Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Vyrovnat se s krutou realitou někdy pomohou sny, které člověka zavedou do jiného, lepšího světa. Takové východisko dnes ocení ti, kdo si chtějí koupit byt v některé z vnitřních pražských periferií, třeba ve Vršovicích, Nuslích nebo na Smíchově. Při průzkumu nabídky záhy pochopí, že slušný byt obvyklé velikosti 70 metrů čtverečních nekoupí pod cenou devět milionů, stometrový se sotva najde pod patnácti miliony.
Moc nepomůže, ani když se člověk uskrovní. K pořízení útočiště o rozměru 50 metrů čtverečních bude potřebovat sedm a půl milionu. Cenu pod 150 tisíc za metr objevíte zřídka a hypotéku budete splácet celý život. Bezvýchodnost situace ještě podtrhne nedávný článek z týdeníku Ekonom, dle něhož jsou „pražské byty podhodnocené, protože reálná cena je až 250 tisíc korun za metr čtvereční“.
Člověku, který takové peníze nezdědil, zbývají jen krásné sny. Třeba o tom, jak někdy po ránu otevře internetové stránky s nabídkou desítek bytů o velikosti 100 metrů čtverečních s cenami okolo 10 milionů korun. Pokud chce šetřit, jsou k dispozici byty o velikosti 50-60 metrů, které lze běžně pořídit za šest milionů. Může si ovšem dovolit něco lepšího, protože mu zároveň přijde poštou dopis, kde mu zaměstnavatel zvyšuje čistý plat o 125 procent. To se pak bude snadno splácet. Při vybírání nového bydlení nemusí spěchat, protože podle novin „Ceny realit budou v roce 2025 převážně stagnovat“.
Bohužel, obyvatel Prahy se ve snu dostal příliš daleko od svého revíru. Zdálo se mu o tom, jaké jsou ceny ve Vídni, například ve vnitřních periferiích Währing, Ottakring nebo Penzing. Noviny se jmenovaly „Die Presse“ a také zvýšení platu dle rakouských měřítek bylo jen noční vidinou.
Na otázku, proč existují tak nápadné cenové rozdíly mezi bytovou nabídkou ve dvou metropolích někdejší habsburské monarchie, existuje jednoduchá odpověď. Do značné míry za to může vývoj posledních let, protože tuzemské ceny dle Eurostatu rostou proti Rakousku dvakrát rychleji.
Klíčový důvod, proč se rakouské ceny drží na rozumné a místním obyvatelům dostupné úrovni, přitom není třeba hledat v legendách o ideální rakouské bytové politice, vymyšlené vídeňskými sociálními demokraty ve 20. letech minulého století.
Příčinou českého zrychlení byl nedomyšlený krok vlády Andreje Babiše, která se rozhodla zrušit čtyřprocentní daň z nabytí nemovitostí, a také chování všech stran ve Sněmovně včetně pravicové opozice, které vládní návrh v červenci 2020 jednohlasně schválily. Jak se dalo čekat, zrušením daně, která brzdila spekulativní nákupy, se byty staly ještě výhodnější investiční příležitostí než akcie a jejich ceny začaly růst tempem 25 procent ročně. Vyšší cena nepřispěla ani k širší nabídce, jak svědčí údaje ČSÚ, podle kterých celková hodnota dokončených bytů poklesla za posledních pět let reálně o pět procent.
Naopak žádná z rakouských vlád o zrušení daně z prodeje nemovitostí (říká se jí spekulativní daň) neuvažovala. Zachovala ji včetně pravidla, že prodávající musí výnos z prodeje bytu uvést ve svém přiznání k dani z příjmů a obvykle jej tak zdanit na úrovni 20-40 procent. Místním občanům to tolik nevadí, třeba i z toho důvodu, že se daň odpouští tomu, kdo prodává byt, kde měl předtím dva roky trvalé bydliště.
Pro spekulace znamená daň v řádu desítek procent katastrofu, i když se platí jen z rozdílu mezi pořizovací a prodejní cenou. V delší perspektivě se proto investorům vyplatí byt pronajmout a k slušným nájemníkům se chovat slušně. Jinými slovy, daňová regulace Made in Austria zvýhodňuje obyčejné občany, zvláště pokud chtějí v koupeném bytě opravdu bydlet. O to víc pak dohlížejí, aby v domě, kde mají byt, probíhaly potřebné opravy – na rozdíl od těch českých pronajímatelů, kteří dům klidně nechají chátrat, jen když mohou za svůj byt vyměřit vysoké nájemné.
Údaje Eurostatu ze čtvrtého čtvrtletí 2024 o tom, že tuzemské ceny bytů vyrostly od roku 2015 o 130 procent, tedy po Maďarsku, Litvě a Portugalsku nejvíc v Evropě, a že jenom loni se proti roku 2023 zvýšily o 8,4 procenta, přinášejí jednoduché poselství. Čechům chybí jeden daňový titul.
