Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Majitelé zemědělských či skladových areálů, inspektoři i policie objevují na Moravě stovky tun odpadu podivného původu. Jednou jde o metráky nelegálního odpadu z Německa v někdejší pile na Bruntálsku, v bývalém zemědělském družstvu na Kroměřížsku nebo v průmyslové zóně na předměstí Brna. A pak se „zjeví“ balíky textilu třeba v halách na Frýdeckomístecku.
Jde o systém, který z Česka de facto dělá černou skládku Evropy. Na konci nejsou jen haldy odpadu, mnohdy nebezpečného - jako v případu Jiříkova na Bruntálsku, kde byly objeveny zbytky autobaterií nebo fragmenty elektrických vozů značek BMW a Audi -, ale i množství podvedených lidí a firem. Od majitelů skladových areálů po dopravce.
Případy, které redakce Seznam Zprávy zmapovala, mají jedno společné. Vždy se v nich jako aktér objevuje ostravská společnost Piroplastik. Předlužená, ztrátová firma. A také lidé zatížení vysokými exekucemi a trvalým bydlištěm na radnicích. Firma, jejíž jednatel, žijící v paneláku na předměstí Havířova, reportérovi nakonec přiznal, že je takzvaným „bílým koněm“.
„Z protokolu o kontrole plyne, že došlo k porušení zákona o odpadech. Firmě Piroplastik hrozí pokuta až 25 milionů korun. Věc řeší ale i policie, kde za nakládání s nelegálním odpadem hrozí viníkům až rok vězení,“ potvrzuje Seznam Zprávám ředitel České inspekce životního prostředí Petr Bejček.
Podle přepravních dokumentů, které redakce získala, vyplývá, že zmiňovaná firma Piroplastik je mluvou inspektorů příjemce odpadu. A onen odpad, který se objevuje na několika místech Moravy, převzala od německé firmy Roth International, jež se prezentuje jako přední německá společnost v oblasti recyklace průmyslového zboží. Pyšní se i ekologickou likvidací větrných elektráren, letadel nebo lodí.
Nicméně i o ni se zajímají úřady, inspektoři Německého celního vyšetřovacího úřadu prohlíželi sídlo společnosti v bavorském městě Wernberg-Köblitz i soukromé objekty. „O výsledcích ještě nelze poskytnout žádné informace, protože probíhá hodnocení zajištěných předmětů a vzorků a vyšetřování není ukončeno,“ řekl redakci mluvčí státního zastupitelství v německém Weidenu Matthias Bauer.
Ministr životního prostředí Petr Hladík pak naznačuje, že se může jednat o organizovanou skupinu.
Kusy aut a metráky baterií
Seznam Zprávy vypátraly, že z německé centrály Roth International přijelo minulý rok do České republiky nejméně osm kamionů s nelegálním odpadem. Ve skutečnosti jich však muselo být mnohem víc.
V návěsech pronajatých kamionů se přepravovaly především kusy letadel, větrných elektráren včetně rotorů, součástky do automobilů, desky plošných spojů, kabely, ale i půldruhé tuny bateriových článků. Roth International na otázky Seznam Zpráv dva týdny nereagovalo. Podle serveru iDnes však nařčení označuje za nesmysly. „V našem týmu děláme všechno legální cestou. V České republice letadla nerecyklujeme, ale pouze demontujeme,“ řekl její zástupce.
„V polovině října jsme vezli z Wernberg-Köblitzu patnáct tun nákladu na předměstí Brna a v polovině prosince zhruba jedenáct tun do obce Jiříkov-Těchanov,“ vypočítává majitel spediční firmy SD Cargo Martin Pros.
Odpad z Německa převážela i další najatá dopravní společnost JAFA. Jednu „fůru“ vyložila na v polovině října na předměstí Brna, pět v prosinci v obci Jiříkov-Těchanov. Tam ale kamiony zadrželi celníci. „Čtrnáct dní mi tam stálo pět kamionů. Víte, co to znamená? Leasing, pojištění, placení zaměstnanců, ušlý zisk. Pro malého dopravce, jako jsme my, to je totální provar. Přitom za to vůbec nemůžeme. Jsem dost naštvaný, protože jsem stále nedostal zaplaceno,“ stěžuje si František Janovský, majitel firmy JAFA na konkurenční spediční firmu, která si jeho kamiony najala.
V některých přepravních dokumentech je jako dovozce odpadu uvedena zmiňovaná firma Piroplastik. V kolonce „recyklační závod“ pak figuruje areál společnosti Vodotop Frýdek-Místek. Další firma v řetězci, která se cítí být podvedena. „Působí seriózně, ale je to bajkař,“ čílí se spolumajitel topenářské firmy Vodotop Petr Liberda a míní tím zástupce Piroplastiku Miloslava Prokopa, který si u nich v nedaleké Skalici pronajal halu.
