Článek
Zaměstnanci ministerstev vydělávají v průměru 58 tisíc korun měsíčně. Průměrná mzda na ministerstvu je tedy o 15 procent vyšší, než je průměrná mzda v Praze. I takové informace přinesla studie institutu IDEA při Národohospodářském ústavu Akademie věd.
Bohužel, autoři této studie spíše ukázali, jak se podobná studie o platech státních zaměstnanců dělat nemá.
Nicméně zmíním několik pozitiv na úvod. O zaměstnancích státu v Česku diskutujeme zpravidla jen na základě dojmů: přebujelá státní správa, líní, nekompetentní úředníci, v pátek nikdo na úřadech nepracuje. Doplňme ještě pravidelné populistické sliby, jak snížíme deficit státního rozpočtu, když snížíme počet úředníků. A těm, kteří zůstanou, ještě snížíme plat o pět procent.
Analýza institutu IDEA část tohoto populismu a dojmologie koriguje. Úředníků na ministerstvech je 23 tisíc. V neústřední státní správě pak necelých 50 tisíc.
Stát žádné horentní sumy na úředníky nevyhazuje. Platy zmíněných 23 tisíc úředníků na ministerstvech stojí 16 miliard korun ročně. Chcete ušetřit, zachránit rozpočet? Buďme radikální! Zrušte polovinu ministerstev a úředníkům, kteří zbudou, snižte platy o polovinu! Výsledek? Neušetříte ani procento výdajů státního rozpočtu.
Stát v roce 2024 počítá s výdaji ve výši 2,2 bilionu korun. Zda za úředníky z ministerstev utratíme osm, 16 nebo 24 miliard, je ve srovnání s ostatními státními výdaji zanedbatelné.
Studie IDEA jasně ukazuje, že pokud bychom se přece jen rozhodli na zaměstnancích státu ušetřit, museli bychom sáhnout na platy (nebo počty) učitelů, hasičů a policistů. Asi není nutné vysvětlovat, proč by to byl špatný nápad.
Tolik snad k přínosům analýzy – jasně ukazuje, že i kdybychom sebevíc šetřili na platech ve státní správě, nečeká nás ani pohádkové rozuzlení, ani zlatý poklad. Upozornit na nerealistická očekávání a nastavit zrcadlo populismu je v diskuzi o zaměstnancích státu důležité.
Jenže dál už ve studii převažují negativa. Co je v některých momentech dokonce neodpustitelné, je plytkost analýzy ve chvíli, kdy začne srovnávat platy a mzdy zaměstnanců a počítat průměrný příjem. Proč? Protože to je zavádějící a nic to neříká o tom, kolik skutečně vydělá typický úředník, kterého nejčastěji potkáte na ministerstvu.
Autoři studie uvádějí, že průměrný plat úředníka na ministerstvu je 58 tisíc korun. Pak tuto průměrnou odměnu srovnávají s průměrnou mzdou v Praze. Jak se to dá interpretovat? Hle, není to tak špatné! Vždyť úředníci vydělávají o 15 % víc, než je pražský průměr! V médiích právě tato interpretace bohužel zazněla opakovaně.
Takže – jak autoři vůbec zjistili, že průměrný plat na ministerstvech činí 58 tisíc korun? Počítejme společně: 16 miliard korun výdajů na platy děleno 12 měsíci – a teď ještě vydělte výsledek počtem úředníků. Výsledek – 58 tisíc korun!
Zhruba tolik práce si s výpočtem dali autoři studie. Nezískali od úřadů detailnější anonymizovaná data, takže nemohli zjistit, kolik vydělá referent, vedoucí oddělení, ředitel odboru, vrchní ředitel sekce nebo státní tajemník. Jinými slovy: pokud zprůměrujeme plat zaměstnance skladu kancelářských potřeb a státního tajemníka, dostaneme číslo, které bude zcela irelevantní.
Kolik může vydělat úředník? Průměrná mzda je obecně docela špatný ukazatel čehokoli. Velká většina pracujících v Česku vydělá méně než průměrnou mzdu. Mnohem lepší ukazatel je mzda mediánová: výdělek zaměstnance uprostřed výplatního žebříčku – přesně polovina pracujících bere méně, polovina naopak více.
