Článek
Podle studie Národního ústavu duševního zdraví až třetina Čechů trpí psychickými problémy. Jenže se často nemají na koho obrátit. Problém prohloubilo několik společenských krizí, včetně pandemie covidu, války na Ukrajině či vysokého zdražování.
Šéf Unie psychologických asociací a akreditovaný psycholog Michal Walter označuje současnou situaci v oboru za tragickou. Nedostatečné kapacity odborníků totiž podle něj stále častěji zneužívají různí podvodníci. „Na psychologii či psychoterapii se přisály tisíce parazitů. Jsou to psychošmejdi. Někdy jsou to vyučení zedníci a mají tu drzost, že se prezentují jako psychoterapeuti,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Různé profesní organizace nyní připravují návrh zákona, který by podmínky v oboru jasněji vymezil. Spolky budou návrh připomínkovat do konce října, hledají pro něj politickou podporu.
Mimo jiné usilují o vznik České psychologické a psychoterapeutické komory, která oddělí odborníky od podvodníků a zamezí jim vykonávat činnosti.
„Psychošmejdi oškubávají pacienty o peníze. Pořádají různé seance. Je to absolutně tragické. S existencí nového zákona jasně řekneme: Toto není člen komory, není to kvalifikovaný člověk. Musíme se proti nim vymezovat. Těchto šmejdů jsou tisíce. Naskočili na zvýšenou poptávku,“ upozorňuje Walter.
Seznam Zprávy nedávno informovaly o případu psychoterapeuta, který zásadně porušil etická pravidla, když se vyspal s pacientkou. Byla v maturitním ročníku. Profesní asociace mají jen omezené možnosti zasáhnout. Souhlasíte, že je problém držet kvalitu lidí ve vaší profesi?
Konkrétní případ komentovat nemůžu, neznám podrobnosti. Funguje celá řada různých profesních organizací. Jsou zapsané jako spolky a řídí se svými stanovami, které upravují také podmínky členství. Členství ve spolku je dobrovolné. Pokud se člen dopustí nějakého profesního či etického pochybení, tak s ním postupují podle stanov. Pokud pochybí opakovaně, mohou jej vyloučit z profesní organizace.
Ovšem to danému jedinci ještě neznemožňuje působit v oboru dál, řada psychologů či psychoterapeutů pracuje mimo zdravotnictví a mají volnou živnost.
Na jejich podnikání to nemá víceméně žádný vliv. Tito lidé jsou většinou osoby samostatně výdělečně činné. Živnostenský list jim vydal nějaký odbor živnostenského úřadu, ne profesní organizace, které jsou členy. Spolky jedinci nemůžou odebrat právo podnikat a v tom je hlavní zádrhel.
Společně s dalšími asociacemi delší dobu voláte po novém zákonu o psychologických a psychoterapeutických službách. Základní návrh máte na webových stránkách. Má podle vás šanci, aby se jím zákonodárci zabývali?
Sepsali jsme návrh zákona, který má 42 stránek. Máme k tomu na webu také důvodovou zprávu i průvodní dopis. Prvního září jsme dokument rozeslali do různých asociací, stejně jako na odborná akademická pracoviště, prostě celé odborné veřejnosti. Až do konce října běží proces připomínek. Postupně se začínají zpracovávat a pak zbudou nějaké dva měsíce na případné změny návrhu. Je to živý materiál, ještě není hotový.
A co politická podpora?
Samozřejmě podporu dál hledáme. Některé politické strany už nám podporu přislíbily, vyjednáváme s dalšími, aby to mohlo jít do Sněmovny třeba jako vládní návrh. Zatím je to pořád otevřené, proto nemůžu být konkrétnější.
Proč je za vás nový zákon tak potřeba, kde jsou bílá místa v systému?
Současný stav je katastrofický. S covidem se markantně zvýšil počet lidí, kteří potřebují psychologickou pomoc. Neříkám, že jsou psychicky nemocní. Potřebují nějakou intervenci, terapii. Do toho přišla válka na Ukrajině, zdražování. Tyto společensky zátěžové situace problém prohloubily. Čísla Národního ústavu duševního zdraví mluví o tom, že jedna třetina populace potřebuje nějaký druh psychologické či psychoterapeutické pomoci.
