Článek
Devadesátá léta, hlavně ta raná, mají nálepku podnikatelské džungle. Doby, kdy zákony tak trochu platily, a tak trochu ne. Tehdejší privatizace se popisovala bonmotem, že ekonomové předběhli právníky. Ostré lokty vítězily nad dodržováním pravidel - ne vždycky, ale často ano.
A pořád existuje příležitost, jak si tyhle časy připomenout naživo, skrze současnou realitu. Tou příležitostí je příběh nelegálních billboardů kolem silnic a dálnic.
Dle ŘSD je u komunikací v jeho správě přibližně 3700 nelegálních reklamních zařízení všech typů. Tak zní informace z ledna 2025.
Zákon, jenž příslušné billboardy učinil nelegálními, byl schválen v roce 2012. Původně se dokonce vztahoval na všechny silnice, ale senátoři ho poslancům vrátili, protože jim to přišlo přece jen příliš. Takže nelegální jsou jen reklamní plochy u dálnic a silnic I. třídy, a to mimo zastavěné území obcí a měst. To platí až od září 2017 - podnikatelé dostali plných pět let, aby se novým pořádkům mohli přizpůsobit. Tisk přetékal optimistickými hlášeními typu „od dálnic zmizí reklama“.
Jistě, předchozí stav veřejného prostoru byl nedůstojný země, která chce patřit na Západ. A tisíce reklamních ploch skutečně zmizely. A jiné přibyly. Slovo „nelegální“ postupně pozbylo na obsahu. Změnilo se na „nelegální - ale nebudeme to zase tak hrotit“.
Uznává se sice, že některé billboardy nelegální jsou, a proto se jim i tak říká. Ale přesto stojí a visí a nelegálně zůstávají zdrojem příjmů těch, komu místo patří, a těch, kdo je pronajímají. Pro inzerenty nelegálně zůstávají zdrojem pozornosti a finančního obratu. To všechno je - domyslíme-li si skutečný význam toho slova - nelegální. Děje se to v rozporu se zákonem.
Nelegální billboardy u silnic po osmi letech vypadají jako neřešitelný problém. To je špatná zpráva o právním státě. Co hůř, zvykli jsme si na ni.
Titulek agentury ČTK vystihuje současný stav lakonicky: „Nelegální reklamy u dálnic a silnic navzdory snaze ŘSD neubývá.“ Seznam Zprávy, jež se tématu soustavně věnují, píší: „Jihočeský podnikatel slovenského původu Anton Fischer je jedním z největších provozovatelů nelegálních billboardů v Česku.“ Což je naprostá pravda, a zároveň smutné sdělení: žijeme v zemi, kde se dá (a asi celkem dobře) živit jako „provozovatel nelegálních billboardů“.
Kdyby někdo podnikal jako provozovatel čehokoli nelegálního a nebyly by to zrovna billboardy, jsou pravděpodobné dvě varianty vývoje: Buď by se záhy stal předmětem zájmu úřadů, anebo předmětem opovržení obchodních partnerů. Nebo obojího. Tak nějak si poměry ve slušném právním státě malujeme.
Nelegální reklamní plochy jsou ale speciální případ. Neberou se jako něco zgruntu nemravného. Nanejvýš jako nešvar. A pracují s nimi a inzerují na nich i zcela legální, seriózní korporace. Nelegální plochy dokonce mohou být, jak zjistily Seznam Zprávy, stálým příjmem obecních rozpočtů. Byla na nich, i když to je už opravdu extrém, k vidění i volební kampaň.
Jestli se nelegální reklama stala normálním zjevem navzdory tomu, že tohle porušování zákona máme denně na očích, anebo právě proto, je jen teoretická otázka. Praktický stav je zřejmý. A pobuřující - tedy pokud záleží na hře dle pravidel.
Hodí se připomenout, že zákaz parlament neschválil z plezíru, ani proto, aby šikanoval obor outdoorové reklamy. Billboardy byly vykázány z estetických a hlavně dobrých bezpečnostních důvodů.
Nelegální reklamy - navzdory zákonu a sisyfovskému úsilí aktivistů a některých úřadů - neubývá. Změní se to někdy? Zákonem? Dnešní pravidla stačí a přísnější nejsou třeba, nelegální billboardy přece nejsou nelegální drogy. Technologií? To už vůbec ne. Dokud budou silnice, zůstane i velkoplošná reklama podél nich médiem, po němž je sháňka.
Málokdo má maximalistické očekávání, že nebude existovat ani jeden nelegální billboard. Nebo ani sto, po celé zemi. Nulová tolerance je prázdná floskule. Jde o to, aby porušování zákona - a čím jiným nelegální billboardy jsou? - přestalo být normálním úkazem a stalo se hrubě neslušným. Aby ti, kdo dodržují pravidla, nebyli v nevýhodě, nebo si alespoň nepřipadali hloupě.
Podmínkou změny je, aby se chytli za nos i ti, kdo si reklamu na nelegálních nosičích kupují, a nereagovali na ni alibisticky. Taková reklama by přece pro inzerenta měla být reputačním problémem a měl by pospíchat sundat ji vlastníma rukama. Jinak fialová saka z devadesátek nepřevlékneme nikdy.
