Komentář: Česko volá o pomoc. Jak na to, když kvóty jsou sprosté slovo?

Jednotlivci i společnosti se s šoky a tragédiemi vypořádávají ve fázích. Když na Ukrajině propukla brutální válka, zareagovala Evropa s nevídanou rychlostí, soucitem a v jednotě. Česko je teď na sklonku této první etapy.

Ve společnosti, která se po 24. únoru pevně semkla, roste únava i pochyby, zda snad Ukrajincům nepomáháme příliš. Jestli zbude na „naše“ potřebné.

Povolení k pobytu už v Česku dostalo víc než 270 tisíc lidí, mnoho z nich našlo dočasný domov u českých rodin. Někteří s nadějí, že se brzy budou moci vrátit domů. Jenže spousta lidí se jednoduše nemá kam vrátit – nebo za kým. Zkázu Buči, Mariupolu a dalších měst sledoval celý svět. Další týdny proto přinesou výzvy, které nebude snadné zvládnout. Proto žádá česká vláda miliardy korun od Evropské unie. Ale potřebuje také plán.

Kde je konec těm více než čtyřem milionům lidí (hlavně žen a dětí), kteří opustili Ukrajinu? Nikdo s jistotou neví. Což je problém. Zatímco se maďarská vláda proruského premiéra Viktora Orbána ohání počtem 500 tisíc příchozích utečenců, ve skutečnosti projevilo zájem v zemi zůstat jen několik tisíc z nich. Více než dva miliony Ukrajinců odešly v minulých týdnech do Polska, ale i tamní úřady připouštějí, že jich v zemi zůstala méně než polovina.

Zbytek se rozptýlil dál na západ po členských zemích EU, které jednomyslně souhlasily a daly ukrajinským uprchlíkům svobodu se po Unii volně pohybovat. Vedle dodávek zbraní a humanitární pomoci byl i toto důležitý výpad proti agresivní politice vládce Kremlu Vladimira Putina. Nejpozději za uprchlické krize na hranici Běloruska a Polska letos v zimě se totiž ukázalo, jak dobře jsou si lidé jako Putin nebo běloruský traktorista Lukašenko vědomi faktu, že výzvy spojené s migrací mohou evropskou sounáležitost rozdrtit.

Klíčem k řešení je index solidarity, který připravuje Evropská komise a jehož vznik podpořil i český ministr vnitra Rakušan. Jeho účelem bude zmapovat, ve kterých státech nejvíce ukrajinských uprchlíků zůstalo a které tedy nesou v tuto chvíli největší váhu celé situace. Na konci března to byly (s ohledem na počet jejich vlastních obyvatel) podle Evropské komise právě Česko, Polsko, Rakousko nebo Estonsko. Ostatní země by jim měly vyjít vstříc a některým uprchlíkům nabídnout, že se o ně mohou postarat. Zájem by určitě byl.

Mimochodem, na březnové schůzce evropských ministrů vnitra se Němci odvážili navrhnout, aby byl index solidarity závazný. A to navzdory tomu, že cokoli připomínajícího „povinné kvóty“ má v evropském prostoru výbušný potenciál. Otázky azylu a migrace jsou totiž otázkami národními. Němci si svou nakonec neprosadili, a většina států se proto bude snažit na převzetí části uprchlíků domluvit dobrovolně.

V tuto chvíli se zdá, že to nebude problém a že západní evropští sousedé budou více myslet na samotné Ukrajince a méně vzpomínat na to, jakou „ochotu“ dobrovolně pomoci projevily během uprchlické krize v letech 2015 a 2016 Česko a další země V4.

A jak to bude s evropskými penězi? Ty proudí hlavně tam, kde jsou potřeba nejvíc – přímo na Ukrajinu. EU tam rychle poslala 120 milionů eur, další miliardu vyčlenila na nákup zbraní, po kterých Kyjev opakovaně volá. Peněz bude dál přibývat. Svůj díl pomoci od Unie dostalo i Česko, které vynakládá na pomoc uprchlíkům řádově miliardy korun. Záhy mělo k dispozici bezmála 350 milionů korun určených na zajištění ubytování, jídla nebo vzdělávání. Z toho 100 milionů je vyčleněno pro ty nejpotřebnější: zaplatí se z nich pleny, dětská výživa nebo teplé obědy ve školách pro chudé Ukrajince i Čechy.

Vláda se chystá představit svou strategii dlouhodobé péče o uprchlíky. Důležité bude ale i to, co bude premiér Petr Fiala (ODS) a jeho lidé prosazovat v Evropské unii, jíž budou od letošního července předsedat.

Když rozlousknou pomoc uprchlíkům na unijní úrovni a pomohou na svět indexu solidarity, bude mnohem snazší se v zatím nepřehledné situaci zorientovat. O ukrajinské uprchlíky bude postaráno důstojně, efektivně a férově – podle možností jednotlivých zemí. Česká vláda pak bude moci s větším sebevědomím žádat o evropské peníze. A soustředit se v napjaté situaci nejen na starost o Ukrajince, kteří se rozhodnou být u nás doma, ale i o vlastní znejistěné občany.