Tvrdil, že v ní chce stavět linku na drcení plastu formou pyrolýzy - což je metoda, při níž se materiál rozkládá teplem -, a vyřizuje povolení a další náležitosti. Několik měsíců bylo vše v pořádku. Nájem, který činil bezmála čtyřicet tisíc korun měsíčně, nosil Prokop v hotovosti. Pak se ale s platbami opožďoval, až přestal peníze nosit úplně. Linka na zpracování odpadu nevznikla, zato odpadu začalo přibývat.
„V červnu před halu dovezl nějaké keramické kabely. Bylo toho patnáct tun. Udělal jsem takový kravál, že to začal odvážet. Nevím kam,“ popisuje Petr Liberda a v mobilu ukazuje fotografie hromady různobarevných bužírek.
„Pak přijel jeden kamion, pak druhý a vyložili tam nějaký bordel s textilem. Ptal jsem se ho, co je uvnitř a on že nic, že to je jen na převoz. Že se to jen zabalí a odveze pryč.“ Záhy do Skalice přijela parta mužů, kteří měli slisovaný textil rozebrat a nastrkat do menších pytlů.
Další překvapení nastalo v polovině prosince.
„Ztracené“ kamiony a složený náklad
„V pátek večer mi volali celníci, že z Německa vyjely nějaké kamiony s nebezpečným odpadem, importérem je firma Piroplastik a v přepravních papírech mají uvedenou naší adresu. Celník říkal, že se jim ty kamiony ztratily. Celý den a noc jsme byli u kamerového systému a kontrolovali, hlavně aby nepřijeli k nám a nesložili to tady,“ popisuje chvíle napětí Petr Liberda.
O několik dní později se z médií dozvěděl, že nejméně dvě stě tun nelegálního odpadu - kusů rozřezaných letadel, větrných elektráren, součástek automobilů, plošných spojů, kabelů, měděných drátů, ale i nebezpečných bateriových článků se objevilo v areálu někdejší pily v Jiříkově na Bruntálsku - čili v obci zmíněné v úvodu textu.
Obdobný scénář se odehrál i v dalším případu, který dnes popisuje Romana Hegrová, majitelka zemědělské usedlosti v malé vesnici Horní Tošanovice ležící kousek od Frýdku-Místku. Opět v něm figuruje Miloslav Prokop. Muž, který má podle registru dluhy přes čtyřicet milionů korun. Obsahují jednadvacet závazků vůči bankám, státu, ale v řádech milionů hlavně vůči fyzickým osobám.
„Přišel pán, pěkně oblečený, v ruce vizitku, že je zástupce firmy Piroplastik a že by si chtěl na dva týdny pronajmout náš krytý sklad. Že si dělá pořádek ve svých skladech a dočasně potřebuje převést nějaké věci,“ vypráví Hegrová.
Sedmašedesátiletý muž na ni působil mile, důvěryhodně a i jí tvrdil, že se zabývá stavbou linky na drcení odpadu formou pyrolýzy.
V dubnu minulého roku s ním Romana Hegerová podepsala nájemní smlouvu pro sklad „G“. Miloslav Prokop jí na ruku vyplatil dva tisíce korun. Druhý den přijely do areálu bývalého JZD dva kamiony. Z každého vyložili 24 palet neurčitého textilního materiálu obaleného černou fólií. Majitelka odhaduje, že toho mohlo být kolem padesáti tun.
„Byly to natrhané hadry, takové odřezky, řezanka, zkrátka ústřižky nařezané jakoby ze skartovačky, které ale už nešly použít na nějakou výrobu,“ popisuje. Odkud textil pochází a k čemu má sloužit, nevěděla. V balících objevila cedulky s nápisem „Made in Italy“.

Romana Hegrová se synem ukazují, kde byl uskladněn textilní odpad.
Uplynuly dva týdny. Nikdo se k odvozu odpadu neměl. A ani nájem za halu nikdo nezaplatil. „To byly samé výmluvy. Pokažené auto, nějaká nepovedená koupě pozemku, rozbitý kamion, pořád něco. Když pak uběhly i měsíce, tušili jsme, že tu něco nehraje,“ svěřuje se Hegerová. A situace se opakovala. I sem v polovině července přivezl zástupce Piroplastiku několik mužů. „Vypadali jak bezdomovci a měli za úkol hadry z těch palet třídit do malých černých pytlů na odpadky. Říkali, že `šéf` to chce rozdělit na menší části a pak si to prý někam rozveze. Asi do popelnic,“ tlumočí žena.
