Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
V rámci revize výuky na základních školách počítá Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy se zrušením klasifikace v prvních třech ročnících. Od školního roku 2025/26 by se měly tedy v prvních, druhých a třetích třídách přestat používat k hodnocení žáků známky.
Již dnes v našem školství legislativa kromě známek umožňuje hodnotit žáky na vysvědčení také formou slovního hodnocení, většina škol však stále i po tolika letech platnosti nového školského zákona upřednostňuje používání známek, jak vyplývá z Výroční zprávy České školní inspekce za rok 2022. Ta také uvádí, že známkování je pro učitele nenáročný a rychlý způsob hodnocení, který ovšem nepřináší potřebné informace k rozvoji žáků.
Jak se má změnit hodnocení dětí
Dá se tedy říci, že známkování je sice pohodlné pro učitele, ale z pohledu učení dítěte je zcela nepřínosné. Známky neříkají nic o tom, co dítě umí, ani neposkytují žádné další užitečné informace o jeho učení. Nejsou ničím jiným než jen subjektivně vytvořeným číslem na základě kritérií, která má každý učitel nastavená jinak.
To v běžné praxi znamená, že například výkon jednoho žáka v testu nebo u zkoušení může být různými učiteli ohodnocen různě. Stejně tak by mohla být odlišná jeho konečná známka na vysvědčení, pokud by byly jeho výkony zhodnoceny různými učiteli. Ve známce se totiž nemusí odrážet jen měřitelné znalosti a dovednosti žáků, ale také mnoho dalších neměřitelných aspektů, které často nesouvisí s úrovní znalostí a dovedností, jako například aktivita žáka v hodině, celkový přístup k předmětu, domácí úkoly a kvalita domácí přípravy, zapomínání pomůcek či vyrušování při vyučování.
Známky jako mocenský nástroj
V tomto ohledu bývají používány spíš jako donucovací mocenský nástroj, a to jak ze strany učitelů, tak rodičů. Kromě toho, kvůli nálepkování a srovnávání s ostatními, ke kterému známkování leckdy automaticky vede, mohou známky negativně ovlivnit sebepojetí a sebevědomí dítěte a být tak pro dětskou duši velmi škodlivé.
Někteří kritici rušení známek namítají, že nebudou-li žáci známkováni od první třídy, budou pro ně později známky o to větší „náraz“. Tento argument ale pouze dokazuje, že známky nejsou mnohdy používané jako zpětná vazba s užitečnou informační hodnotou, ale jen jako manipulační prostředek ve formě cukru a biče.
Navíc je velká šance, že po zavedení záměru ministerstva zrušit známky v prvních třech letech školy zjistí, že k domnělému „nárazu“ nemusí dojít vůbec nikdy. Děti budou žít život bez známek a naplno se prokáže, že nejsou k učení a životu vůbec potřeba. I ministerstvo ve svých úvahách připouští, že se praxe školy bez známek výhledově posune i do vyšších ročníků.
Řešením by tedy opravdu mohlo být slovní hodnocení. Pokud je dobře napsané, podává kvalitní zpětnou vazbu o výsledcích učení a informuje o úrovni znalostí, dovedností a kompetencí dítěte. Kromě toho může také poukázat na oblasti, ve kterých je potřeba se zlepšit, a poskytuje tak podporu pro další učení. Je však naprosto zásadní, aby bylo psáno popisným a věcným jazykem a zcela konkrétně pojmenovalo, čeho dítě ve svém učení dosáhlo a na jaké úrovni.
Jak může vypadat slovní hodnocení
Milý Petře, máš za sebou první pololetí 2. třídy a nyní dostáváš vysvědčení se slovním hodnocením. V naší třídě se podílíš na vytváření bezpečného prostředí. S respektem přistupuješ ke svým spolužákům, dokážeš prosadit svůj názor a poskytuješ i ostatním prostor se vyjádřit. S nadšením se zapojuješ do činností v hodinách, nejraději pracuješ ve skupině, protože si rád vyslechneš více názorů.
Dokážeš zajímavě vyprávět příhody ze svého života. Čteš plynule a s jistotou. Také dokážeš vyprávět, o čem jsi četl, a propojíš text s vlastními zkušenostmi. Položíš otázku a najdeš na ni v textu odpověď. Rozlišíš druhy vět a čteš je se správnou melodií. Zcela samostatně sestavíš z daných slov smysluplnou větu.
Napsat opravdu kvalitní slovní hodnocení není úplně jednoduchá záležitost a jeho tvorba má několik úskalí. Tím prvním je velké množství času a energie, které sepsání slovního hodnocení pro každé dítě vyžaduje.
Slovní hodnocení musí být konkrétní
Je nutné, aby bylo individualizované a velmi konkrétně popisovalo úroveň znalostí a dovedností v souvislosti s očekávanými výstupy jednotlivých předmětů uvedenými v Rámcovém vzdělávacím programu. Pokud je slovní hodnocení formulované jen obecně, nemá pro dítě ani rodiče žádnou informační hodnotu a v podstatě je pak podobným nicneříkajícím vyjádřením, jako je známka.
Dalším úskalím je, že při psaní slovního hodnocení může učitel lehce sklouznout k posuzování dítěte a jeho osobnosti stereotypními, i když třeba naoko líbivými frázemi typu Jsi šikovná, pečlivá a svědomitá dívka nebo Jsi chytrý, kamarádský a pilný chlapec. A to ještě v tom lepším případě, když učitel dítě chválí a hodnotí pozitivně. V případě negativního hodnocení by mohlo k posuzování dítěte docházet nijak neskrývanou kritikou typu Jsi nepořádný lajdák nebo negativním porovnáním s ostatními. Každopádně takové slovní hodnocení je ubližující pro utváření sebepojetí dítěte, nezdravé pro vývoj jeho osobnosti, a může tak mít stejně škodlivé efekty jako známka.
