Kilometry zarostlého potoka starostu děsí. „Není náš, co můžeme dělat“

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Kotelna základní školy ve Velkých Losinách. Město ji používá jako garáž údržby a skladuje tu kamení na zimu. V rohu nově přistavili kontejner s pískem a vedle násypku.

„Kluci od hasičů tu chystají pytle s pískem. Zatím jich mají 94, ale během dneška, nejpozději zítřka jich naplní 350. Dalších 100 pytlů jsme ještě přiobjednali,“ popisuje neuvolněný místostarosta Karel Minařík, který si po obědě odskočil ze své civilní práce, aby na plnění pytlů dohlédl.

Největší škody může podle něj způsobit rozvodněná řeka Desná, a to na panelovém sídlišti v jižní části města. Vloni tam voda zaplavila sklepy.

„To je ale nic proti tomu, co se nám sem řítí. Nejhorší záplavy jsme zažili v devadesátém sedmém, kdy povodeň trhala mosty a Velké Losiny byly úplně odřízlé od světa,“ vzpomíná místostarosta.

Místa, kam Jan Novák vyrazil na reportáž:

Tehdy prý v Jeseníku během tří dnů spadlo 550 mm srážek. O víkendu meteorologové předpovídají 450 mm srážek.

„A také vůbec nevíme, co velká voda udělá s okolními potoky,“ krčí rameny Karel Minařík a dodává, že nejlepší je to vidět osobně. Sedáme tedy do auta a jedeme se podívat na mostík přes potok Losinka. Po proudu je koryto úhledně vyčištěné, proti je zcela zarostlé vysokou trávou a vzrostlými stromy. Po obou stranách potoka stojí rodinné domy.

„Teď si představte, že takhle zarostlé je to tři kilometry proti proudu. V devadesátém sedmém tu bylo vody po silnici. Naplavené stromy poplavou a zarazí se o most, udělá se hráz. Buď to most vydrží nebo odplave pryč. Každopádně voda se může rozlít do okolních domů,“ popisuje pravděpodobný scénář.

Proč město koryto nevyčistilo?

„To není naše, to patří Lesům. Během tří let jsme jim napsali asi patnáct výzev, měli jsme několik schůzek, prý mají nějakou projektovou dokumentaci, ale v reálu se nestalo nic,“ krčí rameny místostarosta a doufá, že to dopadne dobře.

V kanceláři starostky Loučné nad Desnou Petry Harazínové zasedá krizový výbor. U stolu, na gauči a židlích kolem sedí deset lidí. Zástupci obce, hasičů, horské služby, techniků a dalších. Příprava na největší deště za posledních sedmadvacet let je v plném proudu. Účastníci si postupně odfajfkovávají, co už mají hotové.

„Powerbanky jsou nabité, k dispozici jsou čtyři elektrocentrály, kanystry s benzinem jsou plné, pitná voda, léky, jídlo zajištěno,“ zní v místnosti. Referentky mezitím rozdávají kartičky s důležitými telefonními kontakty.

Členka krizového výboru hlásí, že skauti a další dobrovolníci jsou připraveni kdykoliv, kdekoliv a s čímkoliv pomoct. Ubytovatelé v obci nabídli přes sto míst k přespání pro lidi, kteří by se museli evakuovat. Štáb si kontroluje, kolik obecních aut mají k dispozici, zdali je připravena technika včetně pil a seker. Ujišťují se, že ještě dnes dorazí tisíc pytlů s pískem a další dva tisíce jsou k mání.

Věcnou diskuzi sem tam protne odlehčení. „Musíme udělat velký nákup do krizového štábu. Včetně rumu,“ zasměje se osazenstvo. Smích střídá opět konstruktivní jednání.

Je třeba ještě rozeslat občanům SMS zprávy, napsat informace na webové stránky a sociální sítě obce. A hlavně: Udělat seznam převážně starších lidí, kteří by se mohli ocitnout v problémech. Porada trvá zhruba třicet minut.

„Jsme připraveni. Nechci říct, že na vše, ale jsme připraveni,“ končí schůzku starostka Petra Harazímová. I ve zdejší obci se více než vylití řeky bojí potoků z okolních kopců.

„Předpokládáme, že koryta budou naplněná, půda nebude vsakovat. Postupně to bude téct ve velkém směrem k nám do údolí,“ predikuje. V devadesátém sedmém roce byla Loučná nad Desnou jednou z nejpostiženějších obcí v Jeseníku.

„Spadly domy, ucpaly se mosty, na mnoha místech nebyla silnice, železnice odjela úplně pryč, škody na majetku byly obrovské,“ vzpomíná starostka Petra Harazímová. A je přesvědčena o tom, že tentokrát jsou připraveni lépe.

Přes kopec, dvacet minut jízdy autem, leží obec Jindřichov. Starosta Radek Schwarzer zrovna vychází z radnice. Ač je ještě světlo, v ruce má baterku.

„To mám na noc. Si myslíte, že budu spát? Ne, budu hlídat, projíždět obec, kontrolovat toky, jestli je všechno v pořádku,“ mává s baterkou starosta.

Vše, co bylo v jejich silách, prý už udělali.

„Máme napytlováno. 400 pytlů je hotových, dalších 300 objednaných. Dokázali jsme sehnat těžkou techniku včetně šesti bagrů, kdyby se to na přítokách ucpávalo. Vytápíme tělocvičnu, krizové centrum budeme mít v bývalé restauraci. Hasiči jsou v pohotovosti, zastupitelé v pozoru, obyvatelé jsou informovaní,“ sděluje klidným hlasem starosta.

I on má však strach z rozvodněných potoků, sesuvů půdy, ale i z větru, který může lámat stromy v okolí.

„Navíc mohou přijít povodně ze strání, odkud bychom to nečekali,“ dodává.

Od největších povodní v roce 1997 se obec velmi změnila a starosta přiznává, že nikdo pořadně neví, co velká voda udělá tentokrát a kudy se případně povalí.

„Sami jsme v očekávání, co se bude dít. Ale připraveni jsme. Tedy doufáme, že jsme,“ nechce nic zakřiknout. A odchází ještě zkontrolovat pytle s pískem.