Hlavní obsah

Komentář: Generace Z opravdu není línější než vy ani kdokoli jiný

Foto: fizkes, Shutterstock.com

Jsou mladí lidé skutečně línější než starší generace? Ani omylem, jen musíte pochopit, v jaké situaci žijí. (Ilustrační foto.)

Ne, každý jeden příslušník generace Z (ba dokonce ani jejich většina) opravdu není línější, hloupější nebo méně psychicky odolný než lidé narození před rokem 1995. Jen mají úplně jiné životní motivace.

Článek

Začíná to být otravné. Kdykoliv se stane, že se libovolný člověk narozený mezi lety 1990 a 2020 – tedy člověk, o kterém si někdo udělal názor, že patří do „generace Z“ – dopustí jakékoliv stížnosti na své pracovní podmínky, začne být paternalisticky poučován, že je líný.

(Dodejme, že rozsah generace Z je sociology definován různě – dejme tomu, že jde o ty narozené mezi lety 1995 a 2010. Je to ale vlastně jedno.)

Ještě o něco horší je, když se nějaký myslitel – příslušník libovolné generace, včetně Zetka – pustí do dalších amatérských antropologických analýz, ideálně ve spojitosti se vzděláním („ti mladí už se dnes nechtějí nic naučit nazpaměť!“) nebo duševním zdravím („ty sněhové vločky se dneska ze všeho hned zhroutí!“). Samozřejmě s poukazem, že všichni příslušníci generace Z jsou stejní.

Na tezích výše je špatně v podstatě úplně všecko.

Možná nejpodstatnějším problémem všech těchto siláckých výroků je, že se pokouší přiřadit svůj vlastní význam teorii, která na to vůbec nebyla určená. Pro vysvětlení: generace je definovaná ročníky narození, které v očích sociologů a antropologů spojuje silný vnější vliv. Pro „mou“ generaci Z je to například přístup k internetu a vyrůstání s prudkým vývojem informačních a komunikačních technologií.

Toto rozdělení na generace je určitě fajn pro výzkumníky, kteří zkoumají mezigenerační trendy a pokouší se pro některé změny najít vysvětlení. Naopak úplně strašně dopadá v tomto tématu jakýkoliv pokus o lidovou analytickou tvořivost.

Ne, opravdu nejste schopni vyčíst z náhodně ohraničené věkové struktury, co platí pro většinu lidí v jejím rámci. A tím pádem každý jeden příslušník generace Z (ba dokonce ani jejich většina) opravdu není línější, hloupější nebo méně psychicky odolný než lidé narození před rokem 1995.

Je to stejné jako pokoušet se tvrdit, že když bude Ústí nad Labem vykazovat nižší HDP na hlavu než průměr republiky, pak je většina jeho obyvatel hloupá a neschopná. Vysvětlení to sice může být líbivé, ale taky je to úplná hloupost.

A teď to vezměme zase z druhé strany: je jednoznačné, že některé generace inklinují k některým trendům. Například generace Z jako celek vykazuje (alespoň podle studií provedených v USA) oproti jiným generacím v mnohem vyšší míře zhoršený psychický stav, ačkoliv se to týká jen určitého zlomku jejích příslušníků, tedy nikoliv všech ani většiny.

Co za tím je? Jistě, šlo by to odbýt poučkou, že moje generace je „prostě taková“ – v takovém případě ale ukazujete, že nemáte žádný zájem generaci Z pochopit. Pokud je generace definovaná vnějšími vlivy, mohli bychom vysvětlení pro některé její projevy hledat ve vnějších vlivech. Třeba v tom, že jsme byli nuceni vyrůstat se sociálními sítěmi, které mají na psychiku enormní vliv.

A ještě jedna divoká teorie: úzkosti a celková psychická nepohoda jsou mezi generacemi v podstatě vyrovnané. Rozdíl je jen v tom, že generace Z se nebojí o těchto tématech mluvit nahlas, zatímco pro starší ročníky to stále může být tabu.

Úplně stejné je to s otázkou toho, proč „jsme línější“. Nejsme, jen někteří možná častěji odmítáme dělat věci tak, jak se dělávaly dřív – třeba nechceme jen na dobré slovo pracovat přesčasy. Nebo radši přijmeme nižší plat výměnou za pohodovější práci.

Možné vysvětlení? Víme, že když nás zaměstnavatel vyhodí, najdeme si celkem jednoduše jinou práci, protože jsme v průměru vyrůstali v bohatším sociálním kapitálu než naši rodiče. A zároveň stejně nemáme moc na co šetřit – byt si nekoupíme, drahé auto už pro některé z nás není takový statusový symbol jako dřív, luxusní dovolená nám za to nestojí. A nebo je v tom třeba ještě něco hlubšího. Rozhodně to ale není „osobnostní rys generace“.

A samozřejmě, mezigenerační konflikty tu budou vždycky, protože „my versus oni“ je v lidském myšlení nepřekonatelný koncept. Stejně tak je více než pravděpodobné, že i takzvaná generace Z bude za deset (?) let paternalisticky nadávat ve smyslu „my jsme sice pořád koukali do mobilů, ale aspoň jsme s nimi chodili ven, ti dnešní mladí furt jenom sedí ve virtuální realitě“.

To ale neznamená, že máme rezignovat na vzájemné pochopení. Ne, žádná generace není chytřejší, hloupější, línější nebo odolnější. A ne, žádná generace to nemá ve světě výrazně jednodušší než ta předchozí; musí řešit vlastní problémy, které jsou možná pro jiné nepochopitelné, ale existují.

A už vůbec by nikoho neměla definovat příslušnost k nějaké generační skupině jen proto, že si to kdysi nějaký antropolog takhle vytyčil.

Související témata:
Mezigenerační vztahy

Doporučované