Kvalitní zpětná vazba
Jak by tedy mělo vypadat skutečně užitečné školní hodnocení? Nejprve je dobré vědět, že v rámci učení dochází k hodnocení přirozeně. Když se člověk něco učí, automaticky sleduje svůj pokrok a zjišťuje, kde se nachází na cestě k cíli. Každý tak sám nejlépe ví, co umí, co neumí a co z toho se chce ještě naučit a kolik úsilí tomu chce věnovat. Součástí práce učitele v moderní škole by měla být kontinuální podpora tohoto přirozeného procesu.
Jádrem této podpory je formativní přístup založený na bezpečném prostředí, respektující komunikaci s dítětem a ponechání mu zodpovědnosti za jeho vlastní učení. Prostřednictvím formativního hodnocení poskytuje učitel dítěti v procesu učení průběžnou kvalitní zpětnou vazbu, jejíž podmínkou je, stejně jako u slovního hodnocení, používání popisného a neposuzujícího jazyka.
Zároveň je také vhodné děti podporovat ve spolupráci s vrstevníky, při které se přirozeně objevuje vzájemná zpětná vazba. Pro kvalitní učení je rovněž velmi podstatné dávat dětem prostor k vlastnímu ústnímu či písemnému sebehodnocení. Učitel k tomuto účelu může dětem nabídnout různé sebehodnotící nástroje, jako jsou například dotazníky, myšlenkové mapy, mapy učebního pokroku, škály různých podob nebo portfolio. Pokud budou učitelé pravidelně využívat všech těchto možností, které formativní přístup nabízí, vytvoří tím prostor pro vnitřní motivaci dětí a podpoří tak jejich přirozené procesy učení.
Školní hodnocení je nepochybně primárně přínosné pro žáky a jejich učení, nicméně i rodiče potřebují mít informace o průběhu a výsledcích vzdělávání svých dětí a mají na ně zákonné právo. K tomuto účelu slouží třeba pracovní sešity a jiné učební materiály dítěte, do kterých mohou rodiče nahlížet každý den, průběžné informace od učitele, možnost přijít se podívat do hodin či konzultovat s učitelem, a také závěrečné sumativní hodnocení na vysvědčení.
Srovnávání dětem ubližuje
Princip srovnávání, na němž stojí systém školního známkování v Česku, vyvolává v dětech nezdravé pocity, že je někdo lepší a jiný zase horší. Soutěživost a vnější motivace děti od učení spíš odrazují, než aby je motivovaly.
Nicméně, ve školách stále častěji dochází k sumativnímu hodnocení jednou za pololetí také na společných konzultacích, tzv. triádách či tripartitách, při kterých je přítomno dítě, učitel a rodiče. Jejich cílem je informovat rodiče o učení jejich dítěte a mohou být koncipovány i na základě sebehodnotícího nástroje dítěte, který může být detailně ústně či písemně okomentován i učitelem. Takto pojaté triády jsou jistě dostatečnou zpětnou vazbou s vysokou informační hodnotou.
Školské sci-fi, nebo cesta ke kvalitnímu vzdělávání?
Při aplikaci všech zmíněných podob hodnocení v každodenní školní praxi se smysl závěrečného hodnocení na vysvědčení velmi rychle ztrácí. Zkusme teď popustit uzdu své fantazii a zamyslet se nad tím, jak by to mohlo vypadat, kdyby se současný záměr ministerstva posunul ještě o krok dál. Co by se vlastně stalo, kdyby se v první, druhé a třetí třídě místo známek zrušilo celé vysvědčení? Na konci roku by žáci místo něj mohli dostávat pouze oficiální Potvrzení o úspěšném ukončení ročníku. Bylo by to až příliš velké školské sci-fi, nebo cesta k moderní škole?
Tou prvotní otázkou by mělo být, k čemu vlastně oficiální sumativní hodnocení v prvních třech ročnících základní školy slouží.
V některých životních a pracovních situacích je oficiální sumativní hodnocení úrovně znalostí a dovedností pochopitelně vyžadováno. Jde například o maturitní zkoušku, státní závěrečnou zkoušku na vysoké škole nebo certifikát o jazykové či odborné způsobilosti.
Jak se orientovat v moderním světě
Ale mít takový certifikát dvakrát ročně v každém ročníku základní školy je snad až příliš velký luxus, nebo možná zbytečnost. Vždyť co se stane, když někdo školní vysvědčení ihned po jeho obdržení zmačká a zahodí? Nestane se vůbec nic, protože kdo ho ve skutečnosti potřebuje?
Dítě vysvědčení ke svému učení rozhodně nepotřebuje, a navíc ve chvíli, kdy jej dostává, může být již jeho úroveň znalostí a dovedností na jiné úrovni, než vysvědčení udává. Učitel musí vysvědčení napsat, ale následně ho již nevyužívá. Pokud by se učitelé nemuseli vysvědčením a vším, co s jeho tvorbou souvisí, zabývat, měli by více času na užitečnější a smysluplnější věci.
Zbývají tedy rodiče a prarodiče. Ti mají několik možností, jak průběžně sledovat pokroky v učení svého dítěte, a kromě toho jsou o jeho úrovni znalostí a dovedností detailně informováni v rámci pravidelných triád. Není tedy potřeba, aby školy vydávaly oficiální certifikát na konci každého pololetí. Pokud vysvědčení v první, druhé a třetí třídě zmizí, nikoho to neohrozí. Jeho zrušení povede ke zkvalitnění výuky a přinese úlevu všem.