U úředníků to platí dvojnásob. Vzhledem k tomu, jak jsou koncipovány platové tabulky, je pro valnou většinu úředníků zcela nemožné kdy dosáhnout na uvedených „průměrných“ 58 tisíc.
Udělejme to jinak. Jakého úředníka potkáte na ministerstvu? Nejčastěji to bude člověk ve 13. platové třídě. Ten musí mít vysokoškolské vzdělání v magisterském programu a podle útvaru a agendy často také dobrou znalost alespoň jednoho cizího jazyka.
Jaký bude jeho plat podle tabulek? Pokud by se jednalo o čerstvého absolventa vysoké školy, měl by necelých 31 tisíc korun hrubého měsíčně. Naopak velezkušený zaměstnanec s 32letou praxí vydělá podle tabulky 45 tisíc. V obou případech by ještě měli oba zaměstnanci stanoven osobní příplatek, občas by možná dostali odměnu podle kvality práce. Na úřadech se ale v těchto kategoriích běžně pracuje s jednotkami tisíc korun. Tak či onak, výsledná částka se k průměrným 58 tisícům ani neblíží.
Posuňme se ke srovnání výše příjmu úředníka a průměrné mzdy. Analýza tady pokulhává snad ještě víc, když průměrný plat na ministerstvu srovnává s průměrnou mzdou v Praze. Proč? Protože toto srovnání opět neříká nic o tom, jak atraktivní je pracovat pro stát.
Ještě jednou: výše uvedený modelový úředník na ministerstvu musí mít vysokoškolské vzdělání, nezřídka musí absolvovat zkoušku z cizího jazyka, o dalších, často zcela nesmyslných přezkoušeních z oboru služby nemluvě. Autoři studie pak jeho výdělek srovnají s průměrnou mzdou všech pracujících bez ohledu na vzdělání.
Samozřejmě v žádném případě nechci říct, že lidé bez titulu odvádějí méně hodnotnou práci než lidé s vysokoškolským vzděláním. Faktem ale je, že když ministerstvo soutěží o lidi na trhu práce se soukromým sektorem a vysokoškolské vzdělání výslovně vyžaduje, tak jediným relevantním srovnáním s ministerskými platy jsou mzdy vysokoškolsky vzdělaných lidí v soukromém sektoru. A vsadím se, že v tomto srovnání již platy na ministerstvu kompetitivní, ba ani nadprůměrné nebudou.
Téměř všichni máme se státem nějakou špatnou zkušenost. Třeba setkání s nepříjemným člověkem u okénka, který svou frustraci z práce pro stát přenáší na občany/klienty. Může to být zkušenost s nečinností státních úředníků a liknavost vůči lhůtám. Stát od mnohých z nás opakovaně vyžaduje nesmyslné dokládání dokumentů a informací, které sám dávno má. A mohli bychom pokračovat.
Státní správa má mnoho nedostatků. Stát často nedělá věci, které by dělat měl, zato dělá zbytečnosti jen proto, že se to tak dělalo už za Rakouska-Uherska.
Plně proto rozumím každému, kdo si na základě těchto zkušeností myslí, že státní správa je přebujelá a že průměrný úředník má k práci vztah asi jako Lotrando ze Svěrákovy pohádky.
Zkusme ale zůstat v rovině faktů. Česká republika vyplatí na různých úrovních letos více než dva biliony korun. Stát by měl s penězi daňových poplatníků nebo s financemi z evropských zdrojů nakládat účelně. Což se na základě dojmů dělat nedá.
Pokud chce stát zaměstnávat kvalitní datové analytiky nebo projektové manažery, nemůže jim nabízet nekompetitivní platy. Jinak ušetří tisícikorunu na výplatě a neúčelně promrhá stovky miliónů.
Na konci dne totiž bude vždy platit, že jeden kvalitně složený a vedený analytický nebo projektový tým ušetří daňovým poplatníkům mnohonásobně víc peněz než budou náklady na jeho úřednické platy.
O podmínkách, ve kterých pracují zaměstnanci státu, bychom měli diskutovat věcně a bez populismu. A bez povrchních analýz. V opačném případě totiž budeme mít jen další a další negativní zkušenosti se státem, který nefunguje tak, jak bychom si přáli.
