Článek
Útoky žraloků, při nichž zemřely dvě turistky, ochromily část egyptského pobřeží. Úřady uzavřely pláže Hurgády poté, co žralok smrtelně zranil 68letou Rakušanku. Usmrcena byla i rumunská turistka, zda šlo o stejného žraloka, není jasné.
Český filmový producent Steve Lichtag, který natočil řadu dokumentů o chování žraloků, radí pokusit se zasáhnout útočícího žraloka do čumáku.
„Je to, jako když praštíte do počítače, on je v tu chvíli totálně zmatený a neví, co se děje. Tím si kupujete drahocenné vteřiny na to, zdekovat se. Ale žraloka to neodradí nadlouho, jsou urputní,“ popisuje v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Já se hned na začátek zeptám. Někde v hlavě nosím, že žralok se má praštit do čumáku. Je to pravda?
Je to pravda. S tím jsem dokonce do Česka před 20 lety přišel já, když jsem točil svůj první velký film o žralocích bílých v Jižní Africe. A opravdu to bylo to jediné, co jsme používali, když už to bylo trošku na krev.
A to je pro něj bolestivé?
Jemu to nepůsobí žádnou bolest. Ale všichni žraloci na rypci mají Lorenziniho ampule, což jsou takové sonary. A to je, jako když praštíte do počítače, on je v tu chvíli totálně zmatený a neví, co se děje. Pak jsou samozřejmě ještě další místa, která jsou u žraloka zásadní. Například oči, na ty on si dává velký pozor, nebo žábry. Takže tam se snažit uhodit nebo dloubnout.
Dejme tomu, že se podaří žraloka nějak šikovně zasáhnout. Co pak? Plavat co nejrychleji pryč?
To je přesně ten okamžik, kdy si kupujete drahocenné vteřiny na to, zdekovat se. Ono to žraloka neodradí nadlouho, jsou urputní, a když si do něčeho chtějí kousnout, vrátí se. On udělá takový oblouk, v uvozovkách si to srovná v hlavě a zkusí to znovu.
Teď se bavíme o situaci, kdy už je žralok vzdálený na dotek. Ale existuje nějaká strategie, co dělat, když se teprve blíží? Něco podobného, jako když se k vám blíží medvěd a podle rad máte dělat, že jste co největší.
Rozhodně to nefunguje jako u medvědů, že roztáhnete ruce, poskakujete a křičíte.
Takže je lepší zachovat klid a moc sebou neházet?
Určitě. Chce to zklidnit se, pořád ho pozorovat a mířit směrem k pobřeží nebo lodi. Když opravdu připluje, tak se zastavit úplně, nemáchat rukama, nekopat nohama. To jsou všechno věci, které bohužel predátora vyprovokují k přímému útoku.
To ale platí, pokud patříte k těm šťastlivcům, kteří žraloka vidí. Ale většina těch útoků začne tak, že ho plavec nevidí. Plave si, aniž by tušil, že už třeba posledních deset minut ho žralok vedle něj nebo pod ním pozoruje.
Steve Lichtag
Steve Lichtag je český filmový producent, režisér a spisovatel. Jeho původní jméno je Zdeněk Loveček, změnil si ho za svého života v USA. Natočil řadu filmů a dokumentů, z nichž značná část se týkala podmořského života a konkrétně žraloků. Jeho celovečerní dokument Carcharias – Velký bílý měl premiéru v roce 2001 na NBC. Je prezidentem nadace Crystal Planet, zaměřené na ochranu podvodní flóry a fauny.
Pod ním? Já asi žiju v takové filmové představě, že se objeví na horizontu ta ploutev, která mě varuje.
Pro plavce je to složité. My potápěči máme výhodu, že jsme pod vodou, máme rozhled a jsme s tím žralokem téměř jako rovný s rovným. Vidíme ho a můžeme reagovat, poznáme už, co má žralok za lubem.
Když okolo vás plave v klidu a jenom krouží, tak je zvědavý a eventuálně odplave. Když začne mít rychlé, trhavé pohyby, tak už začíná být nebezpečný. Může se přiblížit na dotek, lehounce se vás dotkne, opíše takovou osmičku a znova. Pluje blíž a blíž do okamžiku, kdy se rozhodne, že vás tedy ochutná. Není to tak, že žralok připluje a rovnou vás kousne. To se nestává.
Když už dojde k přímému útoku, mám vůbec jako člověk nějakou šanci?
Šanci máme, ale záleží spíš na štěstí. Když už se do vás zakousne, žádné bouchání do čenichu nepomůže. Pak už jedině opravdu hledat ty oči a žábry, to je jediná šance. Ale když už na vás přímo zaútočí, je všechno špatně. I když většinou jsou to omyly, žralok si myslí, že jste lachtan nebo želva, člověk už je na něj docela velké sousto.
Vy sám jste se dostal do takové situace, kdy jste se musel bránit žralokovi?
V Jižní Africe jsme to dělali standardně. Ale tam jsme točili velké bílé žraloky bez klecí, mají 1,5 tuny a to už je jiná hra. Já jsem většinou používal podvodní box, ve kterém byla kamera, takže jsem ho praštil tím. U takhle velkých žraloků je to buď, anebo – tam už nechcete čekat, jestli si jde kousnout, nebo vás jen očuchat. Tam už bylo spíš lepší jít mu naproti a majznout ho rovnou. Sdělit mu: hele, já nejsem žrádlo, já tady jenom točím film.
Došlo teď ke dvěma útokům za sebou. Mají se lidé obávat, nebo je to spíš náhoda?
Je to spíš o náhodě. Je podle mě téměř stoprocentní, že u obou útoků šlo o toho samého žraloka. Buď byl hladový, nebo možná lehce vyšinutý, což se taky může stát. Koneckonců žijeme v době nestandardních podmínek pro životní prostředí, oceány se oteplují. Všechno se tam mění, žraloci přicházejí hodně blízko.
V momentě, kdy přijdou prázdniny a jsou tam statisíce čvachtajících se rozjásaných turistů, tak se může stát, že se žralok dostane k takové „jednohubce“. Kromě toho si myslím, že ta paní z Rakouska šla do vody v opravdu špatnou dobu. Se západem slunce už predátoři vycházejí na lov.
Takže byste radil držet se spíš u pláže a přes den.
Večer už jděte radši na drink do baru. Nedoporučuji, aby někdo chodil do moře k večeru. Já sice nemám problém se potápět v noci s baterkou, ale jako plavec večer do moře taky nechodím.
