Kdo dnes v Česku nemá práci, je líný. 45 tisíc složitých příběhů

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Tady je práce hromada, kristepane, všichni děláme, máme novou hospodu, tam i uklízečka bere třicet tisíc,“ hlásí Jiří Šefčík, starosta Ošelínu na Tachovsku.

V jeho obci o 167 obyvatelích je přitom podle únorových dat Úřadu práce dvacet lidí bez zaměstnání. Ošelín tak vykazuje téměř 20procentní míru nezaměstnanost a patří mu čtvrté místo v aktuálním celostátním žebříčku obcí s nejvyšším podílem lidí bez práce.

Starosta Šefčík vysvětluje rozpor mezi papírovou nezaměstnaností a skutečností kombinací několika faktorů. „Mám tady zhruba třicet černých duší zapsaných na úřadě. Měli jsme jednoho majitele, který vlastnil bytovku a přihlašoval sem nepřizpůsobivé osoby. Odkoupili jsme ji, ale černé duše zůstaly dál přihlášené, všichni pracují, ale vedou se jako nezaměstnaní,“ popisuje.

Analýza je součastí cyklu Jak se žije v Česku, který po celý rok bude mapovat život ve městech a obcích:

Dojem, že v Česku si „najde práci každý, kdo pracovat chce“, si lze navíc snadno utvořit i z celorepublikových čísel o nezaměstnanosti a evropského srovnání. V únoru úřady práce evidovaly 282 508 uchazečů o práci. A vedle toho nabízely 283 097 volných míst.

Zároveň Česko vykazuje dlouhodobě nejnižší nezaměstnanost v Evropě. Lednová je podle dat Eurostatu 2,5 procenta. Druhé Polsko má 2,8 % a třetí Německo 3 %.

„Můžeme se plácat po zádech, říkat si fajn a nedělat nic. Nebo si přiznáme, že ten ukazatel nám neříká celou realitu, nepopisuje celý příběh,“ říká Jakub Malý, ředitel výzkumné agentury IPSOS, v rozhovoru pro Seznam Zprávy. Volá po tom, abychom se více zabývali lidmi, kteří nemají možnost nebo vůli se do pracovního procesu zapojit.

„Za sebe vnímám, že v Česku je daleko menší uznání potřeby podpory lidí. Řekne se, že je nabídka práce, tak jak to, že nemakají,“ zmiňuje Lucie Trlifajová sociální antropoložka, která se dlouhodobě zabývá bariérami na trhu práce.

V průzkumu IPSOSu nezaměstnaní uváděli, že hlavní příčinou jsou zdravotní problémy, výchova dítěte nebo péče o člena rodiny.

V kostce jde o zbylé problémy českého pracovního trhu: nerad se přizpůsobuje pracovníkům. Očekává se, že se přizpůsobí pracovníci.

Podle expertů, které oslovily Seznam Zprávy, reprezentují tito lidé často složitě provázané problémy. „Jde o mladé lidi zejména bez praxe, starší pracovníky, zdravotně znevýhodněné, lidi s nízkým vzděláním, abychom zmínili alespoň ty hlavní. Ve většině případů nejde ale o takto jednoduché individuální znevýhodnění. Problémem je jejich kombinace. K tomu přistupují další znevýhodnění, jako je diskriminace, život v sociálně vyloučené lokalitě nebo zatížení exekucí,“ načrtává profil typického nezaměstnaného Tomáš Sirovátka, vedoucí Oddělení trhu práce z Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí.

Zašmodrchanost nezaměstnanosti lze ilustrovat na obcích s rozšířenou působností, které dlouhodobě trpí vysokým podílem lidí bez práce.

Karviná vykázala v lednu 9,5procentní nezaměstnanost. Orlová 8,9procentní a Havířov 8,5 procent. Jde o města, která mají problém dlouhodobě.

„Tato města byla postavená na těžbě černého uhlí. Jakmile těžba skončila nebo byla drasticky utlumena, spousta lidí z území odešla a část se v posledních 10 až 15 letech přesunula do postproduktivního věku. Město a okolí dnes nedokáže nabídnout moc zajímavých pracovních příležitostí, z toho důvodu lidé odcházejí za prací jinam,“ vysvětluje Michal Urban, ředitel Divize podnikatelského prostředí agentury CzechInvest. Zmiňuje, že v dané oblasti je i nejnižší podíl živnostníků v celé zemi.

Urban dodává, že region má negativní image, protože se v médiích objevuje právě v souvislosti s nezaměstnaností. „Jedním z důsledků je, že se tam mladí lidé moc nehrnou. Zároveň v regionu spadly ceny nemovitostí. Toho využily nízkopříjmové skupiny a sociálně slabší. Mezi nimi je vyšší incidence nezaměstnaných,“ zmiňuje odborník z CzechInvestu.

Kateřina Beránková, mluvčí Úřadu práce, zmiňuje, že právě koktejl strukturálních problémů a složení obyvatelstva způsobuje, že je v daném regionu řada lidí ohrožena dlouhodobou nezaměstnaností. „A to zejména kvůli bariérám, jako je nedostatečné vzdělání, věk padesát plus, zdravotní omezení nebo třeba exekuce. V řadě případů se hendikepy kumulují. Velké procento uchazečů o zaměstnání tvoří osoby s nemocí z povolání pobírající rentu,“ zmiňuje mluvčí. V důsledku těžké práce v hornictví a průmyslu má řada zdejších uchazečů o práci zdravotní omezení.

