Článek
Od ledna 2023 zdraží sociální služby. Ať se jedná o domy seniorů, nebo platby za pečovatele, kteří za klienty dojíždějí domů. Dlouho podfinancované odvětví si víc peněz jistě zaslouží, věc má ale háček. Na něm, bohužel, často doslova visí životy lidí, kteří se bez pomoci druhých neobejdou. Zároveň s vyššími částkami za tuto pomoc se totiž nezvyšuje státní příspěvek na péči.
Na poplach bijí organizace zastupující ty nejpotřebnější. Třeba Česká asociace paraplegiků varuje před prudkým zhoršením životní úrovně. Ten, kdo je odkázaný od rána do večera na druhé a pobírá maximální příspěvek na péči, což je zhruba 19 tisíc korun měsíčně, by potřeboval už teď přidat ze svého víc než 50 tisíc. Až taková suma zaručuje celodenní asistenci. Finanční deficit v takových případech většinou dohánějí rodiny, které se o své příbuzné starají. Nebo zbývá ústav.
Ministerstvo práce a sociálních věcí slibuje, že s valorizací příspěvku na péči počítá v novele zákona o sociálních službách. Legislativa ovšem začne platit, jestli se ji podaří prosadit, až od poloviny příštího roku. Do té doby si mají lidé odkázaní na druhé vystačit s kompromisem zaručujícím nezdražené asistenční služby alespoň klientům, kteří čerpají víc než 80 hodin péče za měsíc. Tedy obvykle těm naprosto nemohoucím.
Většina z nás teď řeší dárky, vánoční menu, návštěvy příbuzných… O úrovni a vyspělosti společnosti ale vypovídá víc situace těch, co jsou v menšině. Vidíme přitom, že pro náš stát není v současnosti žádný problém nechat nejpotřebnější žít minimálně měsíce v nejistotě, snížit jejich životní úroveň a naložit další břemena na záda ochotných příbuzných. Ti, jen tak mimochodem, se kvůli péči často musejí vzdát zaměstnání a někteří na svou každodenní službu doplácejí živořením.
Ať se v oblasti péče podíváte prakticky kamkoliv, narazíte na větší nebo menší problém. V tuzemském systému chybějí například i posudkoví lékaři. Na jejich vyjádření se nezřídka čeká měsíce. Měsíce, kdy se neví, jestli se člověk například po mozkové příhodě nebo úrazu dočká od státu, kterému do té doby odváděl daně, nějakého zastání a podpory. Zlepšení se přitom v dohledné době čekat nedá. Posudkových doktorů dál ubývá. Prý jen málokdo chce takovou práci dělat.
Poslední rok žijeme ve stínu války, kterou rozpoutalo Rusko na Ukrajině, a v obavách z inflace i drahých energií. Řešíme, jak překonat krizi, jak z ní vydolovat i něco dobrého a znovu nastartovat ekonomiku. Málo se ale mluví o tom, že jsou tu s námi lidé, pro které je vítězstvím každý znovu těžce zvládnutý den. Jestli jsme rozvinutá moderní civilizace, nemůžeme jim nabízet jen almužnu a lidem, kteří o ně pečují, odměny na hranici snesitelnosti.
Péče možná není tak sexy jako IT startupy, které se dají výhodně prodat nadnárodní firmě. Je to ale něco, co stroje nahradit nedokážou. V době všeobecné digitalizace a automatizace se právě z lidského dotyku a pomoci stává naprosto unikátní zboží. Za ně se společnosti, která stárne a bude na péči víc a víc odkázaná, jednoduše vyplatí dobře zaplatit.
