Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Stavební řízení u nás patří k nejdelším na světě. Tak zněla donedávna asi nejčastější stížnost v Česku, kterou sdílel i premiér Petr Fiala. K tomu obvykle patřily odkazy na žebříček Světové banky z období před rokem 2020, podle nějž patřila Česká republika v povolování staveb ke třiceti nejpomalejším zemím světa.
Teď by se to mělo změnit. Od prvního července bude platit nový stavební zákon, který se připravoval a schvaloval sedm let, aby se poměry zlepšily. Stavební úřady jsou před tímto termínem zahlceny jako nikdy předtím. Počet žádostí například v Plzni vyrostl proti obvyklým dobám desetinásobně. Jen odstranit důsledky této záplavy potrvá na jednotlivých stavebních úřadech od tří do šesti měsíců. Stavebníci, jak je asi zřejmé, úřady nezahltili proto, že by se těšili, jak budou fungovat nové paragrafy, ale proto, že chtějí, aby se jejich projekty schvalovaly ještě podle těch starých.
Příběhu, který právě prožívá Česko, lze jen těžko rozumět. Znamená celá ta panika, že teď už budeme při schvalování staveb úplně nejhorší na světě?
Spíše jde o to, že pokud jde o výstavbu, mají Češi ve zvyku přehánět. Zdejší úřednictvo zřejmě není úplně efektivní, ovšem analýza Světové banky nemá se skutečným stavem věcí mnoho společného, jak fakticky připustila i sama Světová banka, když podobné statistiky přestala publikovat.
Záplavu žádostí o stavební povolení před termínem platnosti převratného zákona lze vysvětlit tím, že se zdejší stavebníci prostě bojí novot. Pokud to bude s novým zákonem horší než dosud, tak je lepší se předem zajistit žádostí podle starých předpisů.
Nutno připustit, že autoři nového zákona k obavám sami přispěli tím, že prosadili příliš komplexní změnu na to, aby běžný člověk, malý investor, dokázal odhadnout její dopady na svůj projekt. „Kam vede snaha o zjednodušování zákona?“ zeptal se ve své studii člen představenstva České komory autorizovaných inženýrů a techniků (ČKAIT) František Konečný a hned nabídl odpověď. Pokud měl prastarý stavební zákon z roku 1976 145 paragrafů, první polistopadový zákon z roku 2006 už byl o 53 paragrafů rozsáhlejší. A v tom fungl novém musejí inženýři nastudovat souvislosti 335 paragrafů.
Obavy nevzbuzuje jen rozsah zákona. Hlavním zadáním nové normy je zrychlení schvalovacího procesu. Při splnění některých předběžných podmínek u jednodušších staveb může investor získat stavební povolení za 30 dnů od podání žádosti na stavební úřad. Ovšem vedle procesních změn zavádí zákon i novou terminologii, v níž se i experti teprve musejí zorientovat. Dosud se například žádalo o stavební povolení. Od července bude investor žádat buď o „povolení záměru“, anebo o „povolení stavby“, přitom v některých případech může být i stavba záměrem.
Třetím rozměrem převratu ve stavebnictví je digitalizace. O povolení bude napříště možné žádat elektronicky přes Portál stavebníka. Tím se může při stavebním řízení leccos usnadnit, ovšem systém nebyl řádně vyzkoušen a okamžitě naskakuje do ostrého provozu.
K tomu přibyly komplikace při schvalování zákona. Jeho původní autorka, ministryně pro místní rozvoj z Babišovy vlády Klára Dostálová, zvolila na návrh Hospodářské komory unikátní řešení, podle kterého se zruší stavební úřady na obcích a místo nich vznikne jeden státní stavební úřad s pobočkami v krajských městech a 371 větších obcích. Je zásluhou jejího nástupce Ivana Bartoše, že připravil rozsáhlou novelu, která mimo jiné zrušila v Evropě nevídaný centralizovaný model a udržela stavební řízení blíže občanům na bezmála sedmi stovkách radnic.
Stavební zákon, který byl podle Babiše nejdůležitější normou v jeho premiérském volebním období, se tak stává zkouškou dospělosti také pro vládu. Pokud reforma stavebního řízení skončí fiaskem, od základu zpochybní ekonomickou kompetenci Petra Fialy a jeho ministrů.
„Je třeba v krátké době dohnat, co se mělo udát už před lety,“ vysvětluje nepřehlednost změn vicepremiér Bartoš. Pozitivní změny budou prý vidět, až si zákon během pár měsíců „sedne“.
