Kartou ano, hotově ne. Vytrácí se místa, kde se dá platit bankovkami

Delší otvírací doba a více výjezdů za lidmi. Ovšem výměnou za to, že se nepřijímají platby v hotovosti. S takovým „výměnným obchodem“ se zákazníky od listopadu přišla mobilní informační centra Pražské integrované dopravy – tedy karavany vyjíždějící za lidmi do odlehlejších míst Středočeského kraje. V nich si lze například dobít nebo expresně vytvořit Lítačku.

Podle Filipa Drápala, mluvčího Regionálního organizátora pražské integrované dopravy (ROPID), agenda spojená s hotovostí ubírala čas pracovníků, který nově mohou věnovat zákazníkům.

„Zároveň práce s hotovostí omezovala počet lidí, kteří se mohli na provozu podílet – nyní je možné využít i brigádníky, a tím mobilními informačními centry více pokrýt třeba i víkendy nebo okrajové časy během dne,“ pokračuje Drápal.

Podle nevládní organizace Iuridicum Remedium, která se zabývá digitální svobodou, jde ale o další omezování platby v hotovosti, dopadající na zranitelné občany, kteří z různých důvodů nevyužívají bezhotovostní platby.

„Za mě je to velký problém,“ říká ředitel Jan Vobořil. Popisuje, že zatímco u soukromých společností lze zajít v případě, že odmítnou platbu v hotovosti, jinam, u přepravce alternativa fakticky neexistuje.

A další organizace se přidávají s tím, že pro část společnosti jsou podobná omezení vnímána velmi citelně.

„K nám chodí většinou starší lidé a ty to strašně trápí. Setkávají se s tím například na samoobslužných pokladnách,“ říká k nemožnosti platit hotově Ondřej Zelenka, předseda Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace.

Jana Ouředníčková, prezidentka sdružení Senioři České republiky, pak vysvětluje, že ne každý senior má peníze v bance a samotná platba kartou pro některé může být i riziková.

„Není možné lidi nutit do totální digitalizace. Pro mnoho z nich je to složité a já bych řekla i nebezpečné s narůstajícími útoky kyberšmejdů,“ poznamenává zástupkyně seniorů.

Česko se přitom ohledně platby v hotovosti nachází v nedořešené situaci. Zákon o oběhu bankovek a mincí sice obecně stanovuje, že každý je povinen přijmout tuzemské bankovky a mince bez omezení, zároveň ale přidává podmínku „ledaže je oprávněn jejich příjem odmítnout“.

Zákon myslí ve zkratce na dvě situace: Bankovky a mince jsou neplatné či chce někdo platit více než padesátkou mincí stejné hodnoty v jedné platbě. Ani jeden případ se ale netýká odmítnutí hotovosti v mobilních provozovnách Pražské integrované dopravy či na jiných místech.

V praktickém výkladu ohledně platby bankovkami se nicméně neshodne Česká národní banka (ČNB) s ministerstvem financí.

ČNB odmítání hotovosti obecně v minulosti kritizovala. „Toto chování ČNB jako instituce odpovědná za dohled nad peněžním oběhem považuje za odporující platné právní úpravě,“ stojí ve vyjádření na webu.

Ministerstvo financí naopak mluví o tom, že zákon nenastavuje bezvýjimečnou povinnost, protože jsou v něm stanoveny i podmínky, kdy není nutné hotovost akceptovat.

„Podle názoru ministerstva financí se v tomto případě uplatní smluvní svoboda jako jeden ze základních pilířů soukromého práva. Obchodník se tedy může se zákazníkem dohodnout například na tom, že kupní cena bude uhrazena platební kartou, bankovní kartou nebo jiným způsobem. Podstatná je také transparentnost – obchodník by měl zákazníka o tom, že nepřijímá hotovost, informovat předem,“ říká Gabriela Krušinová z tiskového oddělení ministerstva financí.

Ministerstvo navíc ve svém názoru zdůrazňuje, že není oprávněné postihovat odmítání hotovosti a nemůže to dělat ani ČNB.

„Jakmile chybí sankce, což tady chybí, tak je to neúplná právní norma. A je to pak, neodborně řečeno, k ničemu,“ konstatuje Ondřej Zelenka, předseda Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace. Popisuje přitom, že zřejmě může docházet k diskriminaci.

Podle Jana Vobořila je složité takový spor dostat před soud. „Ve chvíli, kdy nejsou sankce, tak ani není možnost to prosoudit. Ve smyslu, že by někdo dostal pokutu a ohradil se a pak se to dostalo před soud a ten takový spor rozlouskl. Necháváme to vyhnít,“ říká ředitel Iuridicum Remedium.

Iva Palkovská, vedoucí odboru rovného zacházení v Kanceláři veřejného ochránce práv, pak popisuje, že placení hotově či jiným způsobem není zákonný diskriminační důvod, kterým by se tým ochránce práv mohl zaobírat.

„Zatím vždy byla možnost alternativně zaplatit hotovostí, i když to bylo spojeno s nějakým omezením nebo s absencí nějakých dalších výhod, slev a podobně,“ říká Palkovská.

Filip Drápal z ROPID upozorňuje na to, že omezení platby v hotovosti se skutečně týká jen mobilních poboček. V kamenných hotovost přijímají.

„Je pravda, že PID Point (mobilní pobočky, pozn. red.) zajíždí i do vzdálených lokalit Středočeského kraje, kde se oproti přípražské oblasti více operuje s hotovostí, což zde ale není nutně zvyk pouze u seniorů. Nicméně pokud by se i nadále zůstalo u hotovostních plateb, nebylo by možné za současné situace a dostupných zdrojů služby PID Pointu dále rozšiřovat,“ poznamenává mluvčí.

Organizace Iuridicum Remedium omezování platby v hotovosti monitoruje dlouhodobě a poukazuje na případy, kdy nelze platit v obchodech, na veřejných toaletách či třeba u parkovacích automatů v Národním divadle.

Divadlo podle mluvčího Tomáše Staňka od možnosti zaplatit parkování hotově upustilo zhruba před dvěma lety. I proto, že to zákazníci nevyžadovali.

„Hlavním důvodem byl postupně klesající zájem o platby v hotovosti a snaha o zjednodušení a zefektivnění provozu. Zkušenosti ukazují, že se tento krok osvědčil. V současnosti se prakticky nesetkáváme s případy, kdy by návštěvníci požadovali možnost zaplatit parkovné v hotovosti a obraceli se kvůli tomu na obsluhu,“ vysvětluje Staněk. Podotýká, že většina diváků platí bezhotovostně i na pokladně.

V roce 2024 mělo Národní divadlo podíl hotovostních plateb 22,3 procenta, loni 21 procent a letos prozatím 19,5 procenta.

Organizace Iuridicum Remedium pak poukazuje také na to, že hotově není možné platit sociální nebo zdravotní pojištění. Registruje i platbu v hromadné dopravě, kdy za hotovost je účtována přirážka. Podle ředitele Jana Vobořila tak situace spěje do fáze, kdy se část lidí ocitne vyčleněná ze společnosti.

Jana Ouředníčková ze spolku Senioři České republiky mluví o tom, že jde v mezinárodním kontextu o stále častěji zdůrazňované téma. „Nedávno nás oslovila mezinárodní organizace. Zjišťují v zemích, co je pro seniory problém nebo může být problém do budoucna. A jednou z věcí, kterou prosazují, je, že digitalizace nesmí být dělána formou, že jinak to nejde. Že vždycky musí být zachována možnost věc vyřídit i na přepážce,“ poznamenává prezidentka organizace.