Každý přece sype, ne? říká nyní už „čistý“ muž. Bral až 20 prášků denně

„Kdybych si tady před vámi dal tři panáky vodky, co byste si pomyslel? A co kdybych si vzal prášek? Tak si nemyslíte nic,“ vysvětluje v kavárně v pražském obchodním centru čtyřicátník Jakub, o co je společensky přijatelnější závislost na lécích.

Má své bohaté zkušenosti. Ze závislosti na alkoholu si udělal odbočku k závislosti na benzodiazepinech, tedy lécích pro laiky známých spíše pod názvy Neurol nebo Lexaurin.

„Někdo tomu říká benzáky, někdo klepky, jak se vám bez nich klepou ruce. Poprvé jsem se k tomu dostal na detoxu. Většinou se k tomu lidi dostanou tak, že to mají od nějakého doktora,“ říká Jakub.

Vypráví, že prášky na uklidnění ze skupiny benzodiazepinů působí na receptory podobně jako alkohol a často se právě i s alkoholem kombinují. „Zobnete prášek a něčím to zalejete. Nejideálnější je to zapít chlastem. Říkám tomu vymaž paměť, sebevražedné kombo. To je nejhorší, co můžete udělat. To vás vypne,“ říká.

Vypráví, že kombinací si člověk navodí stav, kdy nepřemýšlí a druhý si s ním může dělat, co chce. „Pokud jste při vědomí, velmi často to dopadne tak, že odpadnete,“ líčí.

Nejde přitom o okrajový problém. Jak upozorňuje zpráva z letošního října, kterou zpracoval tým kolem národního koordinátora pro protidrogovou politiku Jindřicha Vobořila, jsou jedněmi z nejčastěji zneužívaných léků právě benzodiazepiny.

„Distribuce benzodiazepinů v Česku je odhadována na 43 milionů definovaných denních dávek, v přepočtu na jednoho obyvatele to znamená čtyři až pět dávek benzodiazepinů ročně,“ stojí ve zprávě.

Jakuba množství nepřekvapuje. „Každý přece sype, ne?“ říká se smutným úsměvem a nejvíc se bojí o náctileté, u nichž je to podle něj stále běžnější.

Nejčastěji přitom podle zprávy lidé zneužívají léky napsané lékaři a mluví o takzvaném „doctor-shoppingu“.

Jakub si závislostí na sedativech prošel před několika lety. Nasadili mu je jako léčbu, když skončil v nemocnic kvůli závislosti na alkoholu. Do něj spadl zčásti kvůli práci, pracoval dříve v médiích.

„Pamatuji si, jak jsem dostal čtyři prášky, a pak si nepamatuji nic. Tam jsem poprvé objevil kouzlo benzodiazepinů,“ vzpomíná.

Když vyšel z nemocnice, tak už si pamatoval, že mu benzodiazepin dělá dobře. A ačkoli lékaři zdůrazňovali, že je třeba dbát předepsaných dávek a v žádném případě si je nezvyšovat, ukočírovat vlastní hlavu je těžké.

„Když jste psychicky na dně a víte, že ten prášek vám pomůže, tak lidský mozek si pamatuje. Neřekne: Jdi si zaběhat, medituj, dej si ledovou sprchu. To trvá dlouho, lidský mozek si řekne o nejkratší cestu.

Léky si rychle sehnal nejdříve u lékařů. „Samozřejmě jsem měl svého psychiatra a ten mi řekl, že mi to nenapíše, zareagoval dobře. A já jsem se měl jít léčit. Šel jsem ke svému praktikovi, ten nevěděl, že jsem byl závislý na alkoholu. Předepsal mi to,“ říká Jakub.

Postupem času ale léky od doktorů přestaly stačit. „Když prášků jíte pět denně a v balení je jich 20, tak nemůžete jít za čtyři dny za praktikem. To by věděl, že je problém. Tak si skočíte k jinému psychiatrovi. V pondělí jsem byl u jednoho s akutním problémem a ve středu jsem se objednal k druhému. A máte dvě balení za tři dny,“ vzpomíná Jakub.

Národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil vysvětluje, že lékaři to mohou odhalit, ale znamená to více administrativy.

„Všechno je v registru. Když si někdo přijde říct o tyto léky, tak je užitečné, aby lékaři udělali o několik vteřin více administrativy a zjistili, jestli už je nemá pacient odjinud,“ říká a zdůrazňuje, že zájem by na tom měly mít i pojišťovny, protože vzniklé závislosti stojí více peněz.

Dnešní čtyřicátník Jakub potřeboval postupně deset a následně i 20 prášků denně a to už fakticky znamenalo každý den být u psychiatra.

„Takže je sháníte. Pamatuji si, jak mi je jednu dobu někdo posílal poštou. Krabička nebyla za cenu jako v lékárně, ale pětkrát dražší. Jednou jsem jel dvě hodiny do jiného města a tam mi člověk nasypal 100 prášků,“ líčí.

Jednou prý léky sháněl na radu i na Václavském náměstí v Praze a do hodiny je sehnal. V té době už nezvládal pracovat.

Nakonec opět skončil v nemocnici. „A abstinenční příznaky byly doopravdy strašné. Přirovnává se to k odvykání závislosti na heroinu. Pamatuji si, že se mnou byl na detoxu klučina a říkal, že zažil abstinenční příznaky po heroinu i po benzákách a podle něj je heroin sranda. Když vám to řekne zkušený feťák, tak na tom něco bude,“ tvrdí Jakub.

Mluví o tom, jak trvá týdny, ale i měsíce, než abstinenční příznaky odezní a hlava začne fungovat. „Poznáte to, že zvládnete zase číst, třeba několik stránek v kuse, aniž abyste se v textu neustále ztrácel a vracel na začátek,“ snaží se přiblížit stavy, které zažil.

Aktuálně už nepije ani není závislý na lécích.

Psychiatrička Alena Lambertová popisuje, že konkrétně benzodiazepiny jsou léky určené na úzkosti. Mají se podávat jen dočasně například v situacích, než začnou účinkovat antidepresiva, nebo u pacientů s bipolární poruchou, kteří potřebují zklidnit, než zaberou stabilizátory nálad.

„Podávají se jen po tuto omezenou a přechodnou dobu. Rozhodně by se neměly podávat déle, než je doporučené. Maximální doba podávání je šest týdnů,“ říká psychiatrička a připouští, že se léky hodně zneužívají.

„Jsou na to závislosti a ta závislost je podobná jako na alkoholu,“ říká a potvrzuje tak Jakubova slova.

Roman Hloušek, spoluzakladatel prospěšné společnosti Renadi, která pomáhá lidem se závislostmi, upozorňuje, že se odhaduje, že v Česku léky nadužívá nebo zneužívá téměř 700 tisíc lidí.

Řádově jen tisíce lidí vyhledají pomoc.

„Teď jsem slyšel prodavačky u pokladny, jak říkaly, že to je dnes záhul a dají si lexík (Lexaurin, pozn. red.). Je to běžné a evidentně neřeší, že to má závislostní potenciál,“ říká Roman Hloušek.

Radí, aby lidé začali hledat pomoc ve chvíli, kdy začnou shánět léky po různých lékařích nebo pociťují, že nad užíváním ztrácí kontrolu.

„Záludnost těch léků je, že mají okamžitý efekt s velkou úlevou,“ dodává.

Aktualizace: Upravili jsme titulek. V předchozí verzi stálo, že po benzodiazepinech je horší absťák než u heroinu. Tvrzení nebylo dané do uvozovek a nebylo tedy zřejmé, že se jedná o citaci někoho, kdo takovou zkušenost má.