Navíc, jak už jste naznačil, psychologové či psychoterapeuti, kteří jsou vedení v oboru zdravotnictví, mají velmi omezené kapacity.
Systém nastavený ve zdravotnictví funguje 30 let. Absolutně není schopný pomoct všem zájemcům. Ne z odborných, ale kapacitních důvodů. Když zavoláte třeba dětskému klinickému psychologovi, tak vám řekne, že má třeba za tři měsíce místo. To samé psychiatři. Kapacity chyběly předtím, ale když přišly v uvozovkách morové rány, tak už vůbec nejsou schopní poptávku pobrat. Systém je ucpaný. A je také zastaralý způsob vzdělávání, který nezvládá generovat nové klinické psychology. Pětiletá příprava, velice složité zkoušky. A pak tu je ještě jedno úzké hrdlo.
Jaké?
Pojišťovny. Už v době covidu pochopily, že je nutné pustit nějaké peníze i soukromým psychoterapeutům. Proplácely jim určitý počet hodin. I tak kapacita stále chybí. Když to řeknu velmi zjednodušeně, pacienti mají právo, aby dostali potřebné služby v přiměřené době a nějaké kvalitě.
Ale jak ji podle vás zaručit a vyčistit obor od podvodníků, kteří v tom vidí byznys?
Celá řada lidí v systému funguje i mimo profesní organizace. Nemají povinnost členství. Třeba Česká asociace pro psychoterapii chce garantovat kvalitu svých členů vysokoškolským magisterským vzděláním humanitního směru a pětiletým certifikovaným výcvikem. Pokud by se stali členy připravované komory, pak by se na ně vztahovala všechna práva a povinnosti. V případě porušení povinností by mohli být v krajním případě vyloučení.
Takže za vás by hodně pomohlo i uvažované založení komory, třeba jako u advokátů?
Je to řešení části toho širokého problému. Česko stále připravuje reformu péče o duševní zdraví, scházejí k tomu lidé z různých resortů, ale nějak se to zaseklo. Uvažovalo se o centrech duševního zdraví skoro v každém okrese i s ambulantní pomoci, což je výborná myšlenka, ale mám pocit, že se to moc neposunulo.
Máte vůbec povědomí, kolik lidí je ve vašem oboru problematických?
Máme facebookovou skupinu a na ní vidíme, jaké množství lidí v oboru parazituje. Přisáli se na psychologii či psychoterapii, ale nejsou kvalifikovaní. Naučili se něco v nějakém kurzu a na internetu většinou za veliké sumy nabízejí pomoc v oblasti duševního zdraví. Někdy jsou to vyučení zedníci a mají tu drzost, že se prezentují jako psychoterapeuti. Jsou to nehoráznosti, které si dovolují. Fungují v šedé zóně. Vědí, že pacienti ty služby potřebují. Tito psychošmejdi oškubávají lidi o peníze. Pacienti se objednávají na různé seance, což je absolutně tragické. Je to jeden z důvodů, proč je nový zákon potřeba. Budou v něm definované odborné předpoklady. S jeho existencí jasně řekneme: Toto není člen komory, není to kvalifikovaný člověk. Těchto šmejdů jsou tisíce. Naskočili na poptávku. Musíme se proti nim vymezovat.
Komora tedy upřesní možností sankcí?
Bude mít veškeré kárné orgány, které budou postupovat podle zákona. Třeba pozastaví členství, vyšetří stížnost, krajní záležitostí bude vyloučení z komory, což znemožní vykonávání činnosti.
Zmínil jste řadu problémů v odvětví. Můžete doporučit zájemcům, jak najít opravdového odborníka?
Obecně doporučuji hlavně se na internetu podívat, jaké má daný člověk vzdělání, jaká má doporučení a jakou metodou pracuje. Psychošmejdi o vzdělání nikdy nemluví. Napíšou, že mají vysokou školu života, všechno zažili a tím pádem získali nějakou kvalifikaci. Jenže může se stát, že v psychice nastartují některé ukryté věci a rozjedou procesy, které se pak velice těžko zastavují. V tom je ohromné nebezpečí těchto šmejdů.
