Kolik dětí ubrání školu před sloučením: Na stole je číslo 200

Ministerstvo školství počítá s tím, že se o navrhnuté hranici pro slučování škol bude na politické úrovni ještě diskutovat. Momentálně je navržené minimum pro samostatnou existenci školy 200 žáků. Výjimkou jsou obce, kde je jen jedna škola, a školy pro jazykové menšiny.

„Jelikož jde o tvrdou regulaci, tak očekávám, že se ve Sněmovně povede debata o hranici nebo o periodě, kdy se posuzuje splnění hranice,“ řekl na konferenci organizace EDUin pro zřizovatele náměstek ministra školství Jiří Nantl (ODS). Doba, ve které se bude posuzovat splnění limitu, má být podle návrhu resortu tříletá.

Už připomínkové řízení přitom bylo velmi turbulentní. Svazy obcí i některé kraje se postavily proti novele.

„Možnou variantou by bylo nastavení minimálního počtu dětí u MŠ jinak než žáků u ZŠ, kde lze uvažovat v případě MŠ o minimálním počtu 50 dětí a u ZŠ nastavit minimální počet 153 žáků. Limit 200 dětí/žáků je extrémní, když doposud stát nenastavil spodní hranici,“ uvedl například Plzeňský kraj.

Sdružení místních samospráv pak na příkladu Pardubic ukázalo, že by reforma dopadla na 29 zdejších mateřských škol ze 30 a k tomu i na dvě základní.

„Týkalo by se to spíše obcí městského typu,“ potvrzuje Nantl, že právě na školy ve městech novela míří nejvíce.

Odborníci přitom dlouhodobě upozorňují na to, že máme příliš roztříštěnou školskou soustavu. Ani 100 dětí nechodí do poloviny obecních škol a devět z deseti zřizovatelů řídí jen jednu školu. Tenhle systém je nejen neefektivní z pohledu financování, ale také kvůli zavádění inovací nebo reforem.

„Naprosto souhlasím s plánem ministerstva trochu omezit nejmenší školy, ale hlavním řešením je spolupráce v regionu, tam bych sázel na místní školskou správu a společenství obcí,“ popisuje sociolog a člen Národní ekonomické rady vlády Daniel Prokop.

Obce, které se například do sloučení všech mateřských škol pod jednu právnickou osobu pustily, si přitom změnu vesměs pochvalují. Dá se tak podle nich vzdělávání na místní úrovni lépe řídit.

Paralelně se ale připravuje další změna, která také na malé školy dopadne. Peníze na nepedagogické pracovníky by už od příštího školního roku neměly jít škole, ale obci, která si pak bude školní jídelnu, úklid nebo správu budovy řešit sama.

„Pokud půjde o konstantní částku na žáka, tak na změně vydělají velké školy. Křičet a zoufat si budou malé školy, to je jasné,“ popisuje ekonom a poradce premiéra Daniel Münich, jak vychází případné převedení nákladů do rozpočtového určení daní.

Ohledně tohoto bodu ale zatím všichni tápou. Nejsou jasné ani základní kontury toho, jak by převod měl fungovat. Jen obecný mechanismus – finance by měly proudit skrze navýšení rozpočtového určení daní.

Rozhodnuto není, ani jestli Ministerstvo školství půjde cestou novely školského zákona, nebo se změna přilepí k právě projednávané novele zákona o rozpočtovém určení daní, která je už ve Sněmovně.

„To, co se spustilo, je někde uprostřed hodnocení dopadů regulace, což je systém, jak by měly vznikat zákony,“ dodává Münich, že takhle obrovská změna by měla být správně vyčíslená, aby bylo jasné, jaký má dopad.

Nehledě na aktuální projednávání se ale do změny pustili od letošního školního roku v Sulicích ve Středočeském kraji. Obecní společnost tady obhospodařuje kuchyň, správu budov nebo účetnictví pro všechny zdejší školy.

„Naše motivace nebyla jen ekonomická, ale i provozní. V rámci obce naší velikosti je sdílení pracovních míst efektivní. Platili jsme pět milionů ročně jako příspěvek školám nad rámec toho, co dostávají od státu. Z těchto peněz ale dokážeme všechno teď zajistit kvalitněji a jednodušeji,“ říká starosta Petr Čuřík, že se ve 2,5tisícové obci například výrazně zlepšila kvalita školního stravování.

Jak ale upozornili v debatě zástupci krajů i další odborníci, problém navrhovaných změn spočívá v tom, že k nim nejsou zřizovatelé motivovaní. Jakákoliv změna, která vede k efektivnějšímu fungování, totiž v současném systému směřuje k tomu, že na to finančně obec a škola doplatí.

Stejně tak i chystané změny postrádají jakýkoliv finanční motivační prvek, který by odměnil takové školy a obce, které se budou snažit nabídnout kvalitní výuku nebo stravování, a přitom fungovat co nejúsporněji.