Článek
Sněmovnu čeká zřejmě v červnu další pokus o projednání novely občanského zákoníku, která by zrovnoprávnila svazky stejnopohlavních párů, přesněji řečeno umožnila těmto párům vstupovat do manželství. Česko už je dnes součástí menšiny evropských zemí, v nichž to stále není možné. A to navzdory tomu, že jsme zemí sekularizovanou, z velké části ateistickou a v jiných hodnotových otázkách, jako je třeba umělé přerušení těhotenství, dosti liberální.
Ostatně české veřejné mínění je liberální i v této věci. Podle různých průzkumů z posledních let podporuje manželství pro všechny mezi 60 a 70 procenty lidí. V tomto ohledu je český liberální přístup ve Sněmovně zjevně „podreprezentovaný“. Sociolog Daniel Prokop nedávno pro iniciativu Jsme fér „rozpitval“ několik průzkumů různých agentur a z jejich dat vyvodil, že nejkonzervativnější přístup k tématu mají muži starší 45 let a obecně lidé nad 60 let. Tyto skupiny jsou naopak mezi poslanci velmi silně „nadreprezentovány“, což do složitosti parlamentní procedury kolem tohoto tématu vnáší trochu světla.
Ačkoli průzkumy ukazují, že názor veřejnosti se v čase postupně vyvíjí ve prospěch zrovnoprávnění stejnopohlavních svazků, není právě v tuto chvíli bohužel příliš pravděpodobné, že by zákon ve Sněmovně uspěl významně lépe než v minulém volebním období. Připomeňme, že tehdy ležel ve sněmovních systémech zaparkovaný skoro tři roky. Pak se na něj konečně dostalo, prošel po emotivní debatě prvním čtením a pak byly volby, takže spadl pod stůl.
Příznačné jsou už okolnosti, za nichž zákon do Sněmovní ulice míří. „Do léta učiníme nový pokus,“ řekla iDnes.cz vládní poslankyně, která si nepřála být jmenována. Když se po návrhu pídily Seznam Zprávy, dostalo se jim ujištění, že pod návrhem novely budou podepsaní poslanci všech stran kromě lidovců a SPD – protože ale stále probíhají vnitřní jednání, nikdo se k novele nechce hlásit otevřeně a „na jméno“. Výjimku udělala až po jistém váhání šéfka sněmovny a TOP 09 Markéta Pekarová Adamová ve vyjádření pro citovaný server iDnes.
Bývá obvyklé, že se poslanci svou legislativní iniciativou spíše hrdě chlubí, zvláště když jde o zákon navržený, jak se říká, napříč politickým spektrem. Jenže v případě manželství pro všechny je jistá opatrnost pochopitelná. Pro mnoho poslanců napříč stranami je to téma citlivé a nepříjemné. Výjimkami jsou lidovci a okamurovci, kteří jsou jednotně proti, a Piráti, kteří jsou všichni pro, což ale znamená čtyři jisté hlasy. Ve zbytku poslaneckých klubů jednota nepanuje a také ve Sněmovně, pokud vůbec dojde na hlasování, se bude rozhodovat bez jasných stranických povelů.
Probíhající jednání jsou citlivá i pro samotnou vládní koalici. Jednak kvůli odporu lidovců a jednak kvůli sílící snaze Pirátů dát o sobě jasněji vědět uvnitř vlády, v níž se jinak spíše postupně ztrácejí. Rozpoutat ve jménu liberalismu a rovnoprávnosti takovou malou vládní krizi by mohlo být v pirátských emancipačních snahách docela lákavé. Takže opatrnost v našlapování lze z politického hlediska pochopit.
Problém je i v tom, že kromě čtyř pirátských poslanců chybí příznivcům příslušné novely občanského zákoníku jasnější politická bašta. Na druhé straně naopak pevně stojí 43 poslanců KDU-ČSL a SPD, z nichž se, až dojde na lámání chleba, jen stěží uloupne nějaký ten hodnotový renegát. Sehnat k tomuto pilíři dalších pár desítek poslanců z ODS, od Starostů nebo z hnutí ANO se zdá jako menší problém než šikovat skoro celou stojedničku ze všech stran kolem pirátské čtyřky.
Výchozí pozici manželství pro všechny komplikuje i aktuální situace. Už se na jiných příkladech prokázalo, že konzervativně uvažující politici rádi využívají nový argument: proč nyní, prakticky za válečného stavu a při bující inflaci a hrozících sociálních střetech, řešit „problémy prvního světa“, jako jsou genderová témata nebo zrovnoprávnění homosexuálních párů?
Tento argument, který v sobě implicitně obsahuje přesvědčení, že rovnost práv je tématem jen pro mírové časy, nepochybně ráda využije část poslanců, kteří za něj schovají své jinak daleko nechutnější předsudky vůči LGBTQ+ komunitě nebo blábolení o tom, „kdo další“ se o svá práva bude hlásit. Prostě je válka a inflace, tak pojďme řešit „důležitější věci“. To zní skoro státotvorně.
Prvotním základem budoucího úspěchu manželství pro všechny bude prorazit tuto argumentační bariéru, která přibude k těm z minulého období. Je to podmínka pro to, aby se novela vůbec dostala na program Sněmovny a nezůstala jako minule 1000 dnů trčet kdesi v zádveří.
Pokud se manželství pro všechny na sněmovní půdu skutečně podaří včas dostat, dá se čekat, že šance příznivců a odpůrců budou zhruba vyrovnané. A Česku svitne naděje, že se zařadí mezi země (včetně katolického Španělska, kde manželství pro všechny platí od roku 2005), které ctí rovná práva svých občanů.
