Článek
23. dubna 2021 podepsal Vladimir Putin prezidentský dekret „O aplikaci protiopatření na nepřátelské akce jiných států“. O necelý měsíc později ho ruská vláda uvedla do praxe. Schválila seznam nepřátelských zemí. Byly na něm dvě: Spojené státy a Česko.
Ve vládním nařízení stálo, že seznam obsahuje státy, které „provádějí nepřátelské akce proti Ruské federaci, proti občanům RF nebo proti ruským právnickým osobám“. Bylo jen pár týdnů poté, co se provalila vrbětická kauza, načež česká vláda vyhostila ruské „diplomaty“ z Prahy a vyloučila Rosatom ze stavby nových jaderných bloků.
Nejen kvůli těmto okolnostem mohl seznam nepřátelských zemí brát jako nevinné kočkování jen naprostý bloud. Naopak: při použití tolik vzývaného zdravého selského rozumu se měla rozsvítit varovná kontrolka: mějte se na pozoru, držte si Rusko včetně jeho právnických osob od těla, tohle může mít vbrzku následky, které pocítíte na vlastní kůži.
Respektive na bankovním účtu. Řeč teď není o soukromnících, těm nemám co radit, ale o desítkách českých měst, obcí i krajů, které měly (a mají) u Sberbank účty s veřejnými penězi. Teď jimi nemohou disponovat a budou je horko těžko a dlouho dobývat.
Hlavním akcionářem Sberbank CZ je Sberbank Europe a ta je dceřinou společností Sberbank Russia, kde drží padesát procent plus jedno hlasovací právo navíc ministerstvo financí Ruské federace. To je ta, která nás prohlásila za zemi, kde se dějí „nepřátelské akce vůči ruským právnickým osobám“. Leč stovkám zodpovědných lidí v čele s komunálními politiky zjevně ani pak nesepnulo, že konto u Sberbank může znamenat risk. Anebo sepnulo, ale málokdy něco podstatného podnikli.
Kdo za to může, není snadné říct. Obecní ekonomové asi až na posledním místě: změnit banku s uloženými komunálními miliony, v případě Kraje Vysočina dokonce miliardami, by bylo v první řadě politické rozhodnutí.
Naopak se objevily zprávy o bystrých účetních, kteří či které na poslední chvíli obecní peníze stihli převést, než Sberbank zavřela krám. „Duchapřítomnost ekonomického odboru zachránila veškeré finance uložené ve Sberbank například městu Bzenec na Hodonínsku,“ informuje ČTK.
Samotný fakt, že si nechaly spravovat své finance Sberbankou, nejde municipalitám vyčítat šmahem. Jistě, někde by do toho nešli z principiálních důvodů, „protože Rusko“. Ale jinde mohli usoudit, že Sberbank – pod řádným dohledem ČNB – prostě nabízela dobré podmínky. Kromě toho, na řadě míst k Rusům plynule přešli od rakouské Volksbank, kterou Sberbank v roce 2013 v Česku převzala. A zůstali ze setrvačnosti.
Veřejné peníze se mají spravovat s péčí řádného hospodáře. Úvaha, co se tím myslí, ale musí být trochu náročnější než jen „kdo mi dá lepší úrok“. Jinak by obecní pokladny postupně končily v experimentálních finančních produktech, daňových rájích nebo pyramidových hrách. Prostě bůhvíkde.
Není známo, že by města, obce a kraje dostaly v minulých měsících nějaké oficiální varování shůry, od státu. Mělo přijít? Že je Sberbank „politicky toxická“, se musel každý starosta či hejtman dovtípit sám. Což sice nebylo těžké, ale už obtížnější bylo promítnout to do nějaké iniciativy. Kdo a kde ji měl vyvinout? Dá se ukázat na viníka? Nepodcenili jsme to tak trochu všichni dohromady, jako vůbec celou ruskou hrozbu v mnoha jejích odstínech?
Jistě – na prvním místě ji dlouhodobě zlehčovala nebo přímo popírala hlava státu. Ale hodit na Miloše Zemana i to, že „nikoho nenapadlo“, že veřejné peníze ve Sberbank budou problém, by bylo dost levné.
A tak jestli z toho plyne nějaké poučení, pak třeba tohle: kromě doučování mediální výchovy, branné výchovy a kdovíčeho ještě by stálo za to domyslet, co obnáší finanční gramotnost. Patří do ní i řada věcí „odjinud“, se kterými jsme zatím moc nepočítali. Kauza Sberbank potvrzuje, že pro správné rozhodování je čím dál důležitější syntéza, celkový obraz, a méně specializace. Pro vzdělání to platí jakbysmet.
