Kardioložka: Pokud se neléčí dobře krevní tlak do 50 let věku, má to dopady

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Až polovina lidí s vysokým tlakem se nedožije průměrné délky života v Česku. V roce 2022 strávili hypertonici na neschopence v průměru 42 dní, tedy o polovinu delší dobu než lidé bez těchto potíží.

Vyplývá to z unikátních dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR, která vůbec poprvé prezentoval jeho šéf Ladislav Dušek před pár dny, mimo jiné také na odborné konferenci kardiologů v Brně.

Lékaři uvítali praktický dopad smysluplné digitalizace – statistici propojili data z registrů zdravotních pojišťoven a sociálního zabezpečení.

„Dlouhodobě říkáme, že vysoký tlak je tichý zabiják. Teď máme díky týmu profesora Duška jednoznačná data o tom, jak se negativně propisuje do zdraví populace i do sociálního systému,“ říká k tomu v rozhovoru pro Seznam Zprávy respektovaná kardioložka Petra Vysočanová z Interní kardiologické kliniky ve FN Brno.

Pátek 17. května je Světový den hypertenze. Lékaři přitom varují, že Češi vysoký tlak stále banalizují. Tato zdravotní komplikace přitom zvyšuje riziko infarktů i cévních mozkových příhod. „Známe v okolí tolik lidí s vysokým tlakem, že už to začínáme považovat skoro za normu,“ doplňuje členka výboru České asociace preventivní kardiologie.

Vysoký tlak většinou nijak nebolí. Proč je tak rizikový?

Je to nemoc nejen sama o sobě, ale je to významný rizikový faktor všech kardiovaskulárních onemocnění. A to jak ischemické choroby srdeční, tak rizika vzniku infarktu myokardu i velmi obávaného onemocnění současnosti, jako je srdeční selhání. V České republice je aktuálně 2,2 milionu léčených hypertoniků. Jsou to aktuální data od profesora Duška, která má jeho tým z registru zdravotních pojišťoven.

Pokud k tomu přidáme zkušenosti z jiných států a čistě statistické údaje, znamená to, že téměř další milion hypertoniků zatím ještě není diagnostikovaných a mají být také léčení.

Navíc z aktuálních dat vyplývá, že hypertoniků v Česku rok od roku přibývá.

V prezentaci zazněl další alarmující údaj. Když se zaměříme na hypertoniky mladší 65 let, tedy lidi v produktivním věku, kteří by měli ještě pracovat, vychovávat děti, případně pak se starat o vnoučata, je velmi smutné zjištění, že už v tomto životním období mají až dvojnásobný počet komplikujících onemocnění než u lidí bez vysokého tlaku.

Pacient s hypertenzí má vysoké riziko infarktu, srdečního selhání. Může prodělat mozkovou příhodu, nebo bude mít cukrovku.

V čem jsou za vás údaje statistiků tak přínosné?

Týmu se podařil husarský kousek, když propojili data z registru zdravotních pojišťoven a data z registru sociálního zabezpečení. Máme poprvé data o tom, jak onemocnění nejen začíná, ale jaký to má pak dopad na sociální systém. To znamená, jak dlouho tito pacienti stonají, jak vysoké procento s touto konkrétní diagnózou má následně invalidní důchod, případně jak ovlivňuje komplikace v seniorním věku. I pro nás kardiology je to překvapivé.

Data ukázala, že hypertenze je opravdu velmi vážné onemocnění, které si zasluhuje velkou pozornost jak ze strany lékařů, ale hlavně ze strany pacientů, kteří by se měli o své zdraví starat.

Mluvíte o dopadech na sociální systém. Jaká jsou tedy konkrétní zjištění?

Zůstanu u pacientů v produktivním věku. Pokud skončí na pracovní neschopnosti – ať už s jakýmkoli onemocněním –, jestliže mají současně hypertenzi, je délka neschopenky o polovinu delší než u lidí bez vysokého tlaku. Je to určitě dané nejen hypertenzí, ale zmíněnými komplikujícími onemocněními, která pracovní neschopnost protahují. Zvyšuje se i pravděpodobnost invalidního důchodu.

Alarmující jsou také data pro lidi nad 75 let. Hypertonici častěji vyžadují příspěvek na péči. Představují tedy vyšší zátěž pro sociální systém, ale také častěji potřebují někoho, kdo se o ně bude starat.

Pozn.: DPN = dočasná pracovní neschopnost

Vysoký tlak navíc zkracuje průměrnou délku života, která je u mužů přes 76 let, u žen o 6 let víc. Jak tedy?

Až polovina hypertoniků se té průměrné délky nedožije, protože zemřou na některou z komplikací hypertenze. Je to opravdu škoda, protože vysoký tlak je u naprosté většiny lidí velmi snadno léčitelný jednou dvěma tabletami. Tady je prostor, abychom ta ne zrovna optimistická čísla dokázali zlepšit.

Máme jednoznačná data na to, že pokud se neléčí dobře krevní tlak do 50 let věku, tak spojitost s poškozením mozku a vzniku demence, poruchou paměti a všech těchto komplikací je naprosto jednoznačná.

Je známé, že vysoký tlak zpočátku jedince nijak neomezuje. Je to za vás důvod, proč Češi tak podceňují prevenci?

Vnímám dva podhledy. Hypertenze nebolí. Takže těžko přesvědčuji někoho, aby se začal léčit, když mu vlastně nic není. Tohle asi vysvětluje obrovská množství selhání u diagnostiky i počínající léčby. Vysoké množství pacientů přestane pravidelně užívat léky už v průběhu prvního roku užívání.

A druhý pohled?

Česká republika sama o sobě patří vůbec ke státům, kde je nejvyšší procento lidí s vysokým tlakem. Je to zřejmě dané i genetickými vlivy minulých tisíciletí, což bohužel snižuje naši citlivost k problému. Známe v okolí tolik lidí s vysokým tlakem, že už to začínáme považovat skoro za normu. Když si neuvědomíme, jak vážné dopady na kvalitu našeho života to může mít, těžko s tím jako lékaři zvládneme něco udělat.

Podle prezentovaných údajů také Češi zanedbávají preventivní prohlídky, při nichž lékaři tlak měří. Je to také velký problém?

Ano. Pediatři ještě dětskou populaci zvládají pokrýt velmi dobře. Zlom je osmnáctý rok života. A je smutné, že se s preventivními prohlídkami propadáme hluboko pod 50 procent. Týká se to i nízkého zapojení do dalších preventivních programů, včetně onkologických. Jako lékařka tuším, že Češi zanedbávají prevenci, ale na datech mě nejvíc překvapilo, že ani hypertonici na tom s prohlídkami nejsou lépe. Okolo 40 procent z nich na preventivní prohlídky nechodí.

Jak jako laik poznám vysoký krevní tlak?

Už jsme si řekli, že krevní tlak nebolí, je třeba si jej změřit. Dostupnost všech přístrojů na měření krevního tlaku je velká. Skoro se nenajde domácnost, kde by si tlak nezměřili. Tady si neodpustím osvětu - stále je potřeba používat manžetové měření krevního tlaku. Budoucnost i tady jistě bude patřit umělé inteligenci. A firmy intenzivně pracují na vývoji chytrých přístrojů, ale zatím žádné z nich, které měří tlak dotykem prstu a podobně, nejsou dostatečně validní.

To platí i pro chytré hodinky?

Zatím ano. Testují se alternativní metody včetně chytrých brýlí, záchodového prkénka na měření vysokého tlaku. Třeba už za rok poučka s manžetami platit nebude.

Lékaři za hypertenzi považují tlak, laicky řečeno, 140 na 90. Co když si ho pacient naměří?

Je to důvod vyhledat lékaře. Existuje celá řada metod, jak pan doktor ověří, jestli ta hodnota byla měřena správně, nebo jestli to byla naprosto mimořádná hodnota daná extrémním pracovním zatížením v daném dnu, ale rozhodně bych to nenechala být. Apeluji na všechny hypertoniky – na 2,2 miliony léčených i ten milion neléčených, když máte špatné hodnoty, obraťte se na svého lékaře. Je potřeba, aby dosáhli na hodnoty 130 na 80 a nižší.

Může se stát, že ten vysoký tlak podcení i praktik?

Věřím, že se to v praxi nestává. Zdravotní pojišťovny vyhlásily velký preventivní program, který se bude zaměřovat na správnou kontrolu krevního tlaku, takže by se o to praktičtí lékaři měli více zajímat. Je to vždycky na obou dvou stranách, na straně pacienta i na straně lékaře. Pacient by neměl přesvědčovat lékaře, že hodnota 160 je něco úplně mimořádného, protože stál ráno v dálniční zácpě, pak nemohl najít místo na parkování a je tak rozrušený, že tohle rozhodně není jeho normální hodnota. Praktik by se tím neměl nechat ukolébat.

Pacienti se často obávají velkého množství tablet, které budou brát do konce života. Posunula se v tomto ohledu medicína?

Máme na trhu už několik kombinačních preparátů. Třem čtvrtinám pacientů jsme schopní zajistit podávání i více léčebných látek k léčbě hypertenze v jediné tabletě, jednou za den. Pro velkou část populace to bude znamenat odstranění veškerých dalších problémů.

Češi jsou navíc v Evropě pověstní přemírou soli v jídle, což je taky rizikový faktor pro hypertenzi. Jak tedy upravit jídelníček?

Pozor, nesměřujeme pacienty k neslané dietě. U nás má bohužel sůl opravdu velmi silnou pozici – pohádka Sůl nad zlato. Často to od pacientů slýchám. Ale všechno v životě má svoji pravou míru. Naše strava je extrémně slaná, ve fastfoodech a polotovarech dostáváme až desetinásobek doporučeného denního množství.

Ministerstvo zdravotnictví už vyhlásilo boj a kampaň proti vysoké spotřebě soli. Mimo jiné mají být slané potraviny jasně označené. Máte informace, jak se kampaň posouvá?

Zatím pomalu. Jedna věc je tlak vyvíjený na potravinářskou produkci. Ale mám pocit, že vždycky nejsilněji působí ten tlak odspodu. Pokud každý člověk se bude zajímat o to, kolik soli je v té konkrétní potravině, kterou si koupí, a že sůl je jenom prostě laciné dochucovadlo, pak podle mě dosáhneme nějakého ovlivnění. Je to ještě na dlouho, všechny nás v tom čeká hodně práce.