Článek
Provozování horských středisek nebyl v posledních dvou letech lehký byznys. A vlekaři se nepochybně těší po dlouhé době na „normální“ sezonu. A je jim přána, i když pohled na umělé zasněžování uprostřed babího léta poněkud vybočuje z obecného étosu snah o energetické úspory a omezení zbytného konzumu.
Nicméně právě proto, že se vlekařům snad blíží trochu normální sezona (byť poznamenaná energetickou drahotou a inflací vůbec), je třeba mimořádně šetřit všemi úvahami o tom, že má v jejich podnikání sehrát nějakou roli stát.
A přesto ministr zdravotnictví Vlastimil Válek na stranickém fóru přišel s myšlenkou, aby zdravotní pojišťovny ze svých fondů prevence hradily sedmákům a osmákům lyžařské kurzy. Plošně. Každému. Sedm tisíc korun.
Ministr ve svém celkově vůbec vypečeném projevu, kde mimo jiné otevřel téma nadstandardů, aby jej o den později raději zase rychle uzavřel, argumentoval tím, že lyžařské kurzy jsou pro děti důležité. Jak z hlediska psychologického (či socializačního), tak z hlediska prevence civilizačních chorob, protože jde koneckonců o pohybovou aktivitu, která je u dětí a mladých dospělých nepochybně žádoucí.
Jakkoli oba tyto argumenty určitě platí, ani jeden z nich neodůvodňuje proplácení „lyžáků“ z veřejného zdravotního pojištění.
Připomeňme, že fondy prevence, které tvoří zcela mizivé procento v celkovém hospodaření pojišťoven s vybranými prostředky, jsou prakticky jediným nástrojem, který sedmi českým zdravotním pojišťovnám umožňuje se navzájem odlišit a předstírat něco jako konkurenční boj o klienta. Tady dostanete o něco větší příspěvek na hormonální antikoncepci, tam vám zase někdy proplatí část nákladů na dentální hygienu, onde můžete čerpat příspěvek na návštěvu bazénu nebo některá očkování nehrazená přímo z pojištění.
Plošná úhrada lyžařských kurzů by přitom ve Válkem navrhované výši spolkla velkou část prostředků, které ve fondech prevence jsou. Zcela hrubě a orientačně počítejme, že školní ročník má v Česku 100 tisíc dětí. Proplatit dvěma ročníkům plošně sedm tisíc korun na lyžařský kurz znamená celkový náklad zhruba 1,5 miliardy korun.
Největší Všeobecná zdravotní pojišťovna, která obsluhuje skoro 60 procent Čechů, přitom podle svého pojistného plánu pro letošní rok počítá s výdaji z fondu prevence v celkové výši 868,5 milionu korun. Také u dalších větších ústavů se toto číslo pohybuje ve vyšších stovkách milionů. Plošně hrazené „lyžáky“ by tedy zásadně omezily množství peněz, které by pojišťovny měly k dispozici na další preventivní programy – a na soutěž o klienty.
Nenechme se mýlit - účast na lyžařských kurzech je pro školní děti skutečně žádoucí a důležitá a nepochybně existují případy, kdy se děti těchto akcí neúčastní z ekonomických důvodů. Nepochybně má existovat mechanismus, který by tyto děti a jejich rodiče podepřel a alespoň část nákladů za ně zaplatil. Je ale zjevné, že tento nástroj nemůže mít původ v systému veřejného zdravotního pojištění. Zdravotní pojišťovny mohou některé své preventivní programy podmiňovat například diagnózou, ale ekonomickou situaci klienta posuzovat nemohou a pravděpodobně ani nechtějí. Nárok na „lyžákovou dotaci“ by proto automaticky vznikal úplně všem dětem bez ohledu na zázemí.
Není divu, že vlekařská lobby, která se jmenuje Asociace horských středisek, léta bojovala za dotované lyžařské kurzy na Ministerstvu školství - tam je ve spolupráci se školami šance vytipovat potřebné a se zaplacením kurzu jim pomoci. Jak napsal Deník N, ministryně Kateřina Valachová byla ke vlekařským apelům vcelku vstřícná, ale mechanismus dotací nestihla zavést. A její nástupce Robert Plaga byl k podobnému volání hluchý.
Zkusit to na Ministerstvu zdravotnictví byl od asociace pozoruhodně drzý, ale zjevně velmi úspěšný tah. Ministr Válek nejen přeochotně přijal argument preventivní pohybové aktivity (jakkoli sama jednorázová účast na lyžařském kurzu není z hlediska preventivní péče žádné terno), ale rovnou dodal, že „chceme podpořit turistický ruch a tuto oblast průmyslu“.
Selektivní windfall tax:
Prostředky zdravotních pojišťoven lze používat různě, naposledy ministr Stanjura 14 miliardami z jejich rezerv zalátal kus rozpočtu. Ale aby se odvody na zdravotní pojištění explicitně využívaly na podporu jedné vybrané oblasti průmyslu zcela mimo zdravotnictví, to tu ještě nebylo.
Válkův krok působí nejen jako další důkaz toho, že cílení pomoci vládu nezajímá. Působí hlavně jako další vítězství další mocné lobby. Vláda nedávno bez věrohodného zdůvodnění vyřadila z mimořádné daně všechny menší banky, z nichž některé jsou vlastněny klíčovými českými finančními skupinami a jiné zase – jak si všiml novinář David Klimeš – úvěrují vládní strany (ODS podle výroční zprávy dluží Fio bance skoro 75 milionů korun).
A nyní tedy ministr zdravotnictví přichází s plánem na výpomoc horskému byznysu, v němž hraje významnou roli například miliardář Igor Rattaj, na účet zdravotních pojišťoven.