Podrobněji: v Karviné má zhruba 40 procent uchazečů o zaměstnaní základní nebo žádné vzdělání, stejně tak jsou čtyři z deseti ve věku nad padesát let a 49 procent uchazečů je v evidenci déle než rok.

V Orlové je 55 procent uchazečů bez práce více jak rok. A Havířov má specifikum – téměř 20 procent uchazečů pečuje o dítě do 15 let.

Specifickým potížím čelí i Broumov a Tanvald. Obě obce s rozšířenou působností vykazují vysokou míru nezaměstnanosti, a navíc meziročně citelně poskočily. Broumov o 1,3 procentního bodu a Tanvald o procentní bod.

„Tanvald dlouhodobě vychází jako hospodářsky slabý region. V posledních letech klesají významně počty lidí v produktivním věku. Přesto se ale nezvyšuje soběstačnost území. To znamená, že spolu s lidmi mizí i pracovní příležitosti,“ vysvětluje kořeny problému Michal Urban z CzechInvestu.

Kateřina Beránková z Úřadu práce doplňuje, že Tanvald se vypořádává také s porevolučním úpadkem sklářského a textilního průmyslu.

Broumov pak trpí na geografickou odloučenost. „Špatná infrastruktura komplikuje nejen dojíždění za prací, ale v jejím důsledku do regionu nepřicházejí nové firmy. Velký podíl na obyvatelstvu tvoří obtížně zaměstnatelní obyvatelé,“ shrnuje problémy obce s rozšířenou působností na severu náchodského okresu mluvčí Úřadu práce.

Michal Urban pak dodává, že Broumovsko je limitované i tím, že jde o chráněnou krajinnou oblast, která přísně reguluje průmyslový rozvoj.

Obrovský skok zažila z pohledu nezaměstnanosti za poslední rok zhruba stohlavá obec Pístina u Jindřichova Hradce.

Loni v únoru vykazovali, že u nich není ani jeden člověk bez práce. Letos jich je 24. Rázem tak mají bezmála 40procentní nezaměstnanost. Vysvětlení?

„Žádné propouštění. Poskočili jsme šeredně, protože máme málo obyvatel a dostává nás to do nepěkných čísel. Na našem správním území je domov Jihočeského kraje, kde jsou umístěné uprchlice z Ukrajiny. A to je přesně ten vlivový faktor,“ vysvětluje starosta Antonín Fišer. Na území jeho obce je ubytováno kolem 70 válečných uprchlíků s dočasnou ochranou.

Stejné vysvětlení nabízí i starosta Církvice u Kolína Miroslav Nepraš. I v jeho obci stoupla nezaměstnanost z jednoho procenta loni v únoru na letošních 14,6 procenta.

Mluvčí Úřadu práce Beránková potvrdila, že uchazeči o práci s dočasnou ochranou se mohou do statistik nezaměstnanosti propsat. Celkově v únoru úřady práce evidovaly 15 740 uchazečů s dočasnou ochranou, v zemi s tak nízkou nezaměstnaností, jako je Česká republika, proto jde o novou početnou skupinu, která může zásadně hýbat se statistikami, obzvlášť na úrovni obcí.

Dlouhodobým problémem českého pracovního trhu jsou padesátníci. V lednu bylo 71 461 nezaměstnaných ve věku mezi 50 až 60 lety. Čtyřicátníků je bez práce 65 205 a šedesátníků 31 396 lidí.

„Jde přitom o kombinaci nevýhod, s věkem je to zdravotní znevýhodnění, nedostačující či zastarávající kvalifikace,“ říká Tomáš Sirovátka z Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí. Je to i důvod vysokého podílu předčasných důchodů.

Hana Čepová, spoluzakladatelka organizace Právě teď, která se zaměřuje na problematiku stárnutí, vysvětluje, že se na pracovním trhu a u zaměstnavatelů stále drží předsudky. „Když se budete neformálně bavit s personalisty, tak vám řeknou, že lidé padesát plus jsou méně výkonní. Že s věkem ubývá motivace. A zároveň protože mají praxi a mají vzdělání, tak chtějí větší peníze,“ říká Čepová. Takové vnímání padesátníků se bude muset změnit už jen kvůli demografii a stárnutí populace.

Právě lidem v předdůchodovém věku by měly pomoci zkrácené úvazky. Nově od února přitom platí pětiprocentní sleva na sociálním pojištění. Ministerstvo práce a sociálních věcí si od toho slibuje, že se podaří rozhýbat v Česku flexibilní pracovní úvazky – což by v důsledku mělo pomoci například lidem padesát plus, ale i ženám pečujícím o menší děti.

Dva a více roků bez práce bylo v lednu v Česku přes 45 tisíc lidí. Podle Trlifajové je šmahem nelze označit za lenochy. Kořeny problému jsou hlubší. „Může to být menší ochota zaměstnávat Romy a k tomu exekuce, které problém násobí,“ upozorňuje antropoložka. Přidává i lidi s psychickými problémy.

„Moc s tím neumíme pracovat. Někdy jsou to psychické choroby, jindy to není přímo diagnostikované jako choroba. Může se to projevovat i jako velmi nízké sebevědomí nebo konfliktnost. Může se to projevovat tak, že jsou pak odepisovaní v kolektivu nebo jsou vnímaní jako líní,“ říká. Znovu akcentuje, že jde o prolínání více problémů: věk, lokalita, zdravotní komplikace, sociální zázemí.

Trh práce v České republice se tak bude muset změnit. „Upozorňují na to predikce statistických úřadů napříč Evropou a souvisí to i s problematikou, že se bude muset posouvat věk odchodu do důchodu ze spousty různých důvodů,“ míní Čepová.