Článek
Na první pohled se to může zdát jako banalita, ale jen máloco dnes v on-line prostředí – a nejen tam – budí tak vypjaté emoce jako parkování aut na chodnících. Největší problém je to v Praze.
A je třeba říci, že o trivialitu skutečně nejde. Jsme svědky zápolení o podobu veřejného prostoru. O to, zda bude Praha a mnoho dalších větších českých sídel přívětivá spíše k lidem-pěším, nebo k automobilům.
Zápas je to mimořádně důležitý. Nejde o nic menšího než o kvalitu života, což je množina skrývající mnoho podmnožin. Přidržíme-li se tématu parkování a nebudeme se pouštět do oblastí, jako je třeba znečištění ovzduší nebo utrpení všech v kolonách, patří sem pocit bezpečí, možnost komfortního pohybu městem pěšky, třeba s kočárkem.
Samostatnou kapitolu tvoří děti. Nedávná analýza Seznam Zpráv ostatně ukázala, jak moc se oproti době před třiceti lety zmenšila možnost jejich svobodného pohybu. Jak je chcete pustit samotné ven, když ani na chodníku nemáte jistotu, že do nich nenacouvá auto?
Nyní v tomto boji dosáhli úspěchu chodci. Městský soud v Praze se vyslovil proti rozšiřování parkovacích míst zabíráním chodníků. Po nedávném zrušení opatření, které umožnilo odebrat část chodníku pro parkování v Nerudově ulici (viz Deník N), zrušil soud podobnou možnost v Praze 4 – Nuslích v Horní ulici. Informoval o tom portál Zdopravy.cz.
Nová podoba parkování v Nuslích se dostala až k soudu.
Proměna velké části chodníku na plochu pro auta vzbudila značnou nevoli. K soudu věc popostrčila jedna z obyvatelek ulice. „Cítím velké zadostiučinění, že zvítězil zdravý rozum. Situace před naším domem je pro naše děti opravdu nebezpečná. Těším se, že bude parkoviště už brzy odstraněno,“ řekla pro Zdopravy.cz žalobkyně Tereza Czesany Dvořáková. „Snížením šíře pruhu pro chodce se chodci musí vzájemně vyhýbat vstoupením do parkovacích stání, čímž je snížena jejich bezpečnost. V případě, že podélně parkující automobil má otevřené dveře, není možné s kočárkem projít vůbec.“
Situace ale pochopitelně není jednobarevná. Na opačné straně spektra stojí reálný problém, že motoristé už dnes zkrátka nemají kde parkovat, což je mohutný průšvih, jemuž se věnovala jiná analýza Seznam Zpráv. Není se čemu divit, od roku 1995 se počet osobních aut v Česku zdvojnásobil.
Čímž argumentuje i starosta Prahy 4 Ondřej Kubín (ODS). „Obyvatelé bytových domů nemají v okolí šanci zaparkovat. Chodník je tam dostatečně široký, aby posunul auta ze silnice a zlepšil průjezdnost vozidel Integrovaného záchranného systému.“
Má za to, že rozšíření parkoviště na chodníky nezhoršilo situaci pěších. Jde podle něj o prostor tak široký, že v něm mohou nadále koexistovat.
Jiří Benedikt, který v Horní ulici bydlí, to vidí jinak a verdikt soudu ocenil: „Jsem rád, že soud potvrdil, že postup radnice byl nezákonný, a opatření zrušil. V takovýchto situacích musí radnice vypořádat připomínky občanů. A to považujeme za důležité, zejména proto, že většina obyvatel ulice automobil nevlastní nebo nevyužívá zóny placeného stání. Zato chodník jako veřejný prostor před našimi domy používáme všichni.“
Podle rozhodnutí soudu má nyní radnice 60 dnů na to, aby opatření zrušila. Může ale vydat nové.
Takto ne, vyslovil se soud.
Tolik příběh jedné pražské ulice. Může posloužit jako mustr pro další přemýšlení nad budoucností českých měst. Některé západní země – za vzor bývá dáváno třeba Dánsko – mají jasno a postupně se snaží do ulic vracet život, nikoliv je měnit na bíle šrafované odstavné plochy.
Myslím, že je to správná cesta.
Titulek této glosy říká, že bitvu o město vyhráli chodci. Bitva je použita záměrně. Jde o dílčí úspěch. Budu-li pokračovat bojovou terminologií – uznávám, že poněkud nadnesenou –, válka tím zdaleka nekončí.
A navzdory aktuálnímu rozsudku v ní zatím, mám ten dojem, jasně vítězí auta.
