémy se nabízí logická otázka: Je Ivan Bartoš pořád ještě ministrem? A jestli ano, jak to dokázal?
Odpovědí je víc, ale všechny začínají tím, že šéf Pirátů má štěstí. Má štěstí, že rozběh digitálního stavebního řízení připadl na prázdniny, kdy nezasedá ani Sněmovna, a teď už ani vláda, takže koaliční partneři jsou poměrně shovívaví a slibují ministrovi pro místní rozvoj hájení právě do konce prázdnin.
Ivan Bartoš má také štěstí, že struktura vlády je velmi komplikovaná a premiér Petr Fiala je velkým odpůrcem změn v kabinetu. Kdyby Bartoš nebyl vicepremiérem a zároveň předsedou koaliční strany, byla by jeho židle výrazně méně stabilní.
Další dávka štěstí spočívá v tom, že na potřebě digitalizovat stavební řízení panuje všeobecná shoda. Takže i Bartošův projekt, který vykazuje v počátcích opravdu hodně chyb, dostane ještě nějaký čas prostě proto, že pokud by zcela padl a byl odpískán, mohlo by to znamenat rezignaci na snahu modernizovat práci stavebních úřadů na mnoho let dopředu.
To všechno jsou důvody, proč Bartoš ve své funkci dosud zůstává. Žádný z těchto důvodů mu ale nezaručuje, že v ní bude ještě za půl roku. Stavební řízení je teď ve fázi, kdy stát a jeho úředníci nedokážou poskytovat svým občanům služby, za které si je občané platí. Tradičně tragické české stavební řízení se v posledním měsíci stalo ještě tragičtějším. To je situace, která by neměla nastat nikdy, ale když už nastane, neměla by – bez politických následků – trvat víc než týden.
Jestli chce Ivan Bartoš ve své funkci vydržet, musí veřejnosti poskytnou aspoň záblesk naděje, vyhlídku do budoucna a od věci by nebyla ani nějaká reflexe uplynulého měsíce – asi nejvíce by se nabízela hluboká omluva všem zúčastněným za způsobené trable. A pak musí ty naděje samozřejmě naplnit.
Může si Česko dovolit měsíc, nebo dokonce dva nefunkčního stavebního řízení? Pokud by to byla cena za to, že po uplynutí tohoto martyria získá nový systém, který urychlí výstavbu a ušetří lidem čas a nervy, snad by to ještě byla cena přijatelná. Jenže takovou vyhlídku zatím ministerstvo nedává.
Jestli ji nedokáže poskytnout v řádu několika dnů, bude Bartošova pozice ve vládě absolutně neudržitelná bez ohledu na složitost koaličních vztahů nebo premiérův odpor ke změnám.
