Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Volba generálního ředitele České televize skončila ve středu odpoledne ne úplně očekávaným výsledkem. Petra Dvořáka vystřídá od října Jan Souček, dosavadní ředitel ČT Brno. Ačkoli je Rada ČT poměrně rozháraný orgán zmítající se v politických turbulencích, které do něj tu a tam vynesou i hodně zvláštní osobnosti, středeční rozhodnutí o střídání se jeví jako rozumné.
Je to změna, ale není to revoluce, která by klíčovou mediální institucí zásadně otřásla. Souček je dlouholetý insider, devět let stojí v čele brněnského studia, předtím tu působil jako moderátor a dramaturg. Sám svou kandidaturu zdůvodnil tím, že jeho představa o vývoji ČT se „lehce liší“ od té Dvořákovy.
Nicméně Dvořák byl po Součkově zvolení zjevně rozladěný, zdálo se, že počítal s tím, že funkci obhájí. Zda rozladění plynulo z pocitu jakési zrady (Dvořák Součka do čela brněnského studia vytáhl), z hlubších obav o osud ČT pod novým vedením, nebo z jiných zdrojů, není jisté.
Jisté ale je, že Součkova pozice bude velmi komplikovaná. Petr Dvořák řídil ČT dvanáct let, během nichž se ani jednou nezvýšil koncesionářský poplatek, tedy jediný zaručený a stabilní příjem veřejnoprávní televize. Dvořák tím přesvědčivě ukázal, že měla na počátku jeho působení velké ekonomické rezervy, které dokázal využít.
Na dnešní úrovni se koncesionářský poplatek nachází od roku 2008, jen během Dvořákova mandátu od října roku 2011 ztratil kvůli inflaci skoro 40 procent své reálné hodnoty. Přesto ČT funguje, tvoří, produkuje kvalitní zpravodajství, původní dramatickou i dokumentární tvorbu, má dětský i sportovní kanál (ačkoli o práva na některé zásadní sportovní události už nedokáže úspěšně soutěžit s komerčními stanicemi).
To je samo o sobě obdivuhodný ekonomicko-manažerský výkon. Ale pravdou také je, že všechny rezervy mají své dno. A že České televizi ujíždí vlak moderních technologií, a to především na uživatelské straně. Platforma iVysílání je kvůli nevlídnému designu hluboko pod svým potenciálem. Web ČT24 by potřeboval oživit. Konkurence streamovacích platforem je v dramatické tvorbě velmi tvrdá a samotná „veřejnoprávnost“ by si zasloužila zákonné vymezení bližší roku 2023.
Souček o těchto problémech ví, celkem dobře o nich mluví, ale konkrétních řešení zatím mnoho nenabídl. Všechno, co v těchto oblastech – od financování přes jasnější působení na digitálním a streamovacím trhu až po aktuálnější definici role ČT – bude chtít změnit, bude muset dojednat za účasti politiků. Dobrat se v těchto jednáních nějakých výsledků, a zároveň udržet zpravodajskou a tvůrčí nezávislost ČT, bude mimořádně složité.
Jednoduše řečeno, politici budou za jakékoli vstřícné gesto velmi pravděpodobně něco chtít. A neměli by to dostat.
Součkovo ujišťování, že na nezávislosti a nestrannosti ČT se s jeho nástupem nemůže nic změnit, protože tyto hodnoty jsou ukotveny v zákoně, je poněkud chabé, i když od vystudovaného právníka snad pochopitelné. V konfrontaci s politiky, z nichž mnozí veřejnoprávní televizi chápou jako „své“ médium, si Souček jen s literou zákona nevystačí. Porazit Petra Dvořáka ve volbě ředitele ČT jistě nebylo lehké, ale ty opravdu těžké souboje Jana Součka teprve čekají.
