Hlavní obsah

Komentář: Jurečka proti nemakačenkům. Populismus máme zažraný hluboko

Martin Čaban
Komentátor
Foto: Michal Šula, Seznam Zprávy

Platíme lidem za lenost? Ne, jen už se zase blíží volby.

Marian Jurečka si pravděpodobně vyhodnotil, že když už bude muset reformu dávek tlačit složitým předvolebním obdobím, vsadí na populistickou jistotu. Dost tím shodil sám sebe i nový systém dávek.

Článek

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka by měl už brzy přinést na vládu svůj návrh reformy sociálních dávek. V mnoha ohledech jde o krok dobrým směrem.

Nový systém mění strukturu sociální pomoci, neboť čtyři dávky slučuje do jedné. Nastavuje nové majetkové testy pro přiznání dávky. Zlepšuje i nastavení motivací a měl by odbourat situace, kdy zvýšení legálního příjmu z práce vedlo k propadu čistého příjmu kvůli ztrátě nároku na dávku. A v neposlední řadě by měl učinit sociální pomoc pro potřebné přístupnější a přátelštější prostřednictvím digitalizace žádostí.

Ačkoli se určitě dá a bude diskutovat o parametrech, lepším propojení s dalšími instituty (třeba oddlužením) nebo o míře přísnosti a právních aspektech majetkových testů (prolomení bankovního tajemství a kontrola zůstatků na účtech), reforma sociálních dávek jako celek dává smysl.

Jurečka se také rozhodl podepřít svou reformu palebnou přípravou ve veřejném prostoru. A to bohužel udělal nejhloupěji, jak mohl.

V propagačním klipu, který ministr umístil i na své sociální sítě, vystupuje generický český pracant v montérkách, který si stěžuje: „Dávkama akorát platíme nemakačenkům na lenost!“ A ministerstvo jej vzápětí uklidňuje a ujišťuje: „Takhle už ne!“

To je dost smutný pohled. Ministr samozřejmě velmi dobře ví, protože kolem sebe má na ministerstvu lidi, kteří systém dlouhodobě sledují a znají data, že takzvané zneužívání dávek „nemakačenky“, je naprosto marginální jev. I ty nejdivočejší odhady míry „zneužití“ dávek, tedy jejich posílání někam, kde nejsou třeba nebo na ně není nárok, mluví o jednom nebo dvou procentech z celkových výplat.

Problém s dosavadním systémem dávek nikdy nespočíval v tom, že lidé mohli pohodlně žít bez práce, ale že si velmi často hledali práci v šedé nebo černé zóně, protože za nástup do špatně placené legální práce je systém trestal odejmutím celé podpory, a tedy snížením celkového příjmu domácnosti. Což je jedna z věcí, které by měl nový systém změnit.

Bohužel mýtus o „zneužívání dávek“, ačkoli je z velké části postaven na čistých urbánních legendách, které vyprávěl známý známého, je v české politické debatě velmi živý. A politici s ním rádi pracují, protože v něm tuší levné politické body. To je asi důvod, proč se k propagaci tohoto mýtu uchýlil i Jurečka.

Pravděpodobně si vyhodnotil, že když už bude muset reformu dávek tlačit složitým předvolebním obdobím, vsadí na populistickou jistotu. Není to v jeho případě poprvé. Je to ale škoda. Koncept revize systému dávek to zbytečně shazuje. Modernizace dávek tak, jak ji ministerstvo (správně) pojalo, vůbec nemá za cíl stigmatizovat a trestat příjemce dávek jako líné „nemakačenky“. Má naopak snahu zjednodušit přístup k systému a snížit bariéry lidem, kteří pomoc potřebují, ale z různých důvodů o ni nežádají.

Debata o celém návrhu bude ještě bouřlivá. Velký problém může být v tom, že nikdo neví, na kolik nová úprava vyjde státní rozpočet. V oficiální analýze dopadů regulace (RIA) autoři připouštějí, že rozpočtové dopady nelze odhadnout, protože nevíme, zda příjemců ubude kvůli přísnějšímu testování, anebo přibude kvůli zjednodušení žádostí. Autoři se nakonec uchylují k odhadu, že dopad na státní rozpočet by se mohl pohybovat od úspory 2,5 miliardy až po zvýšení výdajů o 7,4 miliardy. Tento fakt stejně jako poměrně laxní vypořádání některých připomínek Ministerstva financí by mohl vést k tomu, že se svým návrhem Jurečka narazí už na vládě, především na Zbyňka Stanjuru.

Možná chce Jurečka svou kampaní o „nemakačenkách“ obměkčit pravicové srdce šéfa státní kasy. Možná chce zkusit nalovit pár laciných promile přízně do skomírajících preferencí své vlastní partaje. Anebo je to snaha podpořit společenskou stigmatizaci příjemců dávek tak, aby se jich do systému přihlásilo co nejméně a stát ušetřil. Kde jsou ty časy, kdy premiér Fiala v energetické krizi hlásil: „Nestyďte se požádat o dávku, není to ostuda ani selhání.“ Jo, bývávalo. Dnes už je příjemce dávek zase nemakačenko.

Je škoda, že Jurečka nedokázal překročit svůj stín a nedal své reformě přívětivější tvář. Nový systém dávek je zajímavý a důležitý počin vytvořený schopnými a chytrými lidmi. Jistě by bylo možné jej veřejnosti „prodat“ i bez populistických blábolů.

Doporučované