Článek
Když pražský primátor Bohuslav Svoboda oznámil návrat k tradici finančního daru města pro děti narozené na Nový rok, vyvolalo to oprávněné námitky. Oč jsou novoroční novorozenci lepší než jiní? Jaký má smysl stresovat prosincové rodičky a podporovat absurdní závody porodnic o první miminko roku?
Tak stejnou hloupost se teď rozhodl udělat ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka. Jenom na celorepublikové úrovni. A v sázce nebude symbolický finanční dar nebo taška dárkových předmětů, ale desítky tisíc na živobytí rodin.
Nejen v pražských porodnicích lze kolem letošního silvestra očekávat hodně napjaté situace. Pokud projde vládní návrh z Jurečkovy dílny, bude setsakramentsky záležet na tom, jestli se dítě narodí 31. prosince ve 23:50, anebo na Nový rok těsně po půlnoci. Právě rodičům dětí narozených po začátku příštího roku chce totiž Jurečka zvýšit rodičovský příspěvek o 50 tisíc.
Jurečkův návrh vyplácet vyšší příspěvek jen rodičům dětí s rokem narození 2024 a pozdějším má jistě své výhody. Státní rozpočet, jak známo, nemá peněz nazbyt. Navýšení pouze nově přiznaných příspěvků by rozložilo náběh finančních nákladů této změny do delšího času. Podle Jurečkových výpočtů, které zveřejnil Deník N, by taková podoba změn přišla v příštím roce na 380 milionů korun a v roce 2025 na 2,85 miliardy.
Na druhé straně jsou ovšem i zjevné nevýhody a nepříjemnosti. Schválením Jurečkova plánu by došlo k dost krutému a těžko vysvětlitelnému rozdělení rodičů na dvě kategorie. „Klikaři“ s dětmi narozenými na Nový rok 2024 a později budou moci čerpat svých 350 tisíc. Zatímco „smolaři“ se staršími dětmi, kteří čerpají rodičovský příspěvek třeba od poloviny letošního roku nebo očekávají příchod potomka letos v listopadu, budou muset v období svého nároku vyjít s dosavadními 300 tisíci. U „hraničních“ rodiček je to nevítaná motivace k přenášení dítěte a odkládání porodu, což může mít v krajním případě i zdravotní důsledky.
Rozdíl mezi „levnými“ a „drahými“ dětmi se zhruba během tří let postupně vymaže, ale za tu dobu může napáchat dost nepříjemností sociálních i politických.
Připomeňme, že rodičovský příspěvek rostl naposledy v roce 2020, tehdy jej vláda Andreje Babiše zvýšila o 80 tisíc korun na dnešních 300 tisíc. Od té doby, tedy během celého covidu a dvou let vysoké inflace, se na příspěvek nesahalo.
Jeho reálná hodnota je kvůli tomu dnes zhruba na 225 tisících korun. Jinými slovy, Babišovo zvýšení bylo inflací posledních dvou let téměř zcela vygumováno. Takto krutě nepostihla inflace žádnou jinou sociální skupinu. Důchody, mzdy i pojistné sociální dávky vesměs rostly. Jistě ne vždy tento růst vyrovnal či překonal inflační protitlak, nicméně reálný pokles příjmů byl u důchodců i zaměstnanců mnohem méně krutý než v případě rodičů závislých na rodičovském příspěvku.
Jurečkův nápad zvýšit příspěvek od příštího roku jen rodičům nově narozených dětí nechá na další roky velkou skupinu rodičů na holičkách, respektive s plným inflačním břemenem na bedrech.
Striktně z pohledu státního rozpočtu je taková nespravedlnost možná pochopitelná, ale politicky bude velmi těžké ji obhájit. Zvláště v situaci, kdy má rostoucí počet rodin problém vyjít se svými příjmy. Tenhle „kompromis“ zásadně zvýhodňující jednu skupinu rodičů před druhou bude mít Jurečka i celá vláda na talíři hodně dlouho.
Navíc se v oprávněných výtkách ztratí důležitá a správná systémová změna, kterou je zkrácení maximální doby čerpání příspěvku na tři roky věku dítěte. To by mělo vládu motivovat k investicím do kapacit předškolního vzdělávání, což Česko potřebuje jako sůl.
Ne že by zvýšení rodičovského příspěvku v současném nastavení byla triviální operace. Když příspěvek rostl v roce 2020, vznikl nárok na vyšší dávku nejen rodičům „nových“ dětí, ale všem, kteří k prvnímu dni tohoto roku příspěvek pobírali. Jak ukázala studie think-tanku IDEA z konce loňského roku, toto pojetí valorizace vedlo k – ekonomicky zcela racionálnímu – hromadnému prodlužování doby pobírání příspěvku. Jedním z důsledků bylo i znatelné snížení participace matek malých dětí na trhu práce.
Jurečkův design změn by podobnou „prodlužovací horečku“ a vznik mezery v jedné části pracovního trhu způsobit neměl. Jenže zase zcela odpírá stávajícím rodičům šanci na zlepšení životní úrovně a alespoň částečnou kompenzaci vysoké inflace.
Jediný způsob, jak mohou dnešní rodiče malých dětí na vyšší rodičovský příspěvek podle Jurečkova návrhu dosáhnout, je pořídit si v příštím roce dalšího potomka. Možná je to od ministra práce pokus o jakousi prorodinnou fintu, ale to by zase musel jinak přitlačit. Připomeňme, že ani po zvýšení o 50 tisíc nedosáhne reálná hodnota rodičovského příspěvku úrovně z roku 2020.
Řešení přitom existují. Jednou variantou je transparentní průběžná valorizace „rodičáku“ podle vybraného ekonomického ukazatele, třeba inflace. Druhou možností je udělat z rodičovského příspěvku pojistnou dávku, jejíž výše se bude odvíjet od předchozího příjmu (podobně jako u peněžitého příspěvku v mateřství, lidově „mateřské“). Pak by rodičovský příspěvek plynule „dýchal“ s vývojem mezd.
Obojí by fungovalo lépe než současné využívání příspěvku jako politické fangličky. Vyhnuli bychom se kastování dětí na levné a drahé, ale zase by si politici nemohli lepit na billboardy líbivá hesla jako „přidali jsme rodičům 50 tisíc“. Takže si to zřejmě ještě párkrát zopakujeme. Nejpozději za dva roky před sněmovními volbami.
