Hlavní obsah

Komentář: Cože, dražší benzin!? Politici hlasují, ale nevědí o čem

Foto: Michal Šula, Seznam Zprávy

Ilustrační snímek.

Oba hlavní političtí rivalové zvedli ruku pro Zelenou dohodu, ale její podobu oba setrvale kritizují. Člověk by čekal, že když někdo s něčím jednou souhlasí, tak to také bude hájit, vysvětlovat.

Článek

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

Současná vláda v čele s předsedou Petrem Fialou si ráda utahuje z opozičního lídra Andreje Babiše za to, že na rozdíl od současné garnitury vůbec nerozumí evropské politice. Předhazuje mu, že ani neví, co všechno jako předseda vlády v Bruselu odhlasoval, aby na to pak doma nadával.

Mají obvykle na mysli hlavně Green Deal, s jehož základními cíli Babiš přeochotně souhlasil v roce 2019, zatímco dnes mluví o „zeleném šílenství“. Nebo také třeba povinné připevnění víček k plastovým lahvím, pro které Babiš zvedl v tomtéž roce ruku, jen aby totéž o pár let později kritizoval jako „pitomost a dílo koumáků v EU, kteří nám stále něco nařizují“.

Jistě, dá se kolem toho dělat spousta vtipů. Jenže teď se ukázalo, že premiér Fiala a jeho vláda na tom nejsou o moc lépe. Koaliční politici jsou teď zase náramně zaskočeni konkrétními dopady Green Dealu a jeho součástí na praktický život lidí.

Až v momentě, kdy mají evropskou směrnici, s níž souhlasili, vtělit do českých zákonů, najednou s údivem zjišťují, co že to ten zelený boj s klimatickou změnou vlastně znamená. Že to nejsou jen solární panely na střechách, větrníky na horách, hezké elektromobily či vytváření remízků a rybníčků. Náramně se diví, že kromě uhlí se od roku 2027 mají skrze emisní povolenky nově „pokutovat“ i další fosilní paliva –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ povolenky budou i na pohonné hmoty. Jinými slovy, zdraží benzin a nafta.

Jsme v Česku, takže nastaly závody ve strašení a kreslení černých scénářů. Jestli litr benzinu a nafty zdraží o dvě koruny, anebo rovnou o patnáct. A nakolik se to propíše do cen dalšího zboží rozváženého kamiony. Vládní pětikoalici došlo, že tohle by rok před sněmovními volbami mohla být dokonalá sebevražda. A tak najednou její politici křičí: „To jsme nechtěli, tak jsme to nemysleli, chceme to ještě změnit, zmírnit, oddálit!“

Pojďme si jen připomenout, že Green Deal se začal chystat za Babišovy vlády. V roce 2019 se schválily základní cíle. Hlavní jednání mezi členskými státy se vedla za českého předsednictví a k finálnímu odsouhlasení příslušných směrnic došlo loni v dubnu. To vše bez velkého povšimnutí na domácí scéně. Vše má závazně platit od roku 2027.

Takže tady máme zarážející a v Unii celkem unikátní situaci: Oba dva hlavní političtí rivalové, Andrej Babiš i Petr Fiala, zvedli ruku pro velkou Zelenou dohodu, ale její podobu oba setrvale kritizují. Člověk by čekal, že když někdo s něčím souhlasí, tak to také bude hájit, vysvětlovat a prosazovat. Nikoliv kritizovat a ostřelovat.

Závažnější otázka zní, jak je vůbec možné, že se něco takového může přihodit? Každá z možných odpovědí je dost zneklidňující.

Možnost první: čeští politici pořádně nevědí, pro co vlastně v Bruselu hlasují. Prostě tomu nerozumějí. Tak trochu to celé podceňují, flinkají. Což může být způsobeno tradiční domácí euroskepsí. Tím, že Brusel podceňujeme, nemáme tam dost vlastních špičkových úředníků. Pak není nikdo, kdo by Čechům připravil dopadové studie, co přesně pro ně ta která směrnice vlastně znamená, jaké bude mít přínosy a jaké náklady.

Variantu „nerozumíme“ dokazuje třeba odpověď mluvčího Ministerstva průmyslu a obchodu, jehož se novináři ptali na konkrétní dopady zavedení Green Dealu v Česku: „Vaše dotazy jsem předal našim odborníkům, ale musím se přiznat, že jsme ani já, ani oni vše nepochopili.“

Druhá možnost je snad ještě znepokojivější: čeští politici dobře vědí, pro co zvedli v EU ruku, ale snaží se to utajit nebo rozmělnit. Tomu by zas trochu odpovídal navržený způsob schvalování. Nejprve to Fialův kabinet celé kvůli výbušnosti tématu odkládal. A nakonec se k tomu vláda ani nepostaví čelem a zásadní změny chce prosadit přes poslanecký pozměňovací návrh přilepený k už otevřené novele zákona o povolenkách.

Ať je to tak či onak, bývalý i současný premiér tím zásadně podrývají důvěru veřejnosti v politiku jako takovou. Andrej Babiš, který brnká na tradiční český mindrák „rozhodují o nás bez nás“, ačkoli pro věci v Bruselu sám ochotně hlasoval. A podobně i Petr Fiala, jenž zdůrazňuje, jak je nutné v EU vyjednávat a prosadit si svou, aby i on byl nakonec slavně převezen a udiven.

Doporučované