Článek
Miloslav Rozner už to ví. V Letech u Písku nestál „neexistující pseudokoncentrák“, jak o tom v roce 2017 vykládal svým spolustraníkům z SPD. Stál tam romský koncentrační tábor, součást nacistické mašinerie holokaustu, kvůli níž přišlo během druhé světové války o život 90 procent českých Romů.
Rozner, tato karikatura karikatury Okamurovy politické bojůvky, za své poznání zaplatil zatím půlroční podmínkou. Je to symbolický trest a není jisté, zda si z něj Rozner vůbec něco vezme. Jeho intelektuální kapacita to pravděpodobně neumožní. A na Facebooku se ve skupinách českých „vlastenců“ dočte, že TADY UŽ NEPLATÍ SVOBODA SLOVA. Ano, přátelé, pro popírání holokaustu svoboda slova z velmi dobrých důvodů skutečně neplatí. Měli jste si to zjistit dřív.
Jenže v tomhle případě vůbec nejde jen o bývalého poslance SPD. Existuje dost dobrých důvodů domnívat se, že Rozner neprezentuje v kauze Lety extrémní postoj, ale naopak názorový mainstream.
Stačí nahlédnout do dobového tisku. Najdete například tento výrok: „Ukazuje se, že to s tím táborem je složitější. Že to byl původně pracovní tábor pro ty, kteří odmítali pracovat. Zdaleka ne jen romský. Není to opravdu koncentrační tábor v tom slova smyslu, jak každý z nás podvědomě rozumí slovu koncentrační tábor a vidí Osvětim, Buchenwald a tyto věci.“ Někteří již jistě poznali autora. V roce 2005 tak v rozhovoru pro Lidové noviny pravil Václav Klaus. Toho času prezident České republiky.
Klaus samozřejmě není primitivní rasista, ve stejném rozhovoru také připustil: „Samozřejmě se tam odehrála celá řada tragických věcí. Rozumím-li ale tomu, tak oběti toho tábora byly primárně spojené s epidemií skvrnitého tyfu a nikoli s tím, co bývá tradičně chápáno jako oběť koncentračního tábora. Aspoň v tom, co se každé dítě učí ve škole. Samozřejmě, že je třeba patřičnou pietu tomuto místu zvolit.“
Ano. To je pravda. Jenomže jen poloviční. V Letech skutečně umíralo mnoho obětí v důsledku epidemie tyfu. Celkově v Letech zemřelo 326 lidí, z toho 241 dětí. Jenže to hlavní už Václav Klaus zapomněl – a s ním na to milosrdně zapomínala i veřejnost, pokud tedy o tom někdy vůbec slyšela: 1. srpna 1942 se Lety, do té doby „kárný a pracovní tábor“ na základě „rozkazu o potírání cikánského zlořádu“ změnily v tábor „cikánský“ podle přísného rasového klíče. Dalších 540 Romů zahynulo v plynových komorách Osvětimi, kam pro ně byly z Letů vypraveny dva zvláštní transporty. Pokud by si Institut Václava Klause chtěl tuto historii osvěžit, letošní 80. výročí přeměny tábora by mohlo být ideální příležitostí.
Ale nebyl to jen Klaus. Podobně pronikavým poznatkem se ve stejném roce 2005 blýskl i tehdejší komunistický europoslanec Miloslav Ransdorf. „Jako historik vím, že se ohledně Letů bezuzdně lže. Žádný skutečný koncentrák tam nikdy nebyl,“ lhal tehdy vesele Ransdorf. Vysloužil si tím trestní oznámení od někdejšího vládního zmocněnce pro lidská práva Petra Uhla. Jenže smůla, policie na Ransdorfových slovech neshledala nic závadného.
Stejně jako o 13 let později na výroku Roznerova stranického šéfa Tomia Okamury, který pro změnu tvrdil, že se šlo po táboře volně pohybovat. Za svá slova se později tak trochu omluvil, což naprosto stačilo tehdejší sněmovní koalici ANO – ČSSD – SPD – KSČM, aby ho ponechala na postu místopředsedy Sněmovny.
Abychom si rozuměli. Autor tady nevolá po trestech pro každého, kdo o Letech řekne nehoráznou drzost, i když potomci obětí to celkem pochopitelně vidí jinak. A ne, pane poslanče Babiši, ani na vaši chválu tábora coby efektivního způsobu výuky pracovních návyků jsme nezapomněli.
Problém je vážnější a zostřená represe jej bohužel nevyřeší. Romský holokaust zůstává dodnes téměř kompletně neznámou kapitolou českých dějin. Svědčí o tom třeba jen fakt, že od návštěvy Václava Havla v roce 1995 nedorazil do Let žádný český prezident. A Miloš Zeman to letos už patrně také nezvládne. Třeba proto, že v roce 2017 protestoval proti odstranění smutně proslulého prasečáku na místě tábora bezelstným argumentem: „Co vznikne na tomto území? Prázdná plocha, pane Soukupe, nic víc. Tak chcete budovat prázdné plochy?“
Nejsem Soukup, ale i prázdná plocha je coby památník obětí holokaustu důstojnější než velkovýkrmna vepřů. Což ví i Miloš Zeman. Jen v roce 2017 usoudil, že se obraz Romů, kteří pořád jen natahují ruku, znovu může stát efektivní součástí jeho druhé prezidentské kampaně.
Tohle všechno máme za sebou. Stát v roce 2017 prasečák vykoupil a podle optimistických – bohužel asi příliš optimistických – scénářů by měl už příští rok na jeho místě vzniknout skutečně důstojný památník vybraný v mezinárodní soutěži. Mimochodem ne jen kvůli romským obětem, ale také – a hlavně – kvůli nám, bílé většině.
Čeká nás poslední, ovšem zřejmě nejtěžší krok: učit tohle všechno ve školách naše děti. Bude to trvat nějaký čas. Ale třeba jednou bude platit, že výroky o „neexistujícím pseudokoncentráku“ jsou skutečným extrémem hodným většinového opovržení, a ne součástí lidové moudrosti podporované politickými špičkami.
