Komentář: Česko je prý vrakoviště Evropy. Není to pravda a je to jedno

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ty dvě zprávy se ruku v ruce čas od času vracejí. Čteme: 1. v Česku přibývá aut na obyvatele. 2. „vozový park“ Česka je starý. Mezi prvním a druhým sdělením se často objevuje nějaká odporovací spojka: ovšem, ale, však. Na 1000 Čechů připadá čím dál víc aut (565), avšak jsou v průměru čím dál starší (víc než 15 let). Čísla pocházejí od Eurostatu a Svazu dovozců automobilů.

Ta dvojice trendů stojí za pozornost. Týká se prakticky každého bez ohledu na to, jak staré, nové nebo žádné auto používá nebo jak hluboký environmentální žal ho/ji trápí. Takže, co si z toho odnést, jak tomu rozumět?

Sešlápněme v první řadě tu odporovací spojku, protože celé sdělení rámuje. Jak jako „ovšem“, „ale“, „však“? Měli bychom si snad sáhnout do svědomí a něco s tím udělat, abychom nepatřičné slovo avšak odstranili? Aby statistiky nebyly rozporuplné, ale hladké?

Neboli: Neptej se, co může auto udělat pro tebe, ale co můžeš ty udělat pro auto. Možnosti jsou, máme-li zlomit to „avšak“, asi tak dvě: buď musí přestat aut přibývat, anebo si musíme začít kupovat novější, nejlépe zcela nová. Která z odpovědí je žádoucnější, to záleží na tom, kým jste a co potřebujete slyšet.

Pokud – obrazně řečeno – točíte volantem ve vyspělé konzumní společnosti, nemůže být odpověď jiná než za b). Že by lidé měli střídat svá auta častěji a že by měli místo ojetých víc kupovat zbrusu nová, to se píše na straně 1 příručky dobrého spotřebitele a ještě lepšího obchodníka. Používat solidní věci s mírou na věky věků, opečovávat, nevyhazovat je, nedopřávat si „novinky“, nebo dokonce věci nepoužívat vůbec – to by trh a nejen český autoland brzy splakaly nad výdělkem (a většina z nás s nimi).

Tady se na naší straně rýsují značné rezervy. Měli bychom se zamyslet nejen nad stářím vozového parku, ale i sami nad sebou. Mediální příměr „Česko, vrakoviště Evropy“ neříká nic jiného než „Češi, styďte se!“ To jste Češi?

Že se auta dožívají vyššího věku, se nebere jako dobrá zpráva o tom, že by víc vydržela, že s nimi lidé zacházejí šetrněji, chodí s nimi na prohlídky víc než sami k doktorovi, že méně bourají nebo vůbec že by šli do sebe a řekli si, že jim stačí to, co mají, a taky že používají veřejnou dopravu, chodí pěšky, jezdí na kole a tak dále. Ne. Stárnoucí auta, to je Chyba. Skoro jako stárnoucí populace.

Pochopitelně, „starší auta“ mívají své objektivní nevýhody – i když některé z nich obloukem prospívají tržní ekonomice. Například tržbám autoservisů.

Zatímco nová auta bývají bezpečnější (hlavně pro svou osádku). Mívají i menší nominální spotřebu (ne když si místo autíčka pořídíte velké SUV). Nebo vypouštějí méně škodlivin.

Z druhé strany, nová auta jsou také obvykle větší a těžší: SUV jsou suverénně nejprodávanější kategorie. Na výrobu (karoserie, pneumatiky) se spotřebuje víc materiálu (potažmo přírody). Nová auta zabírají víc místa, vynucují si širší silnice, větší garáže a rozlehlejší parkovací prostor. Víc překážejí, hyzdí města, sálají teplo. A když parkují třeba u chodníku v křižovatce, jsou nebezpečnější, protože brání ve výhledu.

Pokud si někdo po letech pořídí (nové) auto, většinou to nedělá proto, aby se na něj chodil dívat – takže je pravděpodobné, že s novějšími auty celkově stoupají i ujeté autokilometry (takže i škodliviny) a tlak na to, aby se společnost autům přizpůsobovala.

Nové auto je mimo jiné podivná investice, za první tři roky ztrácí v průměru třetinu své původní hodnoty.

Vyspělou konzumní společnost pohání individuální spotřebitelská volba, na tom se – kromě toho, jak solventní spotřebitel je nebo spíš není – nic nemění. Cítit se provinile, protože jsem si dlouho nekoupil nové auto, a „měl bych“, je samozřejmě možné – i takové intimity spotřebitelská volba zahrnuje. Ale pojďme si slíbit jedno: kupujeme nebo nekupujeme kvůli sobě. Ne abychom omladili vozový park republiky, vyklidili vrakoviště Evropy a prospívali ekonomice autolandu. I když by si tak někdo mohl zprávy o přibývání a stárnutí aut („a co ty, motoristo: už máš nové“?) omylem vykládat.

Není pravděpodobné, že by odbyt nových vozidel stoupl tak zázračně, abychom se v evropském žebříčku vyšvihli a zavládla široká spokojenost. Vždycky – viz pohon konzumní společnosti – budou spotřebitelé nabádáni, aby spotřebovávali, aby omlazovali vozový park (tak jako televizorový, sekačkový nebo jiný park).

V každém případě zůstává spotřebitelské volbě k dispozici možnost a): v Česku nepřibývá aut na obyvatele. Představte si tu zprávu: Na 1000 Čechů připadá čím dál méně aut a jsou v průměru čím dál starší. Tady mezi první a druhou větou žádnou odporovací spojku „avšak“ nepotřebujeme, pasuje to k sobě, je to rovné jako silnice.

Mimochodem, suma aut, která tu po nich krouží, přesun z jednoho vrakoviště k druhému úplně nepřipomíná.