Článek
Během soboty zaznamenalo mnoho míst v Česku letošní nejvyšší teploty. Ty budou – podle predikcí klimatologů – s měnícím se klimatem ještě stoupat. Připravit by se na to měla tuzemská města, činžáky i rodinné domy.
„Celoprosklené fasády obrácené na jih jsou sice velmi krásné a moderní, ale na druhou stranu pak právě v létě způsobují přehřívání,“ říká architektka Kateřina Eklová z platformy Rethink Architecture, která se snaží šířit povědomí o klimaticky udržitelných budovách a propojovat architekty s vhodnými investory.
Kolem moderní výstavby se přitom vznáší i řada etických otázek. „Budova je vlastně nejkomplexnější výrobek, mnohem náročnější než třeba auta. Je v podstatě nemožné dohledat, odkud pochází všechny jednotlivé komponenty a materiály,“ pokračuje Eklová.
V rozhovoru pro Seznam Zprávy přibližuje, jak se mohou na rostoucí teploty připravit domy i obce, čím se inspirovat z jihu Evropy a na co se zapomíná v debatě o teplotní adaptaci měst.
Během soboty padly v Česku stovky teplotních rekordů. Jak se na vysoké teploty můžou připravit lidé, kteří třeba právě staví nebo rekonstruují svůj dům?
Důležité je určitě stínění oken. Pokud vám z jihu svítí sluníčko, tak nainstalovat například markýzu nebo jiné stínění. A určitě doporučuji stínění vnější. Pokud je totiž zevnitř, například nějaké žaluzie nebo závěsy, tak už je teplo v místnosti a těžko se dostává ven.
Pokud máte chalupu nebo rodinný dům, můžete určitě vysázet stromy. Každý strom vlastně funguje jako taková klimatizace. Má docela veliký výkon, je to až zhruba 7 kW. Tedy větší, než má spousta klimatizací.
A samotná klimatizace může být řešením?
To je kontroverzní téma. Klimatizace je samozřejmě skvělá v tom, že se lidé rychle cítí líp vevnitř. Má ale velkou spotřebu energie, a tím pádem i uhlíkovou stopu. Problém je také v tom, že sama o sobě otepluje vnější prostor, protože zkrátka vypouští teplo ven do ulice. Pokud je možné to vyřešit bez klimatizace, je to vždycky lepší.
Napadají vás další opatření, která mohou s ochlazováním vnitřních prostor pomoci? Lze se inspirovat v zemích, kde se lidé museli na vysoké teploty adaptovat již dávno?
Například na jihu Evropy nebo i více na východ existují různé tradiční technologie. Pracují s prouděním vzduchu a s používáním vody, která může vzduch současně ochlazovat. Jde ale hlavně o to, aby se budova nebo byt daly provětrat příčně. To znamená, že otevřu okna na sever a na jih a vzduch mi tam začne proudit.
Kateřina Eklová je expertkou na udržitelnost budov a architektury. Je také spoluzakladatelkou organizace Rethink Architecture, která šíří povědomí o environmentálně odpovědné architektuře. Připravuje rovněž strategie udržitelnosti pro developerské projekty a udržitelností budov se zabývá i v rámci doktorského studia na ČVUT.
Určitě je skvělá taky varianta nočního předchlazování, což si můžete udělat i doma. Pokud v noci nejsou teploty úplně tropické, můžete otevřít okno, obzvláště na sever, kde je fasáda chladnější. Budova se tak dá předchladit, používají to i moderní administrativní budovy.
Také okna mohou být menší, než jsme v současné době zvyklí. Celoprosklené fasády obrácené na jih jsou sice velmi krásné a moderní, ale na druhou stranu pak právě v létě způsobují přehřívání. Pomoci mohou také zelené fasády.
Zelenými fasádami myslíte výsadbu popínavých rostlin okolo domu?
Ano, nejlepší zelená fasáda je klasická popínavá rostlina, která zkrátka roste přirozeně. Akorát se musí vytvořit nějaký prostor pro její zakořenění, k němuž musí být svedená dešťová voda.
Některé zelené fasády jsou ale velmi technicky komplikované. Jsou to květníky s různými systémy zavlažování. Ty jsou někdy natolik náročné na údržbu i samotnou výrobu, že už jenom ta má příliš velkou takovou uhlíkovou stopu. Je potřeba zvážit, kdy dává smysl takovou zelenou fasádu aplikovat, a kdy ne.
Jak města bojují s vedrem
Může adaptace spočívat také ve využívání nových, inovativních materiálů? Nebo se musíme naučit lépe pracovat s těmi, které už známe?
Vezměte si, jak fungují třeba činžáky v centru českých měst, které mají tlusté cihlové zdi. Umějí naakumulovat chlad a je běžné, že ve starších domech bývá i menší vedro.
Tyto akumulační schopnosti má samozřejmě i beton nebo nové cihelné stavby. Naopak třeba dřevostavby přirozeně tuto schopnost nemají, jsou velmi tenké a nemají zkrátka možnost akumulace. U nich předchlazování tolik nefunguje. Rozhodně nechci dřevostavby zatracovat, i ty můžou být řešeny dobře, ale v tomto ohledu nás úplně nezachrání.
Celoprosklená fasáda NTK zajišťuje přístup velkého množství světla do interiéru a zlepšuje tepelnou bilanci. Proti přehřívání je chráněna automatizovanými exteriérovými žaluziemi (zdroj: Rethink Architecture).
Vhodná velikost oken radnice Prahy 7 v poměru k fasádě budovy může výrazně ovlivnit tepelný komfort uvnitř, a tím i snížit nároky na vytápění či chlazení v budově (zdroj: Rethink Architecture).
Průmyslová hala LIKO-Vo ve Slavkově u Brna. Zelené plochy budovy mají kromě schopnosti tepelné izolace i funkci kořenové čistírny odpadních vod (zdroj: Rethink Architecture).
Výsadba stromů do prokořenitelných buněk u Národního muzea v Praze (zdroj: Rethink Architecture).
Záhon v Jičínské ulici v Praze, vyšší rostliny získanou vodu vypařují zpět do ovzduší, čímž tvoří přívětivější mikroklima (zdroj: Rethink Architecture).
Kolem některých technologií, jako baterií nebo elektroaut, jež slibují zpomalení klimatické změny, se vznáší mnoho etických otázek – třeba kvůli nekontrolované těžbě potřebných nerostů. Existují podobné etické problémy i v architektuře?
Zdaleka se o tom ještě tolik nemluví. Rozhodně je důležitý etický rozměr toho, kdo vlastně ty budovy staví. Zažitá praxe v České republice je ta, že to jsou pracovníci buď z cizích zemí, z východní Evropy, nebo příslušníci různých menšin.
Tam je ten etický rozměr naprosto zásadní a velmi často podceňovaný. Lidé mnohdy nemají legální smlouvy, jsou v Česku třeba i ilegálně, nejsou adekvátně ohodnoceni a podobně. Stát to naštěstí začíná postupně hlídat.
Musíme se ale bavit také o tom, odkud se berou materiály, které se na stavbu budov používají. Jsou to různé kovy – vzácné kovy na všechny rozvody, na všechny technologie. Jsou to i plasty – plastová okna, všechna další plastová zařízení.
Budova je vlastně nejkomplexnější výrobek, mnohem náročnější než třeba auta. Je v podstatě nemožné dohledat, odkud pocházejí všechny jednotlivé komponenty a materiály.
Naštěstí třeba u dřeva existují certifikáty jako například FSC (z angl. Forest Stewardship Council, pozn. red.), které řeší, jestli bylo dřevo vytěženo legálně. Stejně tak existují certifikáty pro uhlíkovou stopu nebo celkové dopady na životní prostředí.
S rostoucími teplotami se také stále častěji mluví o teplotní adaptaci měst. Jsou v tomto ohledu nějaká opatření, na která se ve veřejné debatě zapomíná?
Často se mluví o tom, jak je potřeba vysázet různá vysoká čísla stromů. To je sice pravda, často se ale zapomíná na to, že mnohem důležitější jsou ty, které už tady máme a o které se musíme starat. Stálý strom má tu funkci klimatizace celého okolí, třeba i celého náměstí.
Co se také ukazuje v současných vedrech a suchu jako chybné, je stříhání trávníků nakrátko. Často jsou dnes hnědé a vyschlé. Proto je mnohem lepší nemít ve veřejném prostoru jenom trávník, ale takzvanou extenzivní louku, kdy se vysejí v zásadě luční květiny, vyrostou a sekají se třeba jen dvakrát za rok. Dává to smysl v místech, kde na trávník není potřeba chodit a nevyužívá se třeba na pikniky.
Role zeleně ve městech je důležitá, jsou ale i jiná řešení, jak klima ve městech ochladit? Co třeba speciální povrchy, které teplo odrážejí, namísto aby ho absorbovaly?
Určitě. Odrazivé povrchy jsou samozřejmě možnost, nicméně mají i svoje estetické důsledky. Spousta českých měst má památkově chráněná centra a není jednoduché tam nainstalovat něco, co bude mít jinou barvu, například bílou nebo světle šedou, jako odrazivé povrchy mívají.
Spíš než odrazivé povrchy bych zmínila ty propustné. Umožňují zasakování dešťové vody a následně i její odpar. Místo asfaltového chodníku je můžu mít v přírodních prostředích, například v parku. Voda zkrátka zasákne a postupně se může odpařovat, nebo vsáknout dál do podloží a zavlažovat rostliny. Neodteče do kanalizace.
Takhle lze pracovat třeba s parkovacími místy. Lze také zavádět zužování silnic a poskytovat větší prostor těmto polopropustným nebo propustným povrchům.
Existují v Česku nějaká místa, která by tuto technologii již využívala?
V Praze je to projekt Čelakovského sadů u Národního muzea. Je tam použita vsakovací dlažba a stromy, byť vysázené v městském prostředí, tam mohou dobře přežít. V Brně je to zase sídliště Nový Lískovec a park Pod Plachtami, kde je nádherná retenční nádrž, která funguje i jako rekreační prvek.
Za našimi hranicemi pak doporučuji španělské město Vitoria-Gasteiz. Už asi před 10 lety se stalo tzv. nejzelenějším městem Evropy. Neustále se rozvíjí, má dlouhodobou strategii podpory biodiverzity, podpory adaptačních opatření, podpory výsadby stromů a modrozelené infrastruktury. Zároveň spojuje opatření, jako jsou cyklostezky nebo rekreační oblasti pro lidi.
