Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Dostat dítě do školky může být docela boj, to se nějak všeobecně ví. Zejména ve velkých městech a jejich bezprostředním okolí vyžaduje zajištění předškolního vzdělávání pro potomka mnoho trpělivosti, času, energie a nakonec, když rodič rezignuje na pokusy o využití veřejných institucí, také peněz. Chyby v plánování vzdělávacích kapacit nenasekalo Česko jenom v oblasti středních škol. Problémy začínají už na úplném počátku vzdělávacího procesu.
Protože je ale oblast předškolního vzdělávání téměř výhradně v pravomoci šesti tisíc českých obcí (školku jich zřizuje něco přes polovinu), chybějí k této problematice ucelenější data. Stát se v tomto směru nepřetrhne, i když lze pozorovat jisté pokroky. Ministerstvo práce a sociálních věcí se například od roku 2019 snaží průběžně aktualizovat analýzu dostupnosti školek. I v poslední verzi se ale upřímně píše, že „závěry analýzy nelze jednoznačně použít k vyčíslení přesného počtu chybějících míst pro děti předškolního věku“.
Zajímavý pokus přišel nyní od společnosti PAQ Research. Ta se pokusila zmapovat nabídku a potenciální poptávku po místech ve školkách na úrovni obcí a mikroregionů. První část této analýzy dospěla k závěru, že v Česku existuje 263 oblastí, v nichž by „školkové“ děti mohly zaplnit dvě a více tříd v mateřských školách. Na některých místech, zejména v okolí velkých měst, je převis tak velký, že by vyplnil i více než 10 nových tříd.
Nápadně to připomíná problém s kapacitami středních škol. Při pohledu na celou republiku to vychází. Míst ve školkách je přes 420 tisíc, do školek chodí asi 370 tisíc dětí. Kapacity zajištěny, není si nač stěžovat. Problém je v tom, že místa ve školkách jsou už dnes jinde než lidé. Zatímco v Praze a blízkém okolí je o místa ve školkách rvačka a bez problémů by se zaplnily nové kapacity, na Rakovnicku, které je vnitřní periferií Středočeského kraje, místa často přebývají. Podobně to vypadá i na jižní Moravě, v Plzeňském nebo Moravskoslezském kraji.
Předškolní vzdělávání je ještě více než základní a střední závislé na místě, kde rodiče žijí anebo pracují. A zatímco místa, kde lidé žijí a pracují, se průběžně proměňují, velká část školkových kapacit zůstává na místě. Realističtější rozložení kapacit by bylo velmi žádoucí a také by se mělo vyplatit.
Stát se trochu snaží. Od roku 2017 je povinný jeden předškolní rok, obce mají povinnost se o nabídku a poptávku kolem školkových míst zajímat a vycházet rodičům vstříc. Od letošního května vznikne obcím, které nedokážou zajistit pro dítě místo ve školce, povinnost kompenzovat rodičům náklady například na dětskou skupinu.
Jenže mnohem větší úsilí by měly vynaložit samotné obce, zejména pokud jde o vzájemnou spolupráci na vytváření školkových kapacit. Autoři studie z PAQ Research uvádějí jako příklad dobré praxe Mateřskou školu Venkov, která vznikla spoluprací několika obcí na Tišnovsku. Tamní svazek obcí dokonce letos v září otevře další školku ve Vohančicích.
Ano, vstupní investiční náklady na vytvoření nových míst ve školkách mohou být vysoké, pro rozpočet jedné malé obce dokonce nedostupné. A dotace nejsou vždy po ruce. Právě spolupráce obcí a sdílení podobných potíží se jeví jako jediný možný recept na neduhy plynoucí z roztříštěnosti české samosprávy - zvláště, když debaty o slučování obcí jsou zjevně politicky neprůchodné.
Vytvářet místa ve školkách přitom dává smysl. Dle loňské studie think tanku IDEA znamená jedno dítě dodatečně umístěné do školky pro veřejné finance čistý přínos nejméně 46 tisíc korun ročně. Dostatečná kapacita školek znamená vyšší zaměstnanost a časovou flexibilitu rodičů, nižší výdaje sociálního systému a vyšší výběr daní a pojistného. V neposlední řadě se ukazuje, že strávit dva roky či delší dobu ve školce znamená významně zvýšit budoucí šance na kvalitní vzdělání, a tedy lepší pracovní zařazení. Zvlášť silně to platí v sociálně znevýhodněných lokalitách, ale nejen tam.
Nedostatek školkových kapacit v dosahu patří k zásadním problémům při hledání rovnováhy mezi pracovním a osobním životem, což je dnes silně rezonující téma. Dávat nedostatek školek v místech, kde lidé chtějí žít, do přímé souvislosti s nepříznivým vývojem české porodnosti v posledních letech by bylo spíše přehnané. Hlubší data o příčinách tohoto vývoje zatím nemáme, ale jeden z faktorů to jistě být může. Není náhoda, že když projekt České priority přišel s analýzou opatření, která by mohla porodnosti pomoci, nejednou se v ní zmiňuje i zlepšení dostupnosti předškolního vzdělávání. Stejný záměr je ostatně i součástí vládní Strategie rodinné politiky 2023 – 2030.
Jako v mnohých dalších oblastech, i v případě předškolního vzdělávání naráží Česko na své rezervy v oblasti sběru a analýzy dat. „Obce nesledují demografické trendy a rozvoj rezidenční výstavby,“ píše se v citované studii IDEA. Zároveň autoři upozorňují, že obce nejsou bezprostředně motivovány místa ve školkách vytvářet, protože „dodatečný výnos“ z umístěného dítěte se v jejich rozpočtu příliš neprojeví, zatímco náklady na vytváření kapacit leží z velké části na jejich bedrech.
Úprava kapacit v předškolním vzdělávání je v zájmu celé země a vyžaduje spolupráci napříč úrovněmi státní správy i samospráv. Nebude to lehké, ale vyplatí se to.
