Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Ve středu stávkovala většina z deseti tisíc pracovníků a pracovnic českých soudů. Poměry, kvůli kterým k tomu došlo, ilustruje rozhovor ČTK s Janou Nečesanou, vyšší soudní úřednicí Okresního soudu v České Lípě:
Tragický je podle ní plat začínajících zapisovatelek, které musejí mít maturitu, ale tabulkově je nástupní mzda 18 680 korun. „Protože to je pod minimální mzdou. A zaměstnavatel je tak nucený doplácet do zaručené mzdy, což je 21 800 hrubého, a to činí 18 571 čistého. Takže zapisovatelka, která k soudu nastoupí, má osmnáct a půl čistého a z té zaručené mzdy se posune výš až po deseti letech práce.“
Sama paní Nečesaná se diví, pokud některá ze začínajících zapisovatelek vydrží u soudu delší dobu. „Začíná se to měnit i v České Lípě, že ty mladé holky končí z finančních důvodů. Protože když si vezmete, že by chtěla jít někam bydlet do pronájmu, tak to ani nezaplatí. A jsou mezi námi i takové, které musejí pobírat sociální dávky.“
„Každý říká, že můžeme jít pracovat jinam, to ano, to sice můžeme, ale někdo tu práci dělat musí. Jsme hlavně srdcaři.“ Konec citátu.
I takhle může vypadat zpráva o stavu právního státu. Té vymoženosti liberální demokracie.
Nebo snad stačí právní stát mít, a nemusíme se starat o jeho „promazávání obsluhujícím personálem“? Může snad obsluha právního státu fungovat na bázi „srdcařů“? To je péče o něco, na čem záleží?
Jako kdybychom postavili ocelový most a pak ho za sto let ani jednou nenatřeli, načež se budeme hrozně divit, že hrozí zřícením.
Platy, o kterých mluví českolipská úřednice, jsou ostudné.
Pro větší názornost by se mohlo místo „zaměstnanci justice“ říkat „zaměstnanci spravedlnosti“. Tím by vyniklo, že i soudní zapisovatelé, soudní úředníci, správci aplikací nebo pomocné síly ve správních úsecích jsou také ve službách spravedlnosti. Nejen soudci, kteří podle zákona stávkovat nesmějí.
Zmíněný „soudní personál“ si člověk asi představí spíš jako tiché úřední síly než bojovně naladěné osoby, hlasitě se domáhající svých mzdových požadavků. Když už došlo až na stávku, musí být v tom případě situace opravdu vážná.
Politici, jak přiznali v reakcích na protest i premiér Fiala a ministr Blažek, situaci dlouhodobě zanedbali. Nejspíš i proto, že na soudní administrativu není vidět tak jako na policejní nebo hasičský sbor. Chce se po ní „jen“, aby spolehlivě a tiše fungovala.
Z té predispozice tichosti mimochodem také vyplývá, že justiční personál se za své zájmy a práva nikdy nebude brát ve stylu zemědělské nebo vinařské lobby. Nebo si umíte představit českolipské zapisovatelky, jak na ulici před vládou kydají z valníku hnůj?
Ve skutečnosti je to ale tak, že spolehlivý a výkonný právní stát je pro společnost důležitější téma než agrární odpor ke Green Dealu a spotřební daň z tichého vína. Investice do právního státu se bohatě vrátí – a rapidní zvýšení platů, kvůli kterým se stávkovalo, mezi takové investice patří.
Na tom by se měly dohodnout relevantní politické strany jako na dlouhodobé prioritě. Jestli na ni pak „najdou“ peníze skrze zdanění vína nebo nějaký jiný rozumný způsob, to už bude jejich práce.
