Článek
Po týdnu objíždění tuzemských kempů jsem pocítil jistý zmar. Takhle ten kapitalismus nevybudujeme, abych ideologicky obrátil hlášku z Hudby z Marsu, filmu z roku 1955.
Gastronomie u přehrad funguje tak, že v hospodách, bistrech, obchůdcích, pizzeriích, kavárnách, zmrzlinárnách, kebabárnách, v kioscích s hotdogem a smažákem v bulce nemáte nárok si objednat, pokud vám v kapse nešustí bankovky a necinkají mince.
V éře umělé inteligence nikde – to není nadsázka, objevil jsem za týden zhruba pět výjimek –, opakuji nikde, nepřijímají platby kartou. Dnes už tedy spíš telefonem nebo chytrými hodinkami.
Jde o kempy, které v sezoně dohromady navštíví pravděpodobně vyšší stovky tisíc lidí. Za jídlo a pití utratí majlant.
Ale pozor, aby nedošlo k mýlce, nejde tady o krátkodobou záležitost. Mnoho kempů nemá otevřeno pouze o prázdninách, začínají za časného jara a končí v hlubokém podzimu. Navíc – abych použil konkrétní příklad – pokud si miniterminál dokážou obstarat drobní trhovci, kteří každý rok před létem na Malé Skále v Českém ráji prodávají koření nebo ručně šité originální oblečení, je úplně mimo tvrdit, že se to hospodským v kempech, kteří mají tisíckrát vyšší tržby, nevyplatí.
Míním přesto, že by bylo nevkusné podezírat obecně vlastníky těchto podniků ze šizení daní. Když se ale někteří ani nesnaží předstírat, že inkasovanou částku markují do kasy, je to popravdě indicie varující, že tady se asi nehraje podle pravidel.
V rozhovoru pro Seznam Zprávy to místopředseda Českomoravské konfederace odborových svazů Vít Samek viděl mnohem příkřeji. „Teď se mi stává znovu to, co tu během EET nebylo: přijdu do podniku a tam mi řeknou, že přijímají platby jen v hotovosti. Narůstá návrat do šedé a černé ekonomiky.“ V odpovědi na dotaz, zda tito podnikatelé ve významné míře podvádějí, byl nesmiřitelný. „Ano. To je indicie, kterou vám řekne daňová správa. Jakmile daňový úřad zjistí, že někde dramaticky narůstají hotovostní platby, tak je jim jasné, že tím důvodem, proč narůstají, je pravděpodobně to, že budou zaměstnávat osoby na švarcsystém, budou jim dávat minimální mzdu.“
Také podle Svazu obchodu a cestovního ruchu je důvod ignorace platebních terminálů v hospodách hlavně ten, aby stát neměl nad tržbami podnikatelů kontrolu. „Je to snaha se dostat do šedé ekonomiky, aby po nich nezůstala elektronická stopa a nebyl nad nimi dohled státu,“ uvedl pro televizi Nova prezident svazu Tomáš Prouza.
Nuže, projděme si mapu kempů, kde jsem na začátku léta uspěl jen s hotovostí.
A to nikoliv z důvodu jejich dehonestace. Nýbrž proto, abych mohl vyvrátit oblíbené „argumenty“, proč karty brát nemohou a nechtějí.
Čili: na recepcích kempů, kde platíte za chatku, stan, karavan nebo obytné auto přijímají karty všude. Ale výhradně za ubytování.
Tím to hasne. Například za dřevo na opékání buřtů už i na recepci platíte hotově.
V autokempu na pláži v Seči až na jedinou výjimku bezhotovostně nezaplatíte nikde. K pochválení je alespoň fakt, že zde mají bankomat.
Ne, nepokouším se o absurdní humor, když říkám, že v top destinacích, jako je vranovská nebo orlická přehrada, po vás všude chtějí cash, přičemž v širokém okolí bankomat není.
Starej se, hejle. Jinak si nekoupíš ani lízátko. Takto arogantní přístup je už dnes, myslím, unikátní. Dost možná by mohl aspirovat na zápis do seznamu světového dědictví starých časů UNESCO.
V autokempu v Bítově u vranovské přehrady, který byl narvaný tak, že najít volné místo trvalo dobrou půlhodinu, pak nikdo moc netušil, kde se vlastně nejbližší bankomat nachází. V Bítově byl dle obsluhy zrušen, možná prý ve Vranově.
Což je prakticky na druhé straně nádrže, 20 minut autem.
Tak ne. Nebyl. Kdysi prý stál u místní pizzerie, která je zavřená. Na recepci funguje alespoň cashback, byť jen do třítisícového limitu.
Pak tu máme Orlík. Zdvořilý brigádník na recepci si není jistý, zda pro obytňák najdeme v rozlehlém areálu vůbec místo, tak je tu narváno. Ať to prý zkrátka zkusíme.
Výmysly hospodských
Dotaz, zda je někde v areálu možné za stravu nebo služby (půjčení paddleboardu, vybavení na minigolf, nákup potravin v místním obchůdku, pokrm v restauraci) platit kartou, evidentně dostává stokrát denně. Unaveně vrtí hlavou.
A skutečně. Bez nevirtuálních peněz si tady nedáte ani nožičku párku.
Cestou mezi kempy jsme se zastavili ve výtečné pizzerii v Dačicích. Při placení kartou jsem milou servírku novinářsky vytěžil. Dám-li jí dýško a ona nacvaká do terminálu o to vyšší částku, dostanou se nakonec peníze skutečně k ní? Jistě. Banky si něco ukrojí, například u třicetikorunového tuzéru haléřové položky. Když mluvím o bankách, mám na mysli instituce, mezi něž se tyto haléře dělí. Jde o banku, od níž má hospoda terminál, banku zákazníka a karetní instituci (sdružení vydavatelů platebních karet, u nás hlavně Visa a Mastercard).
Mohlo by vás zajímat
Ptám se dál. Jdou takto nastavit všechny platební terminály? Mám totiž opakovanou zkušenost, kdy jsem chtěl za příjemné jednání a chutnou krmi obsluze drobně poděkovat, leč bylo mi řečeno, že to nejde. Že jdou všechny peníze z karet přímo majiteli podniku. Podle servírky z Dačic – a rád bych viděl toho smělce, který mi najde kompetentnější zdroj – to tak vysoce pravděpodobně není. Navíc, jak podotkla, oni mají terminál letitý. Moderní stroje toho prý umějí co do personalizace a rozdělení plateb mnohem víc.
Asi nejčastější nářek hospodských, že úhrada kartou připraví nebohý personál o spropitné, je tudíž falešný.
Další tradiční vytáčka tvrdí, že kvůli kartám přicházejí gastrobyznysmeni o značnou část zisku. Web Aktuálně předloni spočítal, že u oběda za 150 korun jde o sumu mezi jednou, maximálně dvěma korunami.
Pokud za jídlo v ceně 150 korun odvede menší obchodník při platbě kartou nejčastěji 1,12 koruny (slovy jednu korunu a dvanáct haléřů), nechť si klidně zvedne marži o dvě tři koruny a bude bohatě na svých. Zákazník, rotující v inflační spirále, si toho ani nevšimne.
Navíc nouzí o hosty restauratéři v kempech netrpí. Na Vranově jsme u kiosku na ranní palačinky čekali skoro 40 minut. Takový tam byl frmol.
Pak tu máme výmluvu na absenci internetu. Plzeňský Prazdroj před rokem zveřejnil výsledky průzkumu: „Wifi nyní najdeme v téměř 90 procentech restaurací a hospod v Česku,“ řekl tehdy iDnes Jakub Zaoral, který má rozvoj hospod v Prazdroji na starosti. Dnes bude číslo jistě vyšší.
Luboš Kastner z Asociace malých a středních podniků a živnostníků pak považuje „nemožnost platit kartou v dnešní době za nepřijatelnou. Neodpovídá to standardu trhu, většinou to jsou podnikatelé, kteří ani nenabízí kvalitní službu. Myslím, že v této době je to absolutně neomluvitelné a každý v gastru by měl karty přijímat a jít zákazníkovi naproti a nespoléhat se na papírové peníze.“
Ještě poslední věc – terminály jsou prý příšerně drahé. Realita? Mnoho bank je poskytuje hospodským zdarma.
Anketa
Nynější stav věcí kupodivu nevadí státu. Vláda Petra Fialy raději při shánění peněz ruší třeba slevu na školkovné nebo slevu na studenta. Nemoudré.
V takovém případě již není jiná síla než ta zákaznická. Svoboda volby – kde budu jíst, pít a především platit.
Odmítat karty v éře, kdy Evropská unie plánuje digitální euro a některé banky uvažují o rušení klasických plastových karet, protože lidé už jako peněženky používají pouze telefony a hodinky, je každopádně nesmyslné a neudržitelné.
Už před dvěma lety uvedlo 68 procent Čechů v průzkumu firmy Mastercard, že je nemožnost zaplatit kartou od nákupu odrazuje.
Přes karty, telefony, hodinky a další chytrá zařízení se už letos v restauracích utrácí víc než bankovkami. Mobily a karty přinesly za květen českým gastropodnikům, které využívají systém Dotykačka, víc než polovinu tržeb.
„Nárůst bezhotovostních plateb je markantní. Oproti roku 2017 jsme na více než čtyřnásobku provedených transakcí. Myslím, že se kvapem blížíme době, kdy bezhotovostní platby budou tvořit drtivou část obratu,“ řekl Lidovkám Pavel Halama, majitel několika podniků, například Kozlovny Bílá růže v Čáslavi a Panského domu v Chotěboři.
Až se systém „bereme jen hotovost“ nevyhnutelně zhroutí, daňový příjem státu se, soudím, citelně zvedne.
A vy možná i díky tomu nebudete muset vozit dítě půl hodiny do školy nebo jezdit za specialistou 200 kilometrů až do pražské fakultní nemocnice.
