Článek
Tak sláva, umělá inteligence se dostala i do projevu předsedy vlády, a to na ideové konferenci ODS. Ano, bylo to až v závěru řeči, v pasáži, kterou sám Petr Fiala označil za odlehčenou. A přistoupil k tomu „originálně“, přičemž ty uvozovky jsou v tomto případě hodně veliké. O řeč, kterou by na téma umělé inteligence měl přednést, nepožádal Fiala žádného ze svých poradců, nýbrž… ano, samotnou AI.
Jinými slovy udělal totéž, co v nějaké formě udělaly od začátku roku v Česku desetitisíce, možná statisíce uživatelů sociálních sítí. V prosinci dobrý, neotřelý nápad, v únoru už trochu vyčpělý vtip, a v květnu na ideové konferenci ODS už zcela po sezóně, jak se říká.
Zvlášť když po dlouhé pasáži napsané chatbotem premiér ještě zazářil bonmotem, že teď během konference budou muset účastníci zapojit svou inteligenci přirozenou.
Není to vtipné, ale ani odlehčující. Shodou okolností jsem před dvěma týdny napsal, že by se mi líbilo, kdyby si vláda mimo běžnou agendu našla nějaké nadčasovější téma, které – na rozdíl od debat o sazbách daní – má šanci přežít víc než jedno volební období. Navrhl jsem tři témata, umělá inteligence byla jedním z nich.
„Zábavnou“ zmínku o AI na závěr premiérova projevu neberu jako splněný úkol. (Samozřejmě nepředpokládám, že by kdokoli z vlády mou glosu četl, nedejbože se z ní snad chtěl poučit – na to jsem už opravdu trochu starý.)
Opravdu jsem přesvědčený, že by si umělá inteligence nebo digitalizace obecně zasloužily víc. Srovnejme „člověkohodiny“, které jsme v posledním týdnu vyplýtvali na debaty o tom, jestli jsou jihomoravští výrobci vína jen šikovní lobbisté, anebo důležití spolutvůrci národní kultury.
Osobně si myslím, že je to jedno. Že je to důležité pouze pro těch pár vinařů, kteří si zvykli na svoje privilegium. Ale pro budoucnost téhle země je to lhostejné a bezvýznamné. Na rozdíl od toho, jak naložíme s potenciálem, který představuje AI.
Jsme v době revoluce a disrupce a taková doba vždycky skýtá velké šance. V Česku, troufám si tvrdit, je dostatek expertů, a to jak na strojové učení či další specifické obory AI, tak i na používání generativní umělé inteligence, která vyžaduje skloubit kreativní a technicky orientované myšlení.
Chápu, že premiérovi, kterému se blíží šedesátka a má za sebou akademickou kariéru v politologii, nemusí být nástup generativní umělé inteligence úplně po chuti. Ale úkolem politického lídra není osobně chápat a posouvat důležitá témata. Úkolem lídra je tato témata rozpoznat a najít pro jejich řešení správné lidi.
Petru Fialovi se to nepovedlo, bohužel. Jeho vtípek s tím, že mu část projevu věnovanou AI napíše AI, není dobrý. Asi jako kdyby vyprávěl, jak o víkendu vyrazil do Mikulova, probudil na lavičce v parku opilce zmoženého levnými patoky, a pak na konferenci citoval jeho názor na spotřební daň.
Jestli chce Česko náležitě vytěžit to jediné „přírodní bohatství“, která má (tedy vzdělanost a intelektuální excelenci), pak si tato témata žádají seriózní a promyšlená řešení.
Netvrdím, že máme mít rovnou ministra pro umělou inteligenci, jako mají třeba Spojené arabské emiráty. Nebo že bychom měli mít jako Japonci ministra pro digitalizaci, kterému výzkumníci vyrobili „digitální dvojče“, humanoidního robota. Ale cokoli podobného je lepší než nedělat nic.
Tato témata má v gesci Ivan Bartoš. Ten sice ustanovil Český digitální tým složený z 11 předních manažerů a expertů, ale to nejnovější, s čím se tento sbor chytrých hlav dostal do médií, je jeho první schůzka loni v květnu. Nevylučuju, že od té doby pracuje v utajení. Ale i kdyby to tak bylo, nepovažuju to za dobrý výsledek.
I kvůli tomu, jak ohromné pokroky a zvraty svět technologií jen v posledních měsících přinesl.
Chápu, že ani Bartoš nemá na tohle téma tolik času a energie, kolik by chtěl. Nezpochybňuju jeho dobrou vůli ani ambice. Ale výsledky nejsou. Chybí mi systematický, analytický přístup, ale i vášeň.
Mimochodem, moje žena minulý měsíc četla knížku od muže jménem David Moinina Sengeh. Jeho jméno jsem neznal. Narodil se v roce 1987 v Africe v Sierra Leone, vyrostl v době občanské války. Díky dobrým studijním výsledkům (a zajímavému osobního příběhu, pochopitelně) získal stipendium na Harvardu.
Univerzitu vystudoval, doktorský titul získal na MIT (nejlepší technická univerzita na světě), pracoval na vývoji sofistikovaných náhrad končetin. Až když jsem o něm četl tyhle detaily, vzpomněl jsem si, že jsem byl v roce 2017 v Bostonu na jeho přednášce na jedné odborné konferenci.
A teď to důležité: v roce 2018 Sengeh přijal nabídku prezidenta Sierra Leone, aby se ve vládě stal šéfem inovací. O rok později byl jmenován navíc ještě ministrem školství. Přinesl do africké země zásadní reformy v obou oborech. Dnes patří v Africe k nejznámějším a nejvíc inspirativním mladým lídrům.
Zajímá mě: jak to, že nemáme nikoho takového v Česku? Jsme 33 let svobodná a sebevědomá země. Za tu dobu vstoupily do dospělosti dvě generace. Chápu, že ta první, dospívající kolem roku 1990, se chopila příležitostí, které byly v devadesátkách nevídané. Ale kde jsou ti, kteří – podobně jako Sengeh – vystudovali nejprestižnější světové univerzity a přišli pak plní energie, nápadů a vizí pomoct Česku?
Jsme zemí, kde se dobře žije. Proč ve státní správě nemáme lidi, kteří před dvaceti lety vystudovali Oxford nebo Harvard (nebo jakoukoli jinou excelentní školu), a proč dnes nejsou v pozici, kde budou rozhodovat o budoucnosti Česka?
Nemají o to zájem oni? Nebo nemá česká politika zájem o ně? Netuším.
Ale je to smutné a svým způsobem depresivní. Ani jedno neříká o Česku nic dobrého. A když předseda vlády čte s lehce povzneseným úsměvem to, co mu doporučila ohledně budoucnosti umělá inteligence, místo aby citoval člověka s titulem z dobré univerzity a úspěchy ve světovém měřítku, je to vtip, který nemůže uzrát dobře.
Vlastně už v momentě, kdy ho Petr Fiala vyslovil, je spíš k pláči.
