Článek
O tom, v jaký den v roce nastává například rovnodennost a kdy slunovrat, má povědomí kdekdo. Málokdo naopak tuší, že právě kolem jarní rovnodennosti, kdy jsou den a noc de facto stejně dlouhé, nastává krátké dvanáctidenní období, kdy se nejrychleji prodlužuje doba mezi východem a západem slunce. Průměrně každý den od 18. do 29. března přibudou oproti předchozímu 3,9 minuty „světla“.
Například 2. ledna činí tento údaj přesně vteřinu. Během 12 březnových dnů se prodlouží doba mezi východem a západem slunce o bezmála 43 minut. Zrcadlově opačný jev pochopitelně nastává při podzimní rovnodennosti ve druhé polovině září.
V následujících týdnech se samozřejmě bude „den“ prodlužovat i nadále, ale už ne tak rychle, jako je tomu nyní. Zlomovým bodem bude letní slunovrat, ke kterému dojde v sobotu 21. června ve 4:41 ráno. Tento den bude zároveň nejdelším v roce, dny se po něm začnou opět zkracovat.
Důvod, proč se dny neprodlužují či nezkracují stále stejně, spočívá v rotaci planety Země kolem Slunce.
Země si při oběhu kolem Slunce pohybuje po eliptické dráze, což znamená, že se mění jak její vzdálenost od Slunce, tak i rychlost oběhu. Nejblíže Slunci je modrá planeta počátkem ledna – 147 milionů kilometrů. Což může některé lidi v Česku překvapit, protože je zkrátka zima. Nicméně střídání ročních období v mírném pásu není ovlivněné vzdáleností planety od Slunce, ale sklonem zemské osy. A v tu dobu je naše polokoule zrovna od své hvězdy odkloněná. Naopak nejdál je Země od Slunce na začátku července – 152 milionů kilometrů.
Země se přitom nejrychleji pohybuje, když je ke Slunci nejblíže, a nejpomaleji naopak, když je nejdál.
Země tedy rotuje kolem vlastní osy a zároveň se pomalu posouvá po oběžné dráze. Země se tedy do stejné polohy vůči Slunci dostává za různou dobu podle toho, v jaké fázi oběhu kolem něj se nachází a jaká je zrovna rychlost jejího oběhu.
