Komentář: Počítání kalorií? Slabé místo aplikace pro děti s nadváhou

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

Řada lidí si dnes nemůže vynachválit mobilní aplikace ke snížení váhy či zlepšení kondice, diskuze o důkazech jejich reálné efektivity je ale o dost složitější. Dle publikované rešerše nějaké zlepšení potvrdily jen čtyři ze sedmi studií zaměřených na zvýšení míry pohybu, u stravovacích návyků to pak byly dvě ze čtyř. „Smíšeně“ dopadly také studie zaměřené na antropometrické výstupy typu BMI. I přes metodologické nedostatky dostupných studií to na jednoznačný zázrak zatím nevypadá.

Také proto napjatě čekám na výsledky testování projektu Ministerstva zdravotnictví BUĎ FIT 24, který má právě prostřednictvím fitness náramků a aplikace pomoci dětem s nadváhou. Jde zajisté o dobrý cíl, ostatně i nedávná analýza think tanku Ministr zdraví upozornila, že dětská obezita je významným rizikovým faktorem pro rozvoj řady chronických onemocnění. Na výsledky ale čekám především proto, že jsem jako správný akademik zvědavá, zda se mýlím. Myslím si totiž, že minimálně z výživového pohledu nápad fungovat nebude.

Cílovou skupinou aplikace, na jejíž vývoj a testování bylo věnováno něco přes 13 milionů korun, jsou 6–11leté děti s nadváhou a jejich rodiče. Dle dostupných informací je výživová složka aplikace založena na pravidelném sledování příjmu a výdeje energie.

Zatímco výdej bude monitorován s využitím chytrých hodinek sledujících aktivitu, příjem bude zaznamenáván pomocí zadávání jídelníčků. Každý měsíc bude dítě a rodina po dobu sedmi dnů přesně zapisovat, co dítě snědlo. Aplikace pak vypočítanou bilanci zobrazí na barevné ose, úkolem je udržet se v zeleně vyznačeném optimu. Bohužel ale právě přesný monitoring příjmu a výdeje je Achillovou patou prakticky každého nutričního výzkumu. A to, o co se autoři pokouší, prakticky nikdy nikdo nedokázal.

Abyste byli schopni pro účastníka či pacienta napočítat jeho energetickou rovnováhu, potřebujete jeho přesný jídelníček. A když říkám přesný, myslím na gram přesný, což vůbec není sranda. Vždy si v tomto kontextu vzpomenu na kamaráda, nutričního terapeuta, který u pacienta narazil na zápis „20 g salámu“. Zeptal se ho, zda skutečně posvačil jen dvě kolečka. Skoro. Pacient snědl zhruba půlku balení, jen si prostě myslel, že by to mohlo být „tak dvacet“.

Nespolehlivost pacientských zápisů potvrzuje i výzkum. Systematické recenze českého týmu zaměřené právě na misreporting (tedy vážnou chybu v odhadu) nutričního příjmu ukázaly, že v rámci dietních záznamů svůj příjem energie podceňuje v průměru zhruba 15 % osob, přičemž podíl se v různých studiích pohybuje mezi 7–20 %. Nic na tom výrazně nemění ani to, zda mají účastníci k dispozici váhu na přesné odměření surovin.

Více také misreportují lidé s nadváhou či obezitou, méně vzdělaná část populace nebo lidé se špatnými stravovacími návyky. Což zní jako přesný popis cílové skupiny medicínské mobilní aplikace na hubnutí.

V praxi jsem se rovněž setkala s tím, že je pro řadu rodin, obzvláště s dětmi, problematické dodržovat zápisy po delší dobu - přičemž delší znamená jednorázový zápis po více než zhruba tři dny. Lehce úsměvné pak může být poznání, že misreportování se nevyskytuje u všech potravin stejně. Zdravější potraviny mají „záhadnou“ tendenci mít vyšší čísla, zatímco ty považované za nezdravé ze zapsaného jídelníčku nějak mizí, zejména pokud je toto rozdělení účastníkům připomínáno - třeba v rámci v aplikaci obsažené edukace.

Až doposud všechna čísla hovořila o dospělých, zaškolených osobách. Jak přesně zvládne porce odhadnout a zapsat šestiletý školák? Ano, zápis sice probíhá pod kontrolou rodiče, ale v čase, kdy většinu času dítě tráví mimo domov. Z vyžadovaných sedmi dní bude dítě pět dní ve škole, kde si dá velmi pravděpodobně školní oběd, který tvoří 35 procent jeho denního energetického příjmu.

Jak se budou školní dobroty typu „kuře čína“ nebo „trampský kotlík“ zapisovat? Budou rodiče telefonovat do jídelny o receptury, normy na porce pro danou věkovou kategorii a následně podniknou detektivní práci ve snaze zjistit, jaký podíl přílohy či masa dítě dostalo na talíř, snědlo, odneslo, kolik si přidalo nebo darovalo spolužákovi?

V tomto věku navíc už máte pravděpodobně doma malého rebela. Kolektiv dětí celkem dobře chápe, že zlozvyky se dají tajit. Víme o tom své i „díky“ trendu konzumace energetických nápojů. Jedním z impulzů pro regulaci jejich prodeje bylo právě zjištění, že děti si nápoje kupují „na tajňačku“ cestou do či ze školy. U jiných zakázaných dobrůtek to nebude jiné.

Projekt přináší i řadu zajímavých nápadů. Třeba sledování pohybu může děti bavit, chvályhodná je i snaha o využití gamifikace. Dobře znějí také individualizované rady a propojení s lékařem.

Třeba ve Švédsku úspěšně otestovali aplikaci, jež monitorovala růstovou křivku dítěte a vizualizovala ji rodičům, bez konkrétních čísel, která by jen zbytečně zvyšovala stres, a ti pak přes aplikaci mohli komunikovat přímo se zdravotníky a postupně pracovat na zlepšení. Děti zapojené do testování ve finále vykazovaly větší úspěch při udržení zdravé váhy než děti v obvyklé péči bez aplikace.

Obdobně jiná aplikace s publikovaným pilotním testem nabídla rodinám rady, propojení s lékařem a gamifikaci – dítě mělo chatbot - kamaráda s kvízy o zdravé stravě a pohybový náramek. Místo přesného počítání kalorií se ale zaměřila na důležité návyky, například počet sklenic vody nebo počet porcí ovoce a zeleniny. Tedy měřítka uchopitelná i pro dítě samotné.

Nabízí se proto myšlenka, zda je pokus o propočet kalorií nutný a nevytváří naopak zbytečnou bariéru ve využívání aplikace. Zapisovat jídelníček je prostě „záhul“ s nejasným benefitem. A v širší rovině je vlastně i otázkou, zda je žádoucí.

Detailní sledování příjmu kalorií je někdy už spíše zlozvykem hraničícím s poruchou příjmu potravy. Jídlo má být i radost a rozhodně by nemělo být něčím, nad čím přemýšlíme 24 hodin denně. Je dobré děti tlačit do obsesivního sledování každého sousta, nebo by mohlo být prospěšnější jim vštěpovat dobré a zdravé návyky, které si osvojí na celý život? Jak říkám, jsem na to zvědavá.