Každý pátý vysokoškolák v Česku je cizinec. Polovina z nich tu chce zůstat

Olivia Dimitrisinaová si pro své magisterské studium zvolila Brno. Do doby, než odeslala přihlášku, přitom stěží věděla, že existuje.

„Nikdy jsem nebyla v České republice. Až později jsem se podívala na mapu, kde vlastně Brno je,“ směje se mladá Ukrajinka.

Své volby ale nelituje. Po pečlivém vybírání se rozhodla pro Fakultu architektury na Vysokém učení technickém, která ji zaujala důrazem na technickou stránku oboru.

„Škola působila hodně profesionálně. Měla jsem prostor pro kreativitu a dozvěděla jsem se spoustu věcí, které jsem se na bakalářském stupni nenaučila. Líbila se mi svoboda výběru předmětů, mohla jsem se zaměřovat na to, co mě opravdu zajímá,“ chválí si.

Stala se tak jednou z více než 50 tisíc cizinců, kteří si Česko zvolili pro své studium. Jejich počty stabilně stoupají – zatímco na přelomu tisíciletí jich bylo necelých devět tisíc, loni to byl více než šestinásobek.

V roce 2022 tak na českých univerzitách studoval dosud nejvyšší počet lidí s jiným občanstvím než českým. Pocházeli ze 166 zemí a celkově tvořili 18 procent všech zapsaných vysokoškolských studentů.

Podle ředitele Domu zahraniční spolupráce (DZS) Michala Uhla to je pozitivní vývoj. „Internacionalizace je jedním z důležitých ukazatelů kvality školy, kterou měří prestižní mezinárodní žebříčky, jako například QS University Ranking,“ říká.

„Nejenže přispívá ke kulturní diverzitě na školách, ale čeští absolventi těchto škol mají díky tomu větší konkurenceschopnost v domácím i zahraničním prostředí. Lépe rozumí odlišným kulturám a problémům globálního charakteru,“ vysvětluje.

Některé vysoké školy proto na cizince aktivně cílí ve svých kampaních. „Uchazeče lákáme zejména na moderní výuku podpořenou zahraničními akreditacemi, bezpečnou lokalitu, rozsáhlou síť partnerských škol a bohatý spolkový život,“ přibližuje mluvčí Vysoké školy ekonomické Antonín Janák.

V angličtině nabízejí čtyři bakalářské programy a osm magisterských. Na jeden z nich, mezinárodní byznys, se přihlásil i Ahmadreza Ghorbani, který pochází z íránské metropole Teheránu.

„Spolupracoval jsem dřív s jednou českou firmou, proto jsem si vybral Prahu,“ vysvětluje, proč se rozhodl přestěhovat více než 3000 kilometrů od domova.

Bezplatné jsou na tuzemských vysokých školách pouze programy v češtině. Ahmadreza proto musí za každý rok zaplatit 5000 eur školného. „Je to zvládnutelné. Za život v zajímavém městě se skvělou dopravou a mezinárodní prostředí to stojí,“ myslí si.

Právě obory v oblasti obchodu, administrativy a práva loni mezi cizinci patřily k těm nejpopulárnějším. Následovaly obory zaměřené na zdravotní a sociální péči a informační a komunikační technologie.

Tento trend potvrzují i další vysoké školy. „Stálý zájem je o všeobecné lékařství, zubní lékařství na lékařské fakultě, business managment na ekonomicko-správní fakultě nebo international relations na fakultě sociálních studií,“ vyjmenovává ředitelka studijního odboru Masarykovy univerzity (MUNI) Martina Vlková.

Z celkového počtu 527 akreditovaných studijních programů je přibližně pětina k dispozici v angličtině. Dva nabízejí také v němčině.

Na Českém vysokém učení technickém (ČVUT) bylo v letošním akademickém roce nejvíce zahraničních studentů na fakultě elektrotechnické a fakultě informačních technologií. „To odpovídá zájmu o informatiku,“ komentuje mluvčí Kateřina Veselá.

„V období covidu se počet zahraničních studentů snížil, chvíli stagnoval a nyní již opět roste,“ dodává. Na ČVUT je potom akreditováno 502 studijních programů v češtině a 352 v angličtině.

Avraham Yamin pochází z Izraele, v Česku studuje veřejné finance a ekonomii. Původně chtěl odcestovat do jihokorejského Soulu, kvůli rodině ale plány změnil.

„Mám starší rodiče, pro které by bylo nemožné létat tak daleko. Začal jsem se proto dívat po možnostech v Evropě,“ popisuje svůj výběr.

Rozhodoval se mimo jiné mezi univerzitami ve Španělsku a Německu. Usoudil ovšem, že náklady by pro něj v těchto zemích byly příliš vysoké. Právě ceny v Česku ho ale později překvapily. „Upřímně jsem si myslel, že život tady bude levný. Je mnohem dražší, než jsem čekal, obzvlášť nájmy,“ konstatuje.

Důležitá je pro něj také možnost dalšího studia v zahraničí. „Masarykova univerzita má partnery na Blízkém východě, což je region, který bych chtěl více prozkoumat,“ popisuje.

Nejvíce zahraničních studentů – celkem nepřekvapivě – pochází ze Slovenska. Jedním z nich je Pavol Belán ze Žiliny, kterého od dětství lákala informatika. Nakonec jeho volba padla na Fakultu informatiky MUNI v nedalekém Brně.

„Brno mě zaujalo jako město s velkým podílem studentů na populaci a obzvláště svou popularitou mezi Slováky,“ říká. „Většina mých spolužáků, kteří se rozhodli pro stejné odvětví, se hlásila právě na tuto fakultu,“ dodává.

Oceňuje kvalitu vzdělání i dobrou pověst školy. „Když jsem se během léta před maturitním ročníkem ucházel o brigádu v jedné IT firmě, zadali mi úlohu, kterou prý do té doby zcela správně vyřešil jen jistý ,extrémně nadupaný‘ absolvent této fakulty,“ vzpomíná Belán.

Své studium s nadsázkou přirovnává k jízdě na horské dráze. Na budoucí profesi jej ale podle něj připravilo dobře.

„Když jsem si po dvou ročnících našel práci na částečný úvazek, byl jsem příjemně překvapen, jak mnoho praktických schopností a dobrých návyků jsem si na této škole osvojil,“ hodnotí.

Na slovenské studenty cílí i MUNI. Její náborová kampaň letos probíhá na středních školách ve všech osmi slovenských regionech. Míří do nich ambasadoři a žákům ukazují možnosti studia.

„Oproti minulým rokům výrazně posilujeme na Slovensku naši prezenci na veletrzích. Historicky poprvé vyjíždíme do Trnavy, Trenčína, Žiliny, dále budeme na Gaudeamu v Bratislavě a ProEduco v Košicích,“ komentuje ředitelka studijního odboru Vlková.

Stejnou vysokou školu si vybrala i Lenka Želonková z Prešova. Přihlásila se hned na dva programy: speciální pedagogiku a logopedii.

„Neumím si představit, že by mi kombinace dvou studií v prezenční formě byla umožněna na slovenských univerzitách,“ myslí si.

Na životě v Brně oceňuje studentskou atmosféru města i širokou možnost volitelných předmětů. „Díky nim jsem se mohla vrátit třeba i k umělecké činnosti,“ pochvaluje si.

V Česku plánuje zůstat. Vzhledem k vybranému zaměření jí ale v profesním životě nebude stačit slovenština. „Práce s dětmi vyžaduje, abych se naučila plynule komunikovat v češtině. Osobně to je pro mě velká výzva,“ vysvětluje.

Co do národnostního složení ve statistikách po Slovácích následují Rusové a Ukrajinci. Ti jsou v posledních letech pravidelně jedněmi z nejpočetnějších skupin.

Ukrajinských studentů přibylo v loňském roce oproti roku 2021 skoro o polovinu více. Těch ruských naopak meziročně ubylo, což je dáno současnou situací mezi oběma zeměmi.

Čeština je oříškem i pro Nikitase Chatzimanolise, který pochází z řeckého Rhodu. Studuje pátým rokem medicínu, jazyk je pro něj proto důležitý kvůli komunikaci s pacienty. „Je to pro mě hodně těžké, polovinu slov neumím ani správě vyslovit. Ale snažím se,“ směje se.

Chválí si, že součástí výuky je mnoho prakticky zaměřených předmětů. „Rozhodně to je lepší tady než v Řecku. Univerzita je skvělá. Od prvního roku máme hodně praxe, pracujeme v simulačním centru,“ oceňuje.

„Řecko je navíc plné korupce. Člověk musí mít známé v nemocnici, aby dostal dobré místo,“ dodává. Doma by proto pracovat jako lékař nechtěl.

Nejoblíbenější destinací pro studenty z jiných zemí byla v roce 2022 Praha. Následovaly Brno, Olomouc a Ostrava.

Podle DZS až v polovině případů zahraniční absolventi zůstávají po dokončení studia v Česku. „Následně tu vstupují na pracovní trh, a povzbuzují tím českou ekonomiku svou expertizou. Ti, kteří se vracejí do své země, obohaceni o jinou kulturu a dobrou praxi, pak šíří v zahraničí dobré jméno českých škol i samotného Česka,“ vysvětluje Uhl.

V tuzemsku by chtěla zůstat i íránská doktorandka Faraneh Haddadi. „Miluju Česko, hlavně Brno,“ říká. „Lidé jsou milí, město není moc velké, takže se v něm jde pohybovat i pěšky. Jsem nadšená i z nočního a kulturního života,“ vysvětluje.

Zaměřuje se na strojové inženýrství a bioinformatiku. V Česku se podílí na výzkumu v Loschmidtových laboratořích MUNI.

„Mám štěstí, že pracuji s profesionály ze svého oboru. Na druhou stranu si myslím, že jeden z největších problémů pro studenty v Česku jsou peníze. Doktorandi si vydělají mnohem méně než v jiných státech se stejnými, možná i nižšími životními náklady,“ myslí si.

Podobně situaci vnímá i Jakob Lang z Německa. Vybral si Univerzitu Karlovu, konkrétně pak učitelství hry na klavír.

„Kdybych chtěl učit v Česku, co se týče peněz, to není žádná sláva. Přitom vzdělání je extrémně důležité. Učitelé tady nemají žádnou prestiž,“ všímá si.

Jinak je ze života v hlavním městě nadšený. „Bylo plno věcí, u kterých mě překvapilo, že v Česku fungují mnohem lépe než v Německu. Například vlaky fungují perfektně. Pro studenty je to celkem levné, navíc jsou spolehlivé. Digitalizace je taky na dobré úrovni,“ vyjmenovává. Česko si prý zamiloval natolik, že se rozhodl v něm zůstat i na magisterské studium.

Zahraniční migrace podle Českého statistického úřadu přispívá k růstu populace České republiky. „Jelikož evropská populace, včetně té české, stárne, budou na ní ekonomika i sociální systém v budoucnosti závislé,“ dodává Uhl.