Vznikla první queer divadelní pohádka. Princ v ní vymění princeznu za muže

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Bylo nebylo jedno království. Žije v něm královna se synem, který by se měl oženit. Mladý následník trůnu si ale ze všech princezen žádnou nevybere. Zamiluje se totiž do jiného prince.

Tak začíná nová pohádka Princ & Princ brněnského divadla Polárka, která se snaží dětem nenásilně ukazovat queer tematiku.

„Je potřeba reflektovat témata, která přináší náš každodenní život, a divadlo pro děti by nemělo tvořit žádnou výjimku,“ vysvětluje volbu titulu umělecký šéf Polárky Jiří Hajdyla.

Menšiny podle něj v dětských představeních na divadelních prknech prakticky nemají zastoupení. „Děti jsou velmi citlivé k tomu, co se děje kolem nich, a také k tomu, co se odehrává v nich samých. Zastoupením různých podob vztahů a identit v pohádkových příbězích vedeme děti k respektu k druhým a k lepšímu pojmenování vlastních potřeb,“ zdůrazňuje.

Pohádka vznikla na motivy stejnojmenné knihy nizozemských autorek Lindy de Haan a Stern Nijland. Princové se v ní vezmou, jedou na svatební cestu do džungle a nakonec se z nich stane rodina s dítětem.

„Vztah dvou princů obnáší stejné věci jako vztah prince a princezny – pijí spolu kakao, podporují se, když se spolu bojí v džungli, pohádají se během stavby stanu, usmíří se, radují se, objevují svět,“ popisuje Marcela Poláčková, psycholožka a metodička v oblasti sexuálního a genderově podmíněného násilí z organizace Konsent, která se na tvorbě představení podílela.

„Tím, že dítě na představení vezmeme, mu předáváme informaci, že je s námi v bezpečí, ať už je jeho sexuální orientace jakákoliv. Současně tím v dětech podporujeme respekt k lidské rozmanitosti, což slouží jako prevence násilí,“ dodává.

V souvislosti s podobnými akcemi nebo materiály pro děti vyvstává otázka, kdy je vhodné děti s queer tematikou seznamovat.

Podle psycholožky Simony Hoskovcové děti začínají sexualitu a tím pádem i homosexualitu vnímat zpravidla v předškolním věku. Právě tehdy je podle ní vhodná doba jim některé věci vysvětlit. „Nejlepší je prostě reagovat na přirozený zájem dítěte. Není potřeba mu to téma vnucovat, ale je dobré pravdivě odpovídat ve chvíli, kdy ho to začne zajímat,“ myslí si.

Upozorňuje, že děti v předškolním věku kopírují názory a postoje rodičů. „Když půjdu s dětmi na procházku a potkáme dva muže, kteří se drží za ruce a líbají se, můžeme říct: ,Fuj, to by se nemělo.‘ Anebo říct: ,Jako se má ráda máma a táta, takto se mají rádi tito dva pánové.‘ Dítěti svými komentáři dávám návod, jak o tom přemýšlet,“ vysvětluje.

Psycholožka Radana Rovena Štěpánková se přimlouvá za pozdější věk. Queer tematiku podle ní děti začnou lépe chápat, až když pohlavně dospívají. „Do 10 let se holky kamarádí s holkami, kluci s kluky. Obvykle neprobíhá žádná větší sexuální interakce. Pohlavní dospívání začíná většinou spíš od 12 let, mentálně občas dříve,“ shrnuje.

I ona však zdůrazňuje, že o této tematice by se mělo s dětmi mluvit především přirozeně. „Myslím, že dětem nevysvětlujeme ani to, že se má tatínek s maminkou rádi jinak než kamarádi,“ podotýká.

Někteří kritici argumentují tím, že malé děti mohou být z podobných pohádek zmatené. To ale Poláčková z Konsentu odmítá. „Děti přijímají svět tak, jak jim ho předáváme. Pokud jim odmalička ukazujeme svět v celé jeho rozmanitosti a mluvíme o rozmanitosti s respektem, pak není důvod pro zmatek,“ myslí si.

„Jakmile si začnou všímat, že existují různá vztahová uskupení, nebo sami začnou během dospívání objevovat svoji sexualitu, mohou být zmatení spíš z toho, že je to na světě jinak, než jsme jim tvrdili,“ dodává.

V příběhu, který uvedlo divadlo Polárka, se mimo jiné objevuje mluvící královská kočka. „Skutečně je pro někoho láska mezi dvěma princi více matoucí než mluvící zvíře?“ ptá se Poláčková. „Pro děti ve věku od pěti let, kterým je inscenace určená, totiž určitě ne. Ty zvládnou i kočku i prince.“

Psycholožka Hoskovcová nicméně upozorňuje, že některé věci - jako třeba hledání vlastní identity - mohou být pro děti v období dospívání náročnější.

„Větší svoboda vždy znamená taky větší zodpovědnost za volbu a větší komplikace. Předškolní děti různorodost vnímají velmi přirozeně. Ale musíme počítat i s tím, že s velkou svobodou si v pubertě budou vybírat trošku složitěji. A možná i pro mě jako rodiče to bude náročnější,“ podotýká.

Poláčková doplňuje, že queer lidé jsou v médiích stále často nedostatečně reprezentovaní a vykreslovaní stereotypně. „Proto jsou inscenace jako Princ & Princ velmi důležité – nabízí totiž pozitivní nestereotypní reprezentaci a ukazují všednost queer vztahů,“ zdůrazňuje.

S tím souhlasí i psycholožka Hoskovcová. „Když kultura dává vzniknout podobným věcem, dává najevo, že se tomu nebrání. Ukazujeme tím, že ten fenomén existuje a že ho přijímáme. To, co dítě obklopuje, vytváří jeho představu světa,“ vysvětluje.

Dodává, že právě v předškolním věku je důležité vést děti k respektu vůči odlišným lidem. „Předškolní děti velmi snadno odlišnost přijmou. Potom i v dospělém věku budou mnohem snáz umět komunikovat s někým, kdo je odlišný,“ říká.