Jeden pytel vzala a odvezla ho na nedalekou skládku s jednoduchou otázkou: Kolik by stála legální likvidace tohoto druhu odpadu? „A tam mi řekli, že 2650 korun za tunu. Když to však technik viděl, říkal, že mu je to povědomé, že už s tím jednoho chlapa vyhodil a že toho je v okolí hodně,“ líčí Hegerová, která si spočítala, že likvidace padesáti tun textilního odpadu, jež měla na dvoře, vyjde i s dopravou na zhruba 140 tisíc korun. Přepadla ji obava, že to bude muset nakonec zaplatit sama. A tak celou věc nahlásila České inspekci životního prostředí.
Inspektor jí měl následně sdělit, že jde již o šestý záchyt tohoto odpadu, a ukázal jí fotografie z konkrétních míst v chráněné krajinné oblasti nebo v lesích v okolí Orlové.
Inspekce podnět z Horních Tošanovic skutečně prošetřila a firmě Piroplastik nařídila, aby textilní odpad odvezla a legálně zlikvidovala na skládce, což ta postupně učinila. „Společnost nakládala s odpady ze zpracovaných textilních vláken, kde nebylo povoleno nakládání s odpady. Uložili jsme jí pokutu 20 tisíc korun,“ potvrdila Seznam Zprávám mluvčí inspekce Kateřina Berková.
Současně uvedla, že ČIŽP Piroplastik prošetřuje kvůli dalším - závažnějším -, minimálně šesti případům, například právě v souvislosti s dalšími stovkami tun nelegálního odpadu navezeného z Německa.
Pátrání v chatové oblasti
Miloslav Prokop bydlí v chatové oblasti nedaleko Frýdku-Místku. Při konfrontaci nejprve popíral, že by měl cokoliv s firmou Piroplastik společného, posléze však svou identitu přiznal. I reportérovi Seznam Zpráv tvrdil, že „vyběhává“ povolení ke stavbě linky na drcení plastu formou pyrolýzy, ale nedaří se mu to. Textil prý koupil od jedné firmy. Které a proč, to prozradit nechtěl.
„Koupili jsme to jako materiál na další zpracování. Neměl jsem to najednou kam odvézt a oni (ČIŽP, pozn. red.) mě donutili, abych to zlikvidoval. Tak jsem to odvezl na skládku. Je to vyřešené. Skládce dlužím ještě deset tisíc, protože jsem neměl prachy, musím to ještě doplatit, jsem s nimi domluvený,“ popisoval osud balíků textilu dovezených na různá místa.
O dalších skládkách - třeba o stovkách tun nebezpečného odpadu v bývalé pile v Jiříkově na Bruntálsku - podle svých slov nic neví.
„S tím nemám nic společného. To tam má navozené člověk, který si sebral naše povolení na zpracování odpadu a na něj tam navozil ty věci z Německa. Nechápu, že to neodvezl, ale naopak tam další kamiony přivezl. Se zbláznil,“ tvrdí Prokop. Identitu muže, o němž hovoří, redakce zná a kontaktovala ho. Rozhovor odmítl.
Firma Piroplastik nemá provozovnu, webové stránky, nic nevlastní. Sídlí na virtuální adrese a dle účetních závěrek je ztrátová a zadlužená. Její jediný jednatel Marek Velička bydlí v paneláku na předměstí Havířova. Reportér Seznam Zpráv ho navštívil ve dvě hodiny odpoledne. Dveře bytu ve třetím patře otevřel přibližně desetiletý chlapec.
„Táta ještě spí,“ oznámil a zmizel uvnitř. Za chvíli se na prahu dveří objevil muž v županu. Představil se jako Marek Velička. „Informace vám žádné nedám. O odpadu nic nevím, vůbec netuším. Ta firma se měla rušit. To si budu muset nějak pozjišťovat,“ tvrdí. Je prý po noční směně, podle svých slov pracuje v ostravské fabrice jako operátor CNC strojů.
„Já jsem tu firmu založil a až se to rozjede, tak jsem tam měl dělat. Panu Prokopovi jsem dal plnou moc, známe se pár let. Spolu jsme měli rozjet firmu na zpracování odpadu, pyrolýzu, on to zařizoval, nakonec jsem to ale vzdal, protože nic nedokázal zařídit,“ popisuje a opakuje, že o byznysu s nelegálním odpadem nic neví.
„Jsem v pi.. Jsem bílý kůň. Cítím se hrozně,“ utrousí a zavře dveře.