„Jsem pedofil a umím s tím žít,“ říká kampaň, která vyzývá k terapii

„Jsem pedofil a umím s tím žít,“ hlásá jeden z plakátů nové kampaně projektu Parafilik, který vznikl pod Národním ústavem duševního zdraví (NUDZ). Projekt vyzývá lidi s neobvyklými sexuálními preferencemi, aby v případě problémů se svojí sexualitou kontaktovali odborníky. Reaguje i na nárůst problematického sexuálního chování během pandemie.

Cílem je naučit se přijímat svou preferenci a žít s ní v souladu se společenskými normami a zákony. Zároveň se projekt snaží bořit tabu a přispívat k destigmatizaci těchto osob.

„Líbí se mi malé a dospívající dívky, věkově od 6 do 12 let. Čím štíhlejší jsou a křehčeji působí, tím více mne zaujmou. Přitahuje mě, když vypadají jako víly nebo jiné pohádkové postavy,“ svěřil se absolvent terapie projektu Parafilik, který si přál zůstat v anonymitě.

Se svou sexuální preferencí se vyrovnával více než 15 let. Jeho chování nikdy nepřekročilo hranice zákona, bylo pro něj ale náročné žít se svými myšlenkami. Na terapii se rozhodl nastoupit, když zhlédl dokument o sexuálních predátorech na internetu V síti.

„Nechtěl jsem dopustit, aby se ze mě stala taková zrůda jako z chlapů v tom filmu. Do té doby jsem spoléhal na svoje vnitřní pojistky, ale pak jsem se začal bát, že by jednou mohly selhat,“ vypráví.

Do terapie se podle svých slov nepřihlásil kvůli strachu, že by mohl mít problémy se zákonem, ale kvůli obavám z možného vlastního selhání. „Nechci, aby se ze mě stal slizký dědek, který bude malým holčičkám říkat, jak jim to sluší, a ohmatávat je,“ vysvětluje muž, který už terapii ukončil a svoje sexuální touhy má nyní pod kontrolou.

Naprostá většina lidí s parafilní preferencí se nikdy nedopustí nějakého trestného činu. „Parafilik nerovná se sexuální delikvent. Parafilní preference neznamená to, že se tak chovám. To, že jsem pedofil, neznamená, že zneužiju dítě. To je naprosto klíčové poselství,“ zdůrazňuje vedoucí Centra pro Sexuální Zdraví a Prevenci NUDZ Kateřina Klapilová.

Parafilní preference je vrozená, na to odkazuje i jedno z hesel, které se objevuje v jiné kampani projektu: „Nemůžete za své pocity, můžete za své činy,“ říká.

Lidé, kteří se s nějakou z parafilií narodili, se ale často potýkají s nepochopením ze strany okolí, byť nikdy neudělají nic problematického. „Některé úchylky jsou akceptovatelnější, jiné méně. A pedofilie je jednou z těch nejzatracovanějších. Vy to víte, ale nedokážete s tím sám nic udělat. Proto si to nesete v sobě, užíráte se tím a okolí nerozumí, proč si nenajdete partnerku, když jste jinak normálně fungující a přátelský chlapík,“ vysvětluje muž, proč se rozhodl vyhledat odbornou pomoc.

Zároveň zdůrazňuje, že by nikdy nechtěl jakémukoliv dítěti ublížit. „Hnusí se mi představa, že bych něco provedl dítěti, které je milované a někomu na něm záleží,“ dodává.

Ti, kterých se problém týká, se většinou k vyhledání odborníka odhodlávají velmi dlouho, často i několik let. „Mají velké obavy přijít. Hlavní témata, se kterými přicházejí, je dlouhodobá práce na pochopení své sexuální preference, vyrovnání se s ní, sebeakceptace. Dále je to znalost svých hranic, chování a limitů, tedy naučení se zacházet se svou sexualitou tak, aby ten člověk neohrozil ani sebe, ani někoho jiného,“ vysvětluje ředitel Psychiatrické nemocnice Bohnice Martin Hollý.

Lidé, které znepokojují jejich neobvyklé sexuální preference a fantazie, se mohou ozvat na on-line poradnu projektu Parafilik, telefonní linku nebo se domluvit na kontaktní terapii. Na terapeuty se mohou obrátit i blízcí takových osob (kontakty viz níže).

Na webovou poradnu se doposud obrátilo zhruba 300 klientů, na telefonní linku asi 130. Na kontaktní terapii v Praze dochází aktuálně přibližně 30 lidí.

Parafilie ale není vůbec výjimečným jevem. Lidí, kteří mají nějaký parafilní zájem, je až okolo 30 procent populace, přičemž silnější zájem má zhruba 10 procent lidí. „Když si to přepočítáte na počet obyvatel, jsou to statisíce lidí, kteří mají parafilní preference i toho silnějšího typu. Je velmi pravděpodobné, že kolem vás, i v poměrně velké blízkosti, se někdo s parafilní preferencí objevuje. Jenom o tom nevíte,“ uvedla Klapilová.

Projekt reaguje mimo jiné na nárůst problematického sexuálního chování způsobený protipandemickými opatřeními. „Obecně problematické sexuální chování rostlo velmi výrazně. Zejména on-line, tedy například konzumace dětské pornografie a jiných materiálů. Zároveň pochopitelně klesala kontaktní sexuální delikvence,“ řekla Klapilová.

„Ve chvíli, kdy roste stres, sexualita je jedním ze způsobů vyrovnávání se s ním. A to nejen u lidí s parafilní preferencí. Delikvence vzrůstala,“ vysvětluje Hollý.

Podobné závěry ukazují i další data, například podle Ministerstva zdravotnictví v pandemii vzrostl asi o třetinu nárůst počtu volajících, kteří se obraceli na Linku bezpečí kvůli tělesnému a psychickému týrání. Organizace Europol uvedla, že v první vlně uzávěr více než dvojnásobně vzrostla návštěvnost stránek s dětskou pornografií.

V pandemii vzrostl také počet lidí s parafilií, kteří se potýkají s psychickými problémy. Podle průzkumu NUDZ se psychický stav zhoršil u 27 procent oslovených lidí ve spolku Československá pedofilní komunita. Pandemie také mohla zhoršovat další psychické problémy, které jsou u lidí s parafilií časté.

Na začátku byl projekt zaměřený především na práci s osobami s preferencí na dětské a dospívající objekty. „Přicházejí ale i lidé s jinými parafiliemi typu exhibicionismus, fetišismus, sadisticko-agresivní preference. Je skvělé, že si lidé uvědomují, že ty tendence mají, a přijdou včas, než se něco stane,“ myslí si Hollý. Nová kampaň se zaměřuje na mnoho ze zmíněných parafilií.

Parafilní preference je vrozená, nelze ji tedy měnit, podobně jako třeba sexuální orientaci. Na terapii se pacienti učí mimo jiné zvládat krizové situace. „V rámci skupinové terapie dostáváme úkoly na doma. Například přemýšlet nad podněty, které jsou pro nás vzrušující, třeba setkání s velmi mladou dívkou, a jak na nás působí. Na terapii se učím takovým situacím rozumět a uvědomit si, jak se v nich zachovat správně,“ uvedl třiačtyřicetiletý klient, který terapii podstoupil.

Díky terapii se nyní dokáže mnohem lépe ovládat. „Když si všimnu, že se dostávám do nebezpečné situace, hned odejdu. Stalo se mi to jednou, v sauně. Tak jsem vstal, osprchoval se a odešel. A pak jsem na sebe byl pyšný, protože jsem za sebe byl zodpovědný. Dítě nebo dospívající nemůže nést zodpovědnost, musím ji převzít já, a to se mi podařilo,“ popsal.

Informace o parafiliích by se podle doktorky Klapilové měly dostat zejména do škol. „Edukace o parafiliích, o tom, že i já mohu mít neobvyklé sexuální nastavení nebo problematické sexuální chování by se měla dostat zejména do nižších věkových kategorií. Na tom se do budoucna budeme určitě taky snažit pracovat,“ uvedla.

„Péče o oběti je naprosto prioritní, ale to už je lepení děr ve chvíli, kdy se něco stane. Je důležité si uvědomit, že třeba i dítě může mít problematické chování, které by mohlo vést k delikvenci. Může jít třeba o konzumaci nevhodné pornografie, která by mu mohla ovlivnit sexuální život a jeho chování do budoucna,“ uzavírá Klapilová.

Projekt Parafilik funguje od roku 2019. Je výjimečný tím, že se zaměřuje na prevenci a lidi, kteří se ještě žádného problematického chování nedopustili. Většina programů, která se zabývá sexuálním násilím, totiž pracuje s oběťmi nebo osobami až po tom, co k nějakému deliktu dojde.