Hlavní obsah

Komentář: Další stávka u soudů, ale všichni jsou v klidu. Neuvěřitelné

Jan Lipold
šéfkomentátor
Foto: Profimedia.cz

Justice má zavřeno. Ilustrační snímek vchodu do budovy soudu v Havlíčkově Brodě z pondělí 7. října.

Naprostým omylem by bylo pojímat justiční personál jako byrokracii, kterou je žádoucí seškrtávat. Naopak – do jeho příslušníků je potřeba investovat jako do lidského kapitálu.

Článek

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

Letos už druhá, tentokrát dokonce třídenní stávka zaměstnanců české justice je vážná událost. Vážnější, než by se mohlo z ohlasů na ni zdát.

Že se jí nedostává takové pozornosti jako – u nás zřídkavým – stávkám v průmyslu nebo jiném sektoru ekonomiky, je na jednu stranu pochopitelné. Uspořádat stávku soudních zapisovatelů, aby byla „viditelná“ a působila „dramaticky“, je prakticky nemožné.

Jenže jde také o to, že stávkuje a je částečně paralyzován jeden ze tří pilířů moci ve státě. To by navzdory malé nápadnosti zjevně oprávněného protestu nemělo zůstat nedoceněno.

Soudní moc kvůli nízkým platům lidí, kteří obsluhují její provoz, tři dny nefunguje, jak by normálně měla. Což je svým způsobem důležitější fakt než následky dejme tomu stávky v potravinářství – ačkoli vyšších platů soudních úředníků se „nenajíme“.

Platy v justici

Podle údajů Ministerstva spravedlnosti činil v prvním letošním pololetí průměrný plat vyššího soudního úředníka 43 554 Kč a asistenta soudce 42 099 Kč.

„Ostatní odborný a administrativní personál“ pobíral v průměru 34 920 Kč, „pomocný a obslužný personál“ pak 23 852 Kč.

Asistentů soudců evidovalo ministerstvo 1105, vyšších soudních úředníků 1333, ostatního odborného personálu 6289 a pomocného personálu 485.

Kdyby stávkovali kupříkladu parlamentní stenografové (moc zákonodárná) nebo zaměstnanci vládního autoparku (moc výkonná), pozdvižení by bylo nepochybně větší. Poslanci nemohou debatovat, ministři se nemají jak dostat na schůze a ze schůzí! Ale moc soudní to prý holt musí nějak vstřebat. A my s ní, ačkoli dělba moci nedělá mezi první, druhou a třetí žádný rozdíl. Spoléháme na všechny tři stejně viz Ústava a viz důvěra občanstva v jeho stát.

„Kdybych nebydlela u rodičů, jako samoživitelka s platem 25 tisíc prostě nevyžiju. Jídlo nakupuju ze dne na den, abychom naprosto všechno spotřebovali.“ Nechat to dojít tak daleko, že tohle říká protokolující úřednice okresního soudu s 21letou praxí, je selháním vícero politických garnitur.

Reálné mzdy v Česku od roku 2019 klesly zhruba o sedm procent, to je podle statistik OECD spolu se Švédskem nejvíc. Reálné mzdy asistentů soudců ale spadly za stejné období o pětinu!

Stávkují i soudní zapisovatelé, vyšší soudní úředníci, rejstříkoví vedoucí, soudní vykonavatelé – za tím vším by měly být mraky zodpovědné práce, na které spoluzávisí kvalita základních služeb, zaručovaných – bez rozdílu – občanům státem. Taková práce se dá stěží dělat dobře, když si člověk nepřipadá důstojně, v materiálním i nehmotném ohledu. Platy zaměstnanců spravedlnosti jsou v principu stejně podstatné jako platy učitelů, zdravotních sester, hasičů, policistů.

Že by to politikům docházelo, se bohužel dlouhodobě říct nedá. A ani reakce na stávku tomu nenasvědčují – měly by být mnohem razantnější a počítat s tím, že problém bude potřeba řešit i dál, bez ohledu na to, kdo bude zrovna vládnout.

Naprostým omylem by bylo pojímat zapisovatele nebo soudní úředníky jako příslušníky byrokracie, kterou je v první řadě žádoucí seškrtávat (anebo v budoucnu nahrazovat umělou inteligencí, taková budoucnost je ale neurčitá). Je to obráceně – do justičního personálu je zapotřebí investovat. Jako do lidského kapitálu, který shodou okolností zdůrazňuje i čerstvá vládní Hospodářská strategie, ačkoli ta se zaměřuje na jiné věci než na justici.

Není snad součástí příslovečné proměny montovny na mozkovnu a „nakopnutí Česka“ i dobře fungující, ekonomicky zajištěná lidská obsluha justičního systému? Bytelný právní a hospodářsky prosperující stát přece nutně potřebuje i přesnou a pohotovou spravedlnost.

Doporučované