Článek
Zatímco v Praze musel kněz Marek Orko Vácha po Mši svaté v hospodě skončit jako vikář kostela Nejsvětějšího Salvátora v Praze, jeho „domovská“ brněnská diecéze k žádnému trestu nepřistoupila.
Oblíbený kněz i po televizním pořadu Hospodin v hospodě, kvůli němuž oficiálně musel v pražské arcidiecézi skončit, zůstává knězem ve farnosti v Lechovicích na Znojemsku. „Co člověk, to názor. A já jsem velmi rád, že v naší církvi mohou být lidé a skupiny s různými názory a různou duchovní cestou,“ vysvětluje v písemném rozhovoru pro Seznam Zprávy Váchův „přímý nadřízený“, brněnský biskup Pavel Konzbul.
Pražské arcibiskupství vytklo Váchovi, že vedl mši v rozporu s liturgickými předpisy. Mělo námitky vůči výběru místa pro bohoslužbu či použitému nádobí, které leželo na stolech. Dle některých kritiků bylo odvolání kněze jen záminka. Arcidiecéze to odmítá.
V úterý jste se setkal s knězem Markem Orko Váchou. Můžete rozvést, jak jste společně probrali dění posledních dní?
Zajímalo mě, co se podle něj při bohoslužbě stalo, jak byla z jeho strany zamýšlena a jestli z jeho pohledu mohlo dojít k něčemu pobuřujícímu. Přišlo mi důležité s ním mluvit, vyslechnout ho a vést s ním otevřený dialog, protože ten zatím v celém tom „příběhu“ chyběl. Poprosil jsem pana Váchu, aby se těm divákům TV Noe, které mohl způsob vedení bohoslužby z jakéhokoli důvodu pohoršit, omluvil. A Marek s tím souhlasil. Formu tohoto kroku ale nechávám výhradně na něm - v tomto směru má mou důvěru.
Četl jsem stanovisko Liturgické komise při České biskupské konferenci ohledně mše v břevnovském klášteře, které panu Váchovi vyčítá některá pochybení. Vy jste jej také vyzval k dodržování liturgických pokynů. Kterých konkrétně?
Obecně platí, že by se jakákoliv zamýšlená odchylka od obvyklého slavení liturgie, pokud není dána nějakou naléhavou nutností, měla oznámit na biskupství a biskup dané diecéze by s ní měl souhlasit. To stanovisko Liturgické komise ČBK bylo formulováno poměrně srozumitelně a v těchto intencích jsme o něm s Markem Váchou hovořili. Na druhou stranu rozumím tomu, že některé interní předpisy církve mohou být pro lidi stojící mimo církev nebo hledající poměrně obtížně srozumitelné, nicméně i tyto předpisy se v dějinách mění a vyvíjejí.
Takže i vy máte výhrady proti špinavému nádobí či chybějícím ubrusům, nebo čeho konkrétně byste se osobně vyvaroval?
Tak například nedopité pivo na stole opravdu není v souladu s důstojným slavením bohoslužby. A jak jsem řekl - o důstojný řád bohoslužby by se kněží měli snažit vždy. K tomu se koneckonců zavazují, když přijímají kněžské svěcení. Pokud v nějakém prostředí není možné toto zachovat, měl by kněz s ohledem na to zvolit pro konání mše jiné místo.
To se týká slavení mše svaté. Ale neznamená to, že by Bůh působil jen na některých místech. Věřím, že je přítomen všude, vždyť i v evangeliu se můžeme dočíst o tom, jak Ježíš chodil mezi lidi, včetně míst, která rozhodně nebyla posvátná, spíše naopak.
Ano, jak namítají i někteří věřící - mší mimo kostel je celá řada. V čem tahle tolik vybočila?
Mše svatá může být slavena i jinde než v prostorách kostela nebo jiné sakrální stavby. A mnohdy je to běžné a pro účastníky takových bohoslužeb inspirativní. Mám na mysli například mše svaté v přírodě během různých křesťanských setkání, které se konají zejména v letním období, nebo na velkých setkáních věřících, jako je například Charismatická konference.
Jak konstatovala i Liturgické komise, slavit bez vážných důvodů Mši svatou v hospodě je samo o sobě nevhodné, protože tento prostor je běžně určen pro zcela jiné aktivity. Podle liturgických pravidel by ale měl být zachován pokud možno co nejdůstojnější ráz bohoslužby a o případných větších odchylkách od zavedeného způsobu slavení mše musí být informován místní biskup. A to se v tomto případě nestalo.
Někteří lidé tvrdí, že břevnovská mše posloužila jen jako záminka pro odvolání oblíbeného kněze. Jak to vnímáte?
Opravdu nemohu mluvit za kolegy z Arcibiskupství pražského, tento dotaz prosím směřujte na tato místa. Já o tom žádné informace nemám.
Kněží i v brněnské diecézi pořádají mše v hospodách a připomínají, že tak k víře lákají další lidi. Co současný spor znamená pro další podobná setkání?
Pakliže jsou dodržena základní pravidla a je s tímto způsobem - můžeme snad říci i evangelizace - srozuměn biskup, tak se taková bohoslužba může konat. Je ale potřeba v tomto být vnímavý k tomu, jakým způsobem se mše svatá slaví. Jak jsem psal ve svém nedělním vyjádření: Věřím, že církev potřebuje otevřenou diskuzi o nových cestách, jak oslovovat lidi s poselstvím evangelia a zároveň uchovat úctu ke svátostem tak, aby nedocházelo k nepochopení nebo pohoršení.
Spor má ohlasy v celé společnosti. Můžete prosím přiblížit i nevěřícím, proč dle vás vzbudil tolik emocí a názorů?
Velkou roli hraje přirozeně popularita Marka Váchy a jeho dlouholetý pozitivní mediální obraz. I to, že se díky svým přednáškám, knihám i aktivitám v akademické oblasti a práci se studenty setkává se spoustou lidí, kteří jej mají rádi a váží si ho. Důvody pro jeho odvolání ze služby v akademické farnosti u sv. Salvátora v Praze se navíc ve světle jiných, často i s církví spojených kauz, nezdají být tak zásadní.
Zároveň jako biskup chápu, že se řady lidí mohl neformální přístup ke slavení bohoslužby negativně dotknout. V dnešní době zrychlené komunikace na sociálních sítích pak není složité vzbudit emoce mezi jednotlivými názorovými skupinami. Své mohl hrát i zpočátku striktně úřednický postup, kterým byla veřejnost s odvoláním oblíbeného kněze vyrozuměna. Zároveň je potřeba chápat i to, že biskupové mají na starosti právě i dodržování pravidel ve své diecézi. Protože tato pravidla jsou spojena s konkrétními důvody a mají hlubokou duchovní symboliku.
Sledujeme nějaký rozkol v české římskokatolické církvi? Je to střet „tradicionalistů“ s těmi „liberálnějšími“ v církvi?
Co člověk, to názor. A já jsem velmi rád, že v naší církvi mohou být lidé a skupiny s různými názory a různou duchovní cestou. To se mi na naší církvi velmi líbí. To samozřejmě ale obnáší, že různé osobnosti nebo i skupiny budou k duchovním skutečnostem přistupovat s rozdílnou citlivostí a důrazem. Některé spirituality se více věnují službě chudým, jiné práci s mládeží, další chválové modlitbě, jiné hlubokému prožívání liturgie. Je důležité být v takto široké církvi citlivý k tomu, aby moje specifické prožívání těch společných věcí - což je právě mše svatá - nebylo překážkou pro ostatní bratry a sestry. O rozkolu bych rozhodně nemluvil, myslím, že jde o vyjasňování si různých přístupů. A je důležité, aby i biskupové o tomto s věřícími dokázali otevřeně hovořit. Řekl jste, že Marek Orko Vácha zůstává farářem v Lechovicích na Znojemsku. Zvažoval jste i jeho odvolání?
Nezvažoval. Otce Marka znám řadu let a tuším, jakým způsobem přemýšlí a jedná. Věřím, že jeho cílem rozhodně nebylo vyvolat jakékoli pohoršení. To mi potvrdil i v našem osobním rozhovoru. A chápu, že je pro něj současná situace také osobně velice nepříjemná. Takže jsem tam neviděl důvod k odvolání.
Vyzval jste k respektu k různým názorům a k diskuzi. Co si ze sporu odnášíte vy osobně?
Mě předně mrzí, že se i v církevním společenství, které by mělo směřovat ke snaze o vzájemné porozumění, dokážeme mezi sebou takto hašteřit. Přirozeně očekávám debatu. Ale vždy bych se přimlouval za to, abychom ji dokázali vést konstruktivně, slušně a s respektem a úctou k názorům ostatních. A je to velká výzva i pro nás představené, abychom dokázali být v komunikaci otevření vůči věřícím i ve složitých tématech. Všem by nám mělo jít o to, abychom svým životem mířili k Bohu a na jeho dobrotu a všechny další ctnosti svým životem ukazovali. A to i v mediálním prostoru a i v případě, že se zlobíme - ať už oprávněně, nebo